Před časem jsem se dal do řeči s jednou velmi rozumnou nefroložkou (řešil jsem s ní ledvinovou infekci u syna, ale není to podstatné, tahle část rozhovoru se toho netýkala) a bavili jsme se i o pitném režimu.Vůbec není podstatné nějaké absolutní množství vody, podstatné je, aby organismus měl dostatek vody pro svou práci - aby ledviny fungovaly průběžně, aby krev měla dostatečný podíl vody, aby tělo mělo co potit při zátěži. A tohle je jednak individuální pro každého člověka, jednak se to bude lišit podle aktivity.Dala mi takové velmi jednoduché vodítko, které se dá snadno držet. Při sedavém zaměstnání je vhodné pít tolik, aby si člověk došel na záchod aspoň jednou za dvě hodiny (tedy pít pravidelně po troškách pokud možno ne moc sladké pití a nepřehánět to s kafem) a moč by měla mít čirou nebo světle žlutou barvu. V mém případě to znamená vypít zhruba litr a půl za den, což stejně celkem přirozeně vypiju. V létě pak zhruba o půl litru víc. Jak říkala - když se pije takhle průběžně, ledviny fungují, tělo dostává dostatek vody a není ptořeba se vůbec o nic dalšího starat.Pokud se pohybuju venku a jedná se o nárazové aktivity, tak bych se měl prý do pití občas trochu nutit (pokud tělo není zvyklé na tento typ režimu trvale a pravidelně), ale není nutné mít spotřebu jak velbloud. Nemělo by se mi stát, že se napiju a okamžitě mne poleje pot, protože to je známka toho, že organismus měl málo vody a šetřil ji na vyloženě krizovou situaci. Ve chvíli, kdy přišla voda, tak si tedy dovolil něco vypotit. Takže v takovém případě se postupně víc zavodnit a po troškách pít tak dlouho, než se objeví potřeba na záchod. A to po troškách je tak, že stačí dva, tři loky třeba po pěti minutách. Prostě nelejt to do sebe najednou.Krátkodobé aktivity není potřeba nijak zvlášť řešit, pokud je člověk zvyklý normálně pít během dne. To se týká jen těch, co sedí celý den v práci o dvou kafích, nic jiného nepijí a pak si jdou po práci zaběhat, zahrát fotbal či tenis a pak do sebe nalejou tři piva. To je pak o ledviny.Žádné konkrétní množství neuváděla, není podstatné. Naopak výslovně říkala nevázat se na konkrétní množství. Dala jednoduché rady s vysvětlením, co se v těle děje a proč to tak funguje. A jaké jsou příznaky, když je vody nedostatek. Žízeň je jenom signál, že už by se člověk měl napít, u vyloženého nedostatku jde o jiné věci a je to také individuální - bolest hlavy, špatné prokrvení okrajových částí, tvorba ledvinových kamenů atd. Pro mne to byl od té doktory ideální přístup. Vysvětlit, zdůvodnit, nechat na člověku, ať si to pak řídí sám.