V únoru roku 1976 došlo v americké armádní základně Fort Dix k události, která odstartovala obrovskou globální reakci. Dvacetiletý vojín David Lewis zkolaboval během dálkového pochodu a zemřel. Pitva odhalila znepokojivou skutečnost – přítomnost viru prasečí chřipky H1N1, podobného tomu, který způsobil pandemii v roce 1918. Objev znepokojil epidemiology, kteří se obávali opakování hrůz z počátku 20. století.
Při prozkoumání vzorků krve z nemocnice ve Fort Dix se ukázalo, že dalších 13 vojáků, kteří byli hospitalizováni s příznaky respiračních onemocnění, mělo protilátky proti viru H1N1, což naznačovalo prodělání nemoci. Novou variantou prasečí chřipky bylo celkem nakaženo přes 200 vojáků, nicméně většina z nich neměla natolik závažné příznaky, aby bylo nutné je hospitalizovat.
Strach vyvolal paniku
Vzhledem k tomu, jak se virus chřipky snadno šíří a je znám svou schopností způsobovat globální pandemie, vzbudily tyto případy vážné obavy. Zdravotnické úřady po celém světě se začaly obávat, že by mohlo dojít k další pandemii podobné té z roku 1918, která zabila odhadem 50 milionů lidí.
Americká vláda zareagovala rychle a na jaře roku 1976 prezident Gerald Ford oznámil masivní očkovací kampaň s cílem ochránit všechny občany USA. Doslova chtěl nechat „naočkovat každého muže, ženu a dítě ve Spojených státech“.
Kampaň proti prasečí chřipce však nakonec nebyla potřeba, protože se virus nerozšířil mimo Fort Dix a po únoru nebyly na základně zaznamenány žádné nové případy. Dá se říci, že virus prostě zmizel. Přesto světové zdravotnické organizace a výzkumné ústavy zahájily intenzivní výzkum vakcín proti H1N1, aby byly připraveny, kdyby se situace zhoršila.
Přišla jiná chřipková pandemie
Na konci roku 1977 ale svět zaskočila jiná chřipková pandemie. V listopadu byla v Moskvě detekována nová lidská – nikoli prasečí – verze viru H1N1, která byla později označována jako „ruská chřipka“. Během několika týdnů se rozšířila po celém Sovětském svazu a následně do zbytku světa.
Na rozdíl od jiných pandemií měla ruská chřipka několik zvláštností. První byla smrtnost, která byla mnohem nižší (asi třetinová) než u většiny jiných chřipkových virů. Druhou zajímavostí byla skutečnost, že nemoc zasahovala převážně mladé lidi do 26 let. Třetím neobvyklým jevem byla skutečnost, že virus H1N1 nevytěsnil tehdy běžný chřipkový kmen H3N2, ale oba viry cirkulovaly v populaci vedle sebe.
Následný genetický výzkum odhalil, že „nová“ ruská chřipka vlastně nebyla vůbec nová. Vědci zjistili, že virus H1N1 byl téměř identický s tím, který koloval ve světě do 50. let dvacátého století, kdy zcela zmizel. Jak se tedy mohl vrátit virus, který byl více než 25 let považován za neexistující?
Virus unikl z laboratoře
Dle výzkumu mikrobiologa Petera Palese se virus pravděpodobně dostal do oběhu neúmyslně. V té době se ve vědeckých laboratořích v zamrazeném stavu skladovalo mnoho druhů virů, včetně těch, které přestaly v přírodě existovat. Při snahách o vytvoření vakcíny proti prasečí chřipce došlo zřejmě k neúmyslnému úniku tohoto starého viru, což způsobilo pandemii, kterou svět nečekal.
Ruský chřipkový virus z roku 1977 byl tedy ve skutečnosti kmen, který zmizel z planety před čtvrt stoletím, a následně byl nějakým způsobem vzkříšen a vrácen zpátky do oběhu. To vysvětlovalo, proč zaútočil pouze na mladší lidi – starší lidé totiž byli v minulosti infikováni a měli vůči němu imunitu.
Ačkoli byla pandemie ruské chřipky relativně mírná, ukázala, jak snadno mohou neúmyslné události spustit globální zdravotní krize. V tomto případě se svět připravoval na pandemii prasečí chřipky, která nakonec nenastala, ale místo toho vznikla jiná pandemie ze zdánlivě vyhynulé formy viru.
Nakonec asi unikl z čínské laboratoře
Palese a další odborníci se domnívají, že ruská chřipka byla důsledkem nedostatečně kontrolovaných experimentů s viry v laboratořích, kde se testovaly vakcíny. Mnoho odborníků věří, že tento virus byl použit při pokusech s očkovací látkou v Číně, což vedlo k jeho úniku do lidské populace. Pozdější zprávy z Číny pak poskytly další důkaz – virus zde byl totiž poprvé detekován o několik měsíců dříve, konkrétně v květnu a červnu 1977.
Tento historický příklad upozorňuje na důležitost důkladné kontroly a bezpečnostních opatření v laboratořích, které pracují s nebezpečnými patogeny. I když se technologie a bezpečnostní protokoly od 70. let výrazně zlepšily, dramaticky se také zvýšil počet laboratoří, které zkoumají rizikové viry.
S rozšiřujícími se výzkumnými kapacitami po celém světě se zvyšuje i riziko dalších neúmyslných úniků virů, což ukazuje, jak je důležité najít rovnováhu mezi rychlou reakcí na nové zdravotní hrozby a prevencí před zbytečnými riziky.
Případ ruské chřipky z roku 1977 je silnou připomínkou toho, jak mohou dobré úmysly vést k nečekaným následkům. Rychlá a účinná reakce na zdravotní hrozby je nezbytná, ale stejně důležitá je opatrnost a snaha zajistit, aby pokusy o prevenci nepřinesly nové problémy. V době, kdy svět čelí hrozbám jako je ptačí chřipka nebo mpox, je důležité se z minulosti poučit a přistupovat k těmto výzvám s rozvahou.
Zdroj: theconversation.com.