Poslední případ pravých neštovic byl podchycen v roce 1977 v Somálsku. O dva roky později mohla Světová zdravotnická organizace prohlásit tuto chorobu za vymýcenou. Šlo o první infekční chorobu, kterou kdy člověk sprovodil ze světa.
Virus pravých neštovic se dneska vyskytuje jen na dvou místech – v přísně střežených mrazácích v ruském Novosibirsku a v americké Atlantě. Obě země opakovaně projednávají na půdě OSN zničení posledních vzorků viru, ale definitivní tečku za bojem s pravými neštovicemi nechce ani jedna z nich udělat.
Virus čas od času „vyjde ze záhrobí“. Před pár lety se například našly lyofilizované vzorky viru pravých neštovic v jednom opuštěném zdravotnickém skladišti v USA. Naštěstí ampule s virem nikdo neotevřel a dostaly se bez úhony a včas do rukou odborníků. Spekuluje se, že virus je možné získat z těl obětí epidemií neštovic pohřbených ve věčně zmrzlé půdě na Sibiři, ve Skandinávii, v Kanadě nebo na Aljašce.
Pokrok v oboru molekulární genetiky a virologie otevřel další možnost pro „comeback“ neštovic. Virus lze syntetizovat v laboratoři. Už před patnácti lety tahle vědci vyrobili virus obrny.
O pár let později byl v laboratoři oživen zabijácký virus španělské chřipky, která v letech 1918 až 1919 zabila ve světě minimálně 50 milionů lidí. Některé odhady berou v potaz i lidi, kteří mohli na španělskou chřipku zemřít v koloniích, a udávají až 400 milionů obětí.
Tým kanadských vědců vedený Davidem Evansem z University of Alberta v Edmontonu nyní vyrobil v laboratoři virus koňských neštovic, který je „nevlastním bratrem“ lidského viru pravých neštovic.
Výsledky experimentu zatím nebyly publikovány ve vědeckém časopise. Dva vědecké žurnály už studii publikovat odmítly. Nyní je článek o syntéze viru koňských neštovic posuzován v třetí redakci.
Není pochyb, že vedle vědeckých kvalit studie přicházejí na přetřes i etické a bezpečnostní otázky. Redaktoři i vědečtí oponenti se zcela jistě budou ptát, jestli by publikovaná studie nemohla posloužit jako recept na výrobu smrtící biologické zbraně bioteroristům nebo některým diktátorským režimům.
Výroba viru? Nic složitého!
Evans a jeho spolupracovníci ukázali, že výroba viru už není záležitost několika mála vybraných špičkových laboratoří. „Součástky“ pro výrobu viru si objednali u specializované firmy Geneart z německého Regensburgu. Ta jim dodala úseky dědičné informace složené z 30 000 písmen genetického kódu.
Z nich pak vědci „spíchli“ dohromady dědičnou informaci viru koňských neštovic o 212 000 písmenech genetického kódu. Syntetizovanou dědičnou informaci vnesli do buněk kultivovaných v laboratoři a ty začaly produkovat kompletní virus. Všechny následné testy potvrdily, že virus je plně funkční.
Koňské neštovice byly poprvé popsány před 40 roky u koní v Mongolsku, ale dnes už se v chovech koní zřejmě nikde na světě nevyskytují. Únik viru z laboratoře by mohl ohrozit chovy koní a možná i dalších zvířat. Člověk se koňskými neštovicemi nakazit nemůže, takže riziko rozšíření smrtící epidemie při úniku viru ze špičkově zabezpečených laboratoří nehrozí.
Všichni experti jsou zajedno v tom, že kdo dokáže vyrobit koňský virus, zvládne zcela jistě i výrobu lidského viru. Ten zabíjí každého třetího nakaženého člověka. Pokud by někde propukla epidemie pravých neštovic, byl by to zcela jistě velký problém. Svou roli by tu sehrála i panika. Smrtícím epidemiím už ekonomicky vyspělé země odvykly a jejich obyvatelům nahání strach i epidemie, které propukají na druhém konci světa, ať už jde o ebolu, ziku nebo SARS.
„Svět by měl přijmout jako fakt, že to je možné, a měli bychom najít nejlepší strategii, jak se s tím vyrovnat,“ řekl Evans o laboratorní syntéze viru pravých neštovic v rozhovoru pro vědecký časopis Science.
Zdroj: Science
