Ve čtvrtek 29. dubna tohoto roku se podruhé vzneslo k obloze největší letadlo na světě Stratolaunch. Úspěšný zkušební let trval tři hodiny a čtrnáct minut. Kolos s rozpětím křídel 117 metrů a dvěma trupy má za sebou historii plnou pádů a vzestupů.
Vše začalo v prosinci roku 2011, kdy americká společnost Stratolaunch LLC oznámila nápad vynášet vesmírné rakety pomocí letadla. V pozadí stál spoluzakladatel Microsoftu Paul Allen a zakladatel Scaled Composites Burt Rutan, kteří spolu již dříve pracovali na projektu SpaceShipOne. Financování zajišťovala investiční společnost Vulcan, kterou Allen založil a v té době řídil.
Ambiciózní plány
Projekt měl původně tři základní elementy:
- letoun, který stavěla společnost Scaled Composites (zkráceně Stratolaunch)
- vícestupňovou nosnou raketu, která měla být z letadla vypuštěna do vesmíru
- spojovací a integrační systém (zajišťovala firma Dynetics), jež by umožnil bezpečné spojení letadla s nosnou raketou, její vynesení a uvolnění
Projekt byl zahájen v roce 2010, tedy téměř rok před veřejným oznámením. Původní náklady na vývoj se odhadují na 300 milionů dolarů, tedy asi 5,3 miliardy korun při tehdejším kurzu.
Letoun stavěla společnost Scaled Composites
Počátkem roku 2010 zahájila firma Dynetics (zodpovědná za návrh a testování) přípravné práce a v prosinci 2011, kdy byl projekt oznámen, na něm již pracovalo přibližně čtyřicet zaměstnanců. Není bez zajímavosti, že až do roku 2012 probíhala spolupráce se SpaceX, jež měla připravit raketu Falcon 9 Air.
Podílel se i Elon Musk
Úkolem SpaceX byl vývoj vícestupňové rakety Falcon 9 Air, která se od běžných raket Falcon 9 měla odlišovat schopností startovat ze vzduchu – tedy v tomto případě z podvěsu letadla. Předpokládané užitečné zatížení při letu na nízkou oběžnou dráhu Země mělo činit 6 100 kilogramů.
Na projektu se v úvodu podílela i SpaceX Elona Muska
Pohon měly zajišťovat čtyři raketové motory Merlin 1D, tedy stejné, jež jsou od roku 2013 používány v raketách Falcon 9 a o rok později se začaly používat také ve Falcon Heavy. První let rakety Falcon 9 Air byl plánován na rok 2016.
V průběhu dalšího vývoje se ukázalo, že konstruktéři Stratolaunch a Dynetics chtějí provést úpravy základní konstrukce nosné rakety, které se nelíbily ve SpaceX. V posledním čtvrtletí roku 2012 byl vývoj ukončen s tím, že obě společnosti se „přátelsky dohodly na ukončení smluvního vztahu, protože design nosné rakety se výrazně odchýlil od rakety Falcon a neodpovídá dlouhodobému strategickému obchodnímu modelu.“
Bývalý prezident Chuck Beames v rozhovoru v roce 2015 vysvětlil: „SpaceX byla partnerem a jako u mnoha partnerství bylo prostě rozhodnuto, že bude nejlepší, když půjdeme každý svou cestou – máme jiné ambice. Měli jsme zájem o jejich motory, ale Elon a jeho tým chtějí letět na Mars, zatímco my jsme prostě na jiné pozici, nicméně jsem přesvědčen, že to byl přátelský rozchod.“
Přechod k Orbitalu
27. listopadu 2012 Stratolaunch oznámil, že na vývoji rakety bude spolupracovat s Orbital Sciences Corporation. Tato americká firma se specializuje na návrh, výrobu a vypouštění kosmických a raketových systémů malé a střední třídy pro komerční, vojenské a jiné zákazníky.
Raketa Pegasus II
Orbital se měl podílet na návrhu a výrobě raketového systému. Vyvinul koncepci a dokončil předběžný návrh rakety Pegasus II schopné startovat ze vzduchu. Do jeho kompetencí v té době patřil vývoj, výroba, testování a provoz celého systému i související pozemní operace. Bohužel ani tentokrát to nedopadlo podle představ.
Pegasus II – raketa, která nevzlétla
Orbital získal v listopadu 2012 smlouvu na studii a v roce 2013 podepsal smlouvu na kompletní vývoj nosiče. Raketa se dle původních plánů měla skládat ze dvou stupňů vyrobených společností Alliant Techsystems (ATK) a kryogenního třetího stupně, spalujícího kapalný vodík a kapalný kyslík. V roce 2014 byl kryogenní stupeň v projektu nahrazen dvěma běžnými raketovými stupni.
V únoru 2015 se Orbital spojil s Alliant Techsystems a vznikla tak společnost Orbital ATK Inc. V dubnu téhož roku však Stratolaunch oznámil, že zvažuje více variant nosných raket v různých velikostech, a že částečně pozastavuje vývojové práce na nosné raketě Pegasus II.
V květnu 2015 pak Stratolaunch vyhodnotil raketu Orbitalu jako z ekonomického hlediska nevyhovující a projekt Pegasus II „odložil“. Firma se pak pustila do vlastního vývoje, během kterého vyhodnocovala více než 70 různých variant nosných raket. V lednu 2019 byl i tento vývoj pozastaven.
Konstrukce největšího letadla
V říjnu 2012 Stratolaunch Systems dokončil svou první výrobní halu o rozloze 8 200 m². O rok později byl připraven montážní hangár s plochou 8 607 m² a provozní prostory v leteckém a kosmickém testovacím středisku Mojave Air and Space Port.
Letadlo Stratolaunch
Původně se předpokládalo, že letoun uskuteční svůj první zkušební let již v roce 2015. V tom roce přešel Stratolaunch Systems pod novou společnost Paula Allena Vulcan Aerospace, dceřiné firmy Vulcan Inc. V srpnu téhož roku tehdejší prezident Chuck Beames prohlásil: „Myslím, že v roce 2016 budeme mít letuschopný letoun. Nyní je vyrobeno 80 % a asi 40 % smontováno. Koncem tohoto nebo začátkem příštího roku bychom měli mít hotovou finální montáž. V příštích několika letech budeme všechny zkušební lety provádět z Mojave.“
Další významnější kroky však přišly až v roce 2017, kdy už byly do projektu vloženy stovky milionů dolarů. V květnu byl letoun poprvé vytažen z hangáru a absolvoval zkoušku tankování, která byla prvním z mnoha pozemních testů.
V prosinci téhož roku následovaly testy pojíždění po dráze Mojave Air and Space Port v Kalifornii. Stroj čekaly ještě další pozemní a motorové zkoušky. V té době firma naznačila, že plánuje první „ukázkový start“ až v roce 2019.
Scaled Composites Model 351 Stratolaunch
Celý název letadla zní Scaled Composites Model 351 Stratolaunch. Letoun s dvoutrupou konstrukcí o délce 73 metrů je určen pro přepravu užitečného nákladu o hmotnosti 250 tun a jeho maximální vzletová hmotnost je 590 tun. S rozpětím křídel 117 metrů je v tomto směru největším strojem tohoto typu na světě.
Scaled Composites Model 351 Stratolaunch
Pilot, druhý pilot a palubní inženýr ovládají letadlo z kokpitu v pravém trupu, v levém jsou systémy pro záznam letových údajů a úložný prostor pro až 1100 kilogramů podpůrného vybavení. Střední část je tvořena čtyřmi primárními kompozitovými nosníky, které jsou podepřeny čtyřmi sekundárními nosníky.
V křídlech je šest hlavních a dvě přídavné palivové nádrže, hlavní nádrže jsou uloženy na palubě vedle motoru. Přídavné nádrže jsou situovány ve vnitřní části křídla v místě, kde se nosná konstrukce spojuje s trupem.
Největší letadlo na světě
Stratolaunch je poháněn šesti motory Pratt & Whitney PW4056 umístěnými na pylonech vně každého trupu, přičemž každý motor poskytuje tah 252,4 kN. Zajímavostí je, že mnoho systémů bylo převzato z Boeingu 747-400, včetně motorů, avioniky, pilotní kabiny, podvozku a dalších komponent, což snížilo náklady na vývoj.
Stratolaunch je poháněn šesti motory Pratt & Whitney PW4056
Scaled Composites Model 351 Stratolaunch potřebuje ke vzletu dráhu dlouhou 3 700 metrů a rakety měl vypouštět ve výšce 11 000 metrů (35 000 stop). Kromě raket měl vynášet také malý kosmický letoun schopný přepravovat astronauty nebo užitečný náklad.
Základní technické parametry letadla:
- Délka: 73 metrů
- Rozpětí křídel: 117 metrů
- Výška: 15 metrů
- Hmotnost prázdného stroje: 226 796 kilogramů
- Celková hmotnost (bez vnějšího užitečného zatížení): 340 194 kilogramů
- Maximální vzletová hmotnost: 589 670 kilogramů
- Pohonná jednotka: 6 × proudový motor Pratt & Whitney PW4056, tah každého z nich 252,4 kN
- Maximální rychlost: 460 knotů (850 km/h)
- Dolet: 1 900 km
- Maximální provozní výška (s užitečným zatížením): 11 kilometrů
Smrt Paula Allena zasáhla i Stratolaunch
Dne 15. října 2018 podlehl ve věku 65 let Paul Allen rakovině a nad projektem obrovského letadla se začala stahovat mračna. Allen byl zásadním zdrojem peněz pro kapitálově náročný vývojový program od jeho založení.
13. dubna 2019 proběhl první zkušební let
Přesto 13. dubna 2019 proběhl první zkušební let – stroj letěl 2,5 hodiny, dosáhl rychlosti 304 km/h a výšky až 5 200 metrů. Významný milník byl vnímán jako vzdání pocty zesnulému Paulu Allenovi. V pochmurné atmosféře však doslova visela ve vzduchu otázka, zda se nejedná o labutí píseň celého projektu.
O měsíc a půl později se obavy naplnily – firma vydala oznámení o ukončení činnosti. Současně s tím ale zkoumala možnost prodeje svých aktiv a veškerého majetku, včetně letadla. Zdálo se, že ambiciózní nápad skončí spolu se svým největším sponzorem.
V září se však na firemním webu poněkud překvapivě objevily nabídky pracovních míst, včetně inzerátů na pozice testovacích pilotů. Až o měsíc později firma ohlásila, že bude dále pokračovat v činnosti. Identitu nového vlastníka zveřejnila až v prosinci – stala se jím soukromá kapitálová společnost Cerberus Capital Management, jež se specializuje na problémové investice.
Stratolaunch jako Fénix
Podobně, jako bájný pták Fénix, který se vyskytuje v mytologiích mnoha národů, povstal z popela i Stratolaunch. Ač se v uplynulých letech v médiích neobjevovaly zprávy o dalším postupu, účet na Twitteru naznačoval, že je vše na dobré cestě.
Projekt pokračuje dál
V březnu 2020 firma pocítila dopady pandemie koronaviru, nicméně uvedla, že „sice bylo nutné změnit způsob práce, ale nedojde k žádnému zpomalení“. V červenci pak ohlásila zahájení další fáze testů, po kterých měla následovat příprava na druhý let.
Letoun úspěšně absolvoval tlakové zkoušky kabiny, avioniky a dalších systémů. Paralelně se rozběhl vývoj nového opakovaně použitelného hypersonického letadla Stratolaunch Talon-A, které by měl obr vypouštět. Stroj bude poháněn raketovým motorem a má dosahovat rychlosti více než 5 Ma, tj. přes 6 125 km/h.
V listopadu 2020 se firma pochlubila letounem s nastartovanými motory a úpravami příďového podvozku. Následující měsíc zahájila pojížděcí zkoušky s tím, že počátkem roku 2021 by se Scaled Composites Model 351 Stratolaunch měl vznést k obloze.
Druhý úspěšný let
Vysněný den nastal 29. dubna 2021. V 16:28 středoevropského vzlétl letoun z kalifornského letiště Mojave Air and Space Port. Postupně vystoupal až do výšky 4,26 kilometrů a během letu dlouhého 194 minut (téměř o hodinu déle než při prvním letu) se pohyboval maximální rychlostí 320 km/h.
Stratolaunch vzlétl podruhé
Zachary Krevor, provozní ředitel Stratolaunche, uvedl, že let splnil všechny testovací cíle, prověřil funkčnost vylepšených přístrojů, robustnějšího systému řízení letu a systémů kontroly prostředí v kokpitu. Posádku tvořili piloti Evan Thomas a Mark Giddings a letový inženýr Jake Riley.
Nutno podotknout, že od prvního letu se zásadně změnil obchodní model. Zatímco v prvních letech se Stratolaunch zaměřoval na využití letadla v roli létající startovací rampy pro vysílání raket a jejich užitečného zatížení na oběžnou dráhu, noví majitelé se soustředí na využití letadla jako zkušebního zařízení pro hypersonické stroje.
Hypersonické letadlo Talon-A
Jakmile bude letadlo schváleno pro běžný provoz (k čemuž by mohlo dojít v roce 2022), začne Stratolaunch testovat vypouštění svého prototypu hypersonického letadla Talon-A. Technologický ředitel David Millman uvedl, že Stratolaunch plánuje postavit tři hypersonické stroje, což by podle něj mělo umožnit hypersonické testy alespoň jednou za 17 dní.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
