Koronavirus SARS-CoV-2 nás bohužel zaskočil. Kvůli poměrům v Číně se svět po dlouhou dobu nedozvěděl, že je pandemický koronavirus velice infekční, že se velmi dobře přenáší vzduchem a dotekem, ani to, že část nakažených nemá žádné příznaky, přesto ale mohou šířit infekci dál.
To jsou všechno nepříznivé okolnosti, které způsobily explozivní šíření infekce COVID-19, spojené s velmi nebezpečným zavalením záchranné služby a nemocnic případy s těžkým průběhem, nakažením velkého množství zdravotníků a potenciálně mnohem vyšší úmrtností pro pacienty v těžkém a kritickém stavu.
V této chvíli neexistuje vakcína ani spolehlivé a ověřené léky, takže naší nejlepší zbraní proti pandemii je sociální izolace, čili celoplošná karanténa, spojená s intenzivním testováním, odhalováním infikovaných lidí a jejich izolace nebo případně hospitalizace. Tímto způsobem je reálné zásadně zbrzdit šíření pandemie a získat cenný čas zdravotníkům a vědcům, kteří se snaží zachránit co nejvíce lidí.
Testování lidí je v současné fázi pandemie kriticky významné. V tuto chvíli je zásadním způsobem testování detekce genetického materiálu viru, tedy ribonukleové kyseliny RNA, pomocí metody real-time RT-PCR, čili real-time polymerázové řetězové reakce s reverzní transkripcí. Tento test se provádí na základě vzorků z pacientovy dýchací soustavy, obvykle výtěrem z nosohltanu anebo z vykašlaného sputa.
Výsledky těchto analýz při použití stávající metod bývají k dispozici za několik hodin až dní. Jde o postup se slušnou spolehlivostí, ale v některých případech se může stát, že infikovaný pacient tímto testem projde jako negativní. Klíčovou roli v tomto testu hraje enzym reverzní transkriptáza, jehož zásoby a používání jsou jedním z limitujících faktorů pro tyto testy v masovém měřítku.
Jaká metoda je nejcitlivější?
Od počátku pandemie v Číně se ukazuje, že daleko nejcitlivější metodou detekce pacientů s infekcí COVID-19 je pořízení snímku hrudníku pacienta na rentgenu nebo ještě lépe na výpočetním tomografu. Na snímcích bývá zřetelně vidět charakteristický obraz pandemické nákazy, jako oboustranný zápal plic s typickými rysy.
Přesto je možné diagnózu občas omylem zaměnit. V současnosti je urychleně vyvíjena umělá inteligence, která dokáže určit infekci koronaviru ze snímků velmi rychle a s velkou přesností. Problém je pochopitelně v tom, že takových přístrojů je jen omezený počet. Také vyžadují vyškolenou obsluhu, která je při snímkování nakažených lidí ohrožená infekcí.
V této chvíli probíhají horké debaty o dalším typu testování, takzvaných „rychlotestech“, čili sérologických testech, které zjišťují přítomnost charakteristických protilátek, včetně IgM a IgG. V případě těchto testů dochází k řadě nedorozumění. Jde o to, že tyto testy zjistí infekci COVID-19 až zhruba 1 týden po propuknutí příznaků onemocnění, kdy dojde ke tvorbě testovaných protilátek.
Pacient je v té době již dávno infekční a může do té doby nakazit množství dalších lidí. Sérologické testy proto nejsou vhodné a ani určené k odhalování nově nakažených pacientů, které je přitom velmi aktuální. Role testování protilátek je jiná. Slouží k určování imunity lidí a k celkovému průzkumu populace ohrožené pandemií.
V tomto okamžiku celá řada pracovišť po celém světě pracuje na tom, aby tyto testy, především real-time RT-PCR testy a sérologické testy, co nejvíce zjednodušili, zrychlili a zlevnili. Tento hektický výzkum už nese první plody, ale k jejich plošnému využití je vždy nejprve nutné ověřit jejich funkčnost. Vše se děje za pochodu.
