Jak hádání z ruky, problém je s naší znalostí / neznalostí života. V podstatě známe jen jeden organický typ. Ano, jsou organismy, které vyžijí jen ze záření, nepotřebují kyslík, dokonce mohou buňky zmutovat tak, že se množí u těsnění jaderných reaktorů (duplikují a chrání svá jadérka s genetickou informací, umí lépe opravovat poškozenou informaci, chrání tekutinu proti ionizaci*, některé rostliny umí totéž a snesou větší hodnoty radiace než člověk, důkaz, že jsou na Zemi opravdu mnohem déle než člověk, kdy museli čelit větší radiační zátěži, hmyz také), nicméně se vždy jedná o stejný typ života, který kdysi vzešel z mutovaných jednobuněčných organismů (sinic). Původně je kyslík zabíjel, byl odpadem, dělení probíhalo pouze klonováním. Život ovšem může klidně být na bázi krystalů, co když existuje život na bázi temné hmoty a je ho mnohem víc než toho našeho - máme malou rozlišovací schopnost její detekce? Kdyby byl život i v temné energii, bude to zcela mimo naše chápání a přeci, kdo ví. Co jsou lidská těla = energie pěkně uložená ve hmotě. Z dnešního pohledu je zmíněná planeta obyvatelná těžce, nicméně pod vodou pokud má oceán kdo ví a jistotu nám dá buď opravdu výkonná sledovací soustava ve vesmíru (pro přímé sledování) nebo vyslání lodi rychlejší než světlo k ní. Takže práce mají vědci až, až.
* Dnes už víme, že je malá šance aby částice přímo poškodila DNA v buňce, k jejímu poškození dochází masivně až zprostředkovaně, kdy je v živém organismu zářením ionizována tekutina. Což mi říká, že dočasná ochrana i proti velmi silné radiaci může být jednou možná.
