Toto je ponorka amerického námořnictva třídy Grayback. Nebývá moc příležitostí, abyste si takový kus utajované vojenské techniky mohli prohlédnout. Ale právě tuto ponorku si prohlédnout můžete, už je totiž vyřazená a stojí ukotvená v New Yorku, kde jsme ji s fotoaparátem prolezli i my. 

Ponorka s přesným názvem USS Growler (SSG-577) vznikla během studené války, kdy sloužila jako strategický nosič střel s plochou dráhou letu vybavených jadernou hlavicí (viz černé „letadélko“ na rampě)

Ponorka dokázala pojmout čtyři strategické střely Regulus RGM-6 s jadernou hlavicí. Po vynoření je dokázala odpálit. Tím se ale ponorka stala odhalitelnou a zranitelnou. 

Ačkoli ponorka byla schopna nést jaderné hlavice, její pohon sílu jádra nevyužíval. Stroj poháněly tři dieslové a dva elektrické motory, které přenášely hnací sílu na dva lodní šrouby. 

Tohle už je pohled na víka šachet, ve kterých byly střely umístěny a odkud se po vynoření vysunuly k odpalovací rampě na palubě. Levá šachta je zavřená, ta pravá nyní slouží jako vchod pro návštěvníky. 

Takhle to vypadá uvnitř šachty. Je to vlastně takový vodotěsný hangár, do kterého se vešly dvě okřídlené střely za sebe (případně jen jedna větší typu Regulus II) 

Jsme na ponorce ze šedesátých let, čemuž odpovídá technologická výbava. Odpal střel se řídil z útrob ponorky, ale u přípravy střely na rampu byla nutná asistence posádky. Ta mohla komunikovat s velitelstvím telefonem. A jak hlásá cedulka, jakmile zvonil zvonek a svítí červené světlo, okamžitě je nutné opustit tento prostor. 

Výstavka pro návštěvníky je skvěle připravena. Tady je cedulka s průřezem ponorky. Právě jsme na začátku prohlídky v hangáru pro střely a budeme pokračovat do útrob podvodního plavidla. To je dlouhé 97 metrů.

V druhé šachtě hangáru byla zřízena rovná podlaha, zábradlí a LCD obrazovky s informacemi pro návštěvníky. Trochu to kazí dobovou atmosféru tohoto unikátního muzea, ale dál už je podobných zásahů minimum. Jednoduše proto, že na ně není místo. 

Sešli jsme do útrob ponorky, kde byl prostor pro posádku. Všude jsou jen uzoučké chodby a namísto dveří průlezy přepážkami jednotlivých sekcí. V případě poškození ponorky by se tyto přepážky uzavřely vodotěsnými víky a voda by tak nezatopila celou ponorku. 

Postupujeme ponorkou směrem od přídě. Zde vstupujeme do navigační sekce. 

Navigace v té době spoléhala především na mapu a pravítko. 

Pochopitelně ale nechyběly přístroje, které poskytovaly informace o směru, hloubce, rychlosti a směru plavby, ze kterých se dala počítat aktuální poloha a následný pohyb. 

Pozice ponorky se průběžně počítala na základě polohy výchozího známého bodu, ze kterého se aktuální poloha odvodila podle směru a rychlosti pohybu 

Pomáhaly i přístroje, ale vzhledem k době vzniku zde nenajdeme žádnou moderní elektroniku

Kde je jen kousek místa, tam je postel. Tedy hned několik nad sebou. Zde spávali důstojníci, mohli si dopřát „luxus“ pouze tří pater a širšího lůžka. 

Další ukázka jedné z důstojnických komůrek, zde je vybavena i úložným prostorem a výklopným stolkem. 

Běžná posádka takový luxus neměla. Lůžka mají na čtyři patra po obou stranách chodby. Každý z vojáků má u své postele jen několik zabudovaných schránek na osobní věci. 

Na ponorce se musí využít každý prostor, a tak je tu jedna čtyřpatrová palanda napěchovaná i v koutě za přístrojovým panelem. Posádka ponorky čítala 87 mužů!

Vyšší šarže = více místa na spaní.

A dokonce i umyvadlo se zrcadlem hned u postele.

A tady spával velitel. Nad sebou už nemá žádnou další postel, ale...

...telefon, reproduktor a signalizaci. Nechybí ale ani větráček na osvěžení. 

Pokračujme dál v prohlídce. Všude je těsno, každý kus prostoru vyplňuje nějaký přístroj nebo skříňka. 

Tady jsme na místě, které bychom mohli nazvat velitelským můstkem. Vpravo si všimněte periskopu...

...na něm je vidět, že už mnoho pamatuje. Je to ale periskop přesně takový, jaký byste na ponorce čekali. Má velké očnice a dvě robustní madla k otáčení. 

Vzhůru vede dlouh trubka periskopu, která ústí až na vrchol věže na palubě ponorky. 

Odtud se ponorka řídila, co se týče směru. Jen na to byly potřeba tři muži. Jeden ovládal směrové kormidlo, druhý přední výšková a třetí zadní výšková kormidla. Vše se muselo dít v součinnosti s řízením pohonu, což vyžadovalo další obsluhu. 

Směrové řízení se muselo stále kontrolovat skrze přístroje sledující polohu, náklon a natočení ponorky.

Hned vedle je kapitánovi k ruce hlavní navigátor, který má k dispozici na svou dobu nejmodernější přístroje

Například tento mohutný kompas, který zajišťuje co nejpřesnější stanovení směru. 

Také tu máme sonar a další přístroje

Zjistit správnou polohu ponorky a objektů v okolí, to bylo asi to nejkomplikovanější. 

Je zde tak panel pro kontrolu a ovládání torpédových šachet na přídi a zádi. Torpéd s průměrem 533 mm ponorka uvezla 8 

Koutek pro komunikaci na velitelském můstku

Zařízení pro odpočet z mapy

Pro práci se sonarem byla je na ponorce k dispozici celá kajuta (sonar room), kde vyškolená posádka neustále analyzovala okolí ponorky

Množství propojovacích kabelů vydalo na tlusté svazky 

Samozřejmě i pro rádiovou komunikaci měli specialisté svou místnost napěchovanou všemi tehdy dostupnými rádiovými přístroji, které se daly využít. Moc jich ale nebylo. 

V periskopové hloubce se dalo využívat běžné rádiové komunikace s loděmi či pobřežními stanicemi. V hloubce ponorka dokázala přijímat nízkofrekvenční signály, ale už ne vysílat. 
Radisté pracovali ve dvojici, zprávy přepisovali na stroji a zapisovali do deníků

Tohle místo v přídi ponorky bylo utajované a běžné posádce nedostupné. Odtud speciálně trénovaní pracovníci ovládali řízené střely. 

Odtud se prováděly veškeré manipulace a řídil se odpal

Naostro ponorka střelu s jadernou hlavicí naštěstí nikdy neodpálila. Ale jak vidno, odpal nebyl nic jednoduchého.

Odpálení rakety je ale také pěkná úředničina, a tak je hned za rohem kancelář vedení, kde probíhalo schvalování postupů.

Zajímavá maličkost ve výbavě - tímto se vystřelovaly signální světlice

Posádka musela pochopitelně také jíst, a tak se přesuneme do jídelny. Toto je výdejna jídla

Výdej nápojů

Důstojnický stůl v jídelně. 

Kdyby něco, červený telefon je hned při ruce 

Jídelna pro zbytek posádky. 

Ano, na stolech jsou předtištěné podklady pro deskové hry. O dlouhou chvíli v ponorce nebyla nouze.

O zábavu se posádce staral také tento „multimediální systém“, prostě megnetofonový přehrávač, který hrál napříč celou ponorkou 

A tady se jídlo vařilo

Kuchyň v ponorce. Vše fungovalo na elektriku, té si ponorka dokázala vyrobit dost. 

Pitnou vodu si ponorka vyráběla v těchto destilátorech ze slané mořské vody. Využívalo se přitom odpadního tepla z dieselových motorů

Voda pak našla uplatnění i zde. Umývárna.

A samozřejmě na ponorce nechybí ani záchod. Je jich tu jen pár a v nejzapadlejších koutech ponorky. 

Ale zpět k technice. Odtud se řídily tři dieselové motory Fairbanks Morse 38 8-1/8

Všechno je poctivá mechanika, prostě obrovské páky

Odtud se zajišťoval správný chod motorů a reguloval jejich tah. Ponorka dokázala plout rychlostí maximálně 26 km/h na hladině a 22 km/h pod hladinou. 

Nesmírně důležité bylo zajištění správného mazání, k tomu sloužily tyto zásobníky oleje. 

Motory jsou rychloběžné a ještě k tomu zaizolované v pouzdře, to vše za účelem co největšího snížení hluku. Přílišný kravál by mohl ponorku prozradit. Ponorka má pohon hybridní, dva elektromotory Elliott dokážou zajistit ještě tišší chod a dokázaly běžet z baterií, které se z dieselů dobíjely. 

Kromě řízených střel má ponorka také klasická torpéda. Zde jsme v zadní torpédové komoře. 

Obsluha spávala přímo tady, aby byla v okamžité pohotovosti v případě nutnosti torpédo neprodleně vypálit 

Ponorka má ještě další zákoutí, kam jsme mohli nahlédnout. Všude jsou buď nějaké přístroje nebo odkládací místa. Co se řídilo z tohoto místa? Už nevíme, můžete tipovat. K tomuto snímku jsme si opomněli připsat poznámku a skladba přístrojů nic konkrétního nenapovídá. 

Všude na chodbách jsou budíky a měřáky 

Takto vypadají dveře izolační přepážky

Ačkoli je už ponorka USS Growler (SSG-577) poměrně starým kusem techniky, na moderních ponorkách to z pohledu stísněnosti prostoru nebude vypadat o moc jinak. Jen ta technická výbava bude o něco modernější a budíky nahradí displeje. 

Pokud máte možnost, zajděte se do ponorky podívat osobně. Funguje jako trvalé muzeum v New Yorku a stojí hned vedle neméně zajímavého kusu - letadlové lodi Intrepid. 

Intrepid jsme v rámci návštěvy také navštívili. Jak to vypadá na letadlové lodi, to si na VTM ukážeme zase příště.