Už dlouho víme, že když se zrodí hvězda, tak se kolem ní často mohou utvořit planety. Představujeme si to tak, že se postupně poslepují z nepatrných částeček kosmického prachu a také plynu, které nakonec vytvoří monumentální kamenné anebo plynné planety. Zatím ale přesně neznáme mechanismy, které jsou za zázrak stvoření planet zodpovědné.
Odborníci stále pátrají po tom, jak se z ohromných mas prachu a plynu mohou stát tělesa velikosti asteroidů. Jde o to, že by plyn v protoplanetárním disku měl svým odporem působit na zrnka prachu, která by se v důsledku toho měla pohybovat směrem ke hvězdě.
Tímto procesem, který se označuje jako radiální posun (anglicky radial drift), by měla hvězda velmi rychle „vyčistit“ planetární disk od dostupného materiálu, a žádné planety by nevznikly.
Stefan Kraus z britské Exeterské univerzity a jeho mezinárodní tým teď nabízejí fascinující pozorování, které zpřesní naše teorie a modely vzniku planetárních soustav. Ve svém výzkumu pozorovali výkonnými teleskopy velmi mladou a horkou hvězdu V1247 Orionis, která je obklopena prstence prachu a plynu.
Badatelům se podařilo pomocí chilské soustavy radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter Array) získat velmi detailní snímek hvězdy a jejího disku. Na snímku jsou patrné dvě části disku, jasně ohraničený centrální disk, a pak méně zřetelná struktura tvaru půlměsíce, která se nachází ve větší vzdálenosti od hvězdy.
Mezi centrálním diskem a půlměsícem je tmavá zóna. Tu zřejmě vytváří velmi mladá planeta, která na své oběžné dráze prolétá protoplanetárním diskem a brázdí prach a plyn. Jak se planeta pohybuje po oběžné dráze, tak vytváří oblasti s vysokým tlakem v prostředí, podobně jako loď, která si rozráží cestu oceánem.
Tyto oblasti v protoplanetárním disku pak slouží jako ochranné bariéry pro vznikající planety. Pod ochranou takových bariér se udrží částice prachu v protoplanetárním disku po miliony let, aniž by je pozřela nenasytná mladá hvězda. To poskytne prachu dostatek času a prostoru pro vytvoření větších objektů planetárního systému.
Díky výjimečnému rozlišení snímků soustavy ALMA měli vědci Krausova týmu příležitost jako první spatřit takto chráněné zásobárny prachu v mladé planetární soustavě. Tuto zásobárnu představuje zmíněná oblast ve tvaru půlměsíce, která je patrná vně hlavní části protoplanetárního disku soustavy V1247 Orionis.
Zdroj: University of Exeter