Jak vlastně vznikají planety z kosmického prachu?

  • Astronomové zveřejnili výsledky fascinujícího pozorování, které zpřesní naše teorie a modely vzniku planetárních soustav
  • Pomocí chilské soustavy radioteleskopů ALMA se jim podařilo získat velmi detailní snímek hvězdy V1247 Orionis
  • Díky výjimečnému rozlišení měli příležitost jako první spatřit chráněné zásobárny prachu v mladé planetární soustavě

Už dlouho víme, že když se zrodí hvězda, tak se kolem ní často mohou utvořit planety. Představujeme si to tak, že se postupně poslepují z nepatrných částeček kosmického prachu a také plynu, které nakonec vytvoří monumentální kamenné anebo plynné planety. Zatím ale přesně neznáme mechanismy, které jsou za zázrak stvoření planet zodpovědné.

Odborníci stále pátrají po tom, jak se z ohromných mas prachu a plynu mohou stát tělesa velikosti asteroidů. Jde o to, že by plyn v protoplanetárním disku měl svým odporem působit na zrnka prachu, která by se v důsledku toho měla pohybovat směrem ke hvězdě.

Tímto procesem, který se označuje jako radiální posun (anglicky radial drift), by měla hvězda velmi rychle „vyčistit“ planetární disk od dostupného materiálu, a žádné planety by nevznikly.

Stefan Kraus z britské Exeterské univerzity a jeho mezinárodní tým teď nabízejí fascinující pozorování, které zpřesní naše teorie a modely vzniku planetárních soustav. Ve svém výzkumu pozorovali výkonnými teleskopy velmi mladou a horkou hvězdu V1247 Orionis, která je obklopena prstence prachu a plynu.

Badatelům se podařilo pomocí chilské soustavy radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter Array) získat velmi detailní snímek hvězdy a jejího disku. Na snímku jsou patrné dvě části disku, jasně ohraničený centrální disk, a pak méně zřetelná struktura tvaru půlměsíce, která se nachází ve větší vzdálenosti od hvězdy.

Mezi centrálním diskem a půlměsícem je tmavá zóna. Tu zřejmě vytváří velmi mladá planeta, která na své oběžné dráze prolétá protoplanetárním diskem a brázdí prach a plyn. Jak se planeta pohybuje po oběžné dráze, tak vytváří oblasti s vysokým tlakem v prostředí, podobně jako loď, která si rozráží cestu oceánem.

Tyto oblasti v protoplanetárním disku pak slouží jako ochranné bariéry pro vznikající planety. Pod ochranou takových bariér se udrží částice prachu v protoplanetárním disku po miliony let, aniž by je pozřela nenasytná mladá hvězda. To poskytne prachu dostatek času a prostoru pro vytvoření větších objektů planetárního systému.

Díky výjimečnému rozlišení snímků soustavy ALMA měli vědci Krausova týmu příležitost jako první spatřit takto chráněné zásobárny prachu v mladé planetární soustavě. Tuto zásobárnu představuje zmíněná oblast ve tvaru půlměsíce, která je patrná vně hlavní části protoplanetárního disku soustavy V1247 Orionis.

Zdroj: University of Exeter

Témata článku: Vesmír, Výzkum, Astronomie, Hlavní část, Dostupný materiál, Mezinárodní tým, Planeta, Planetární systém, Mladá hvězda, Disk, Radioteleskop, Velký objekt, Kraus, Hvězda, Velká vzdálenost, Alma, Oběžná dráha, Zásobárna, Prach, Feature, Detailní snímek, Vysoký tlak, Protoplanetární disk, University of Exeter