Bez ohledu na počet kamer a senzorů nebudou autonomní vozy přinejmenším v dohledné době zdaleka dokonalé. Podle japonského výzkumu by však riziko srážky s chodci mohlo snížit jednoduché vylepšení: pár pohyblivých očí, které dají najevo, čeho si vozidlo všimlo a čeho ne, informuje web Gizmodo.
Myšlenka vychází z prosté zvyklosti, kdy chodci, snažící se přejít silnici, navazují oční kontakt s řidičem vozidla, aby se ujistili, že o nich ví a zpomaluje. U autonomních vozidel, spoléhajících na kamery a senzory, však není zřejmé, které překážky detekovaly. Nelze tak poznat, zda chodce evidují a umožní mu přejít.
Dejte autům oči!
V příspěvku, nedávno prezentovaném na 14. mezinárodní konferenci o automobilových uživatelských rozhraních, vědci z Tokijské a Kjótské univerzity podrobně popisují experiment, při kterém byl golfový vozík se skrytým řidičem vylepšen o pár ručně ovládaných pohyblivých očí na přední straně, jež se mohly rozhlížet kolem sebe.
Realizovali celkem čtyři scénáře, v nichž se vozidlo blížilo k chodcům, kteří hodlali přejít ulici: jeden, kdy vozík očividně hodlal zastavit, druhý, kdy měl v úmyslu pokračovat v jízdě, a pak tytéž dva s přidanýma očima, které se dívaly na chodce, respektive jejich pohled směřoval směrem od nich.
Aby byl experiment pro účastníky bezpečný, byly situace natočené 360stupňovou kamerou. Poté se devět žen a devět mužů ve věku 18 až 49 let vžilo do role chodce prostřednictvím náhlavní soupravy pro virtuální realitu. V ní jim byly náhodně přehrávány situace a virtuální chodci měli pouhé tři sekundy na to, aby je vyhodnotili a rozhodli se, zda se pokusí silnici přejít.
Výsledky byly poměrně překvapivé: zatímco muži měli tendenci činit nebezpečnější rozhodnutí a často se rozhodli přejít, i když vozík nedal najevo, že se chystá zastavit, ženy se rozhodovaly opatrněji a v mnoha případech se rozhodly nepřecházet, ani když vozík skutečně zastavil.
Oči znamenají bezpečí
Co je z pohledu dodatečně nainstalovaných očí podstatné: v obou případech účastníci zaznamenali, že když se vozík díval do dálky, cítili se při přecházení méně bezpečně, než když se ze směru pohledu zdálo, že jim věnuje pozornost – v takovém případě se cítili při přecházení bezpečněji.
Účastníci však poznamenali, že obří oči působí poněkud strašidelně, možná až děsivě. Vědci, kteří se v rámci experimentu zaměřili především na pohyby očí, se domnívají, že by se jejich účinnost mohla ještě zvýšit, pokud by byly navrženy estetičtěji, včetně realističtějšího vzhledu a pohybů.
Experiment je připomínkou toho, že s přechodem na novou generaci dopravních prostředků se změny nebudou týkat jen samotných vozidel. Již nyní jsou téměř tiché elektromobily vybavovány přidanými zvuky, aby je chodci, jež jsou zvyklí slyšet zvuk motoru blížícího se vozidla, lépe vnímali.
Jakkoli může přidání pohyblivých očí na přední část vozidla působit podivně, lidé jsou jedním z nejnepředvídatelnějších objektů, se kterými se autonomní vozidla musí vypořádat. Pár umělých očí by mohl být relativně levným způsobem, jak jejich zvýšit bezpečnost.