Vědcům z prestižního japonského výzkumného ústavu RIKEN Center for Emergent Matter Science a Tokijské univerzity se podařilo vyvinout plast, který se dokáže v mořské vodě během několika hodin zcela rozpustit. Zatímco tradiční plasty přetrvávají v přírodě desítky až stovky let, tento materiál po sobě nezanechává žádné stopy.
Klíčem je supramolekulární chemie – tedy tvorba polymerů, jejichž pevnost zajišťují takzvané solné můstky mezi iontovými monomery, jako je například guanidinium a hexametafosfát sodný. Tyto vazby jsou při běžném používání pevné, ale v přítomnosti soli se rychle rozpadají na své původní složky. Tyto látky pak dokážou zpracovat běžně se vyskytující bakterie, takže na konci celého řetězce nezůstávají žádné mikroplasty, které jinak kontaminují celý potravní řetězec.
Vědci svůj objev demonstrovali v laboratoři, kde se malý vzorek materiálu po zhruba hodinovém míchání ve slané vodě zcela rozplynul. Protože se sůl nachází i v půdě, bude tento proces fungovat i na souši, byť o něco pomaleji – pěticentimetrový kus se v zemi rozloží za přibližně 200 hodin.
Funguje i jako hnojivo
V zemině se materiál rozpadá na látky podobné hnojivům, obsahující mimo jiné fosfor a dusík, které mohou podpořit růst rostlin. Pokud se tedy tento plast dostane do přírody, nezpůsobí ekologickou katastrofu, ale může naopak obohatit půdu. Materiál je netoxický, nehořlavý, tepelně odolný a při svém rozkladu neuvolňuje oxid uhličitý. Tento plast lze také recyklovat, neboť až 91 % surovin lze po rozpuštění znovu získat a použít.
V zemině se materiál rozpadá na látky podobné hnojivům
Tento vynález je důležitý, protože dle Programu OSN pro životní prostředí se má znečištění plasty do roku 2040 ztrojnásobit, což znamená, že do oceánů každoročně přibude 23 až 37 milionů tun odpadu. Jak trefně poznamenal vedoucí projektu Takuzo Aida, je povinností vědců zanechat budoucím generacím co nejlepší životní prostředí.
Teď ještě dořešit povrch
V širších souvislostech jde o odpověď na globální krizi plastového znečištění. Dnes se recykluje méně než desetina vyrobených plastů, zbytek končí na skládkách, ve spalovnách nebo v přírodě. Projekty typu Ocean Cleanup řeší už vzniklý problém, ale japonský vynález jde ke kořeni věci: mění samotnou podstatu materiálu, aby se v přírodě nestával trvalým odpadem, ale bezpečně se rozložil.
Každopádně na to, než si z obchodu odneseme nákup v tašce z tohoto materiálu, budeme muset ještě nějaký čas počkat. Pro praktické využití, například v obalovém průmyslu, je totiž nutné plast opatřit speciálním povrchem, který zabrání jeho předčasnému rozkladu. Právě vývoj optimálního potahu je nyní hlavním předmětem výzkumu. Zájem z průmyslu, zejména od obalových firem, je však podle tvůrců už nyní značný.
Cesta k masovému rozšíření bude jistě náročná, jelikož bude třeba vyřešit otázku výrobních nákladů a zavedení nové technologie do praxe. Přesto v tomto japonském vynálezu vidíme velmi nadějný dílek do skládačky řešení globální plastové krize. Nejde o univerzální řešení, které vyřeší vše, ale představuje významný a inspirativní krok správným směrem k čistším oceánům a zdravější planetě.