Není žádnou novinkou, že vesmírná tělesa do sebe při svém pohybu prostorem občas vzájemně narážejí. Často je tichou připomínkou takové srážky kráter na povrchu – stačí se podívat na náš Měsíc a můžete jich vidět hned několik. Podobně poseté jsou stopami po zásahu i další kosmické objekty, včetně planet a planetek.
Impaktní krátery najdeme i na Marsu – například kráter pojmenovaný jako Corinto, který vznikl asi před 2,3 miliony let, má průměr necelých 14 kilometrů. Podstatně zajímavější je ale skutečnost, že při dopadu meteoritu tehdy nevznikl jen zmiňovaný kráter. Úlomky z této srážky vytvořily asi dvě miliardy dalších takzvaně sekundárních kráterů. Podrobnosti přináší web New Scientist.
Sekundární krátery
Ve své podstatě se jedná o obvyklý průběh: když na povrch planety či planetky dopadne cizí těleso, vytvoří primární kráter. Během tohoto procesu jsou do vzduchu vymrštěny kusy hornin, které při dopadu vytvářejí své vlastní krátery. Ty se zpravidla vyskytují kruzích okolo primárního kráteru.
Tento proces je dobře patrný na skalnatých tělesech s řídkou atmosférou, jako je Měsíc, Merkur nebo zmiňovaný Mars. K podobným jevům dochází pochopitelně i na Zemi, nicméně zde jsou sekundární krátery postupem času zakryty vegetací, narušeny srážkami a vodou, případně dalšími vlivy. Proto je jejich objevování podstatně obtížnější.
Planetární geolog Matthew Golombek, který pracuje pro NASA v Jet Propulsion Laboratory, použil k odhadu počtu sekundárních kráterů vytvořených horninami vyvrženými z kráteru Corinto snímky ze dvou sond pohybujících se na oběžné dráze Marsu.
Pomohou nám pochopit geologii Marsu?
Zjistil, že Corinto má 1,3 až 3 miliardy sekundárních kráterů, což je největší počet, jaký byl kdy na Marsu zaznamenán. Nejedná se přitom o žádné „maličké důlky“ – sekundární krátery mají v průměru průměr 10 metrů. Golombek tuto práci prezentoval 11. března na konferenci Lunar and Planetary Science Conference v Texasu.
Krátery pokrývají plochu asi 1,4 milionu kilometrů čtverečních, včetně oblasti, kde v roce 2018 přistála sonda NASA InSight, jejímž úkolem byl průzkum vnitřní struktury Marsu. Oblast je vulkanického původu a krátery tak zpestřují povrchy vychladlých lávových proudů z jedné z nejvyšších sopek Elysium Mons.
„Kvantifikace počtu sekundárních kráterů je důležitá pro lepší pochopení, jak může relativně malý kráter během procesu svého vzniku vyvrhnout tak obrovské množství materiálu,“ říká Golombek. „Vznik sekundárních kráterů výrazně závisí na geologii oblasti zasažené meteoritem, stejně jako na geologických vlastnostech samotného impaktoru. Jejich studium by nám tedy mohlo pomoci lépe porozumět složení Marsu a reakcím různých materiálů na dopady vesmírných kamenů.“