Dva výzkumníci z Cool Worlds Laboratory při Columbia University odhalili, že jedna z planet systému TRAPPIST-1 (konkrétně TRAPPIST-1e) má nejspíš velké železné jádro. Tento poznatek je podstatný především z hlediska možnosti její obyvatelnosti.
Gabrielle Englemenn-Suissa a David Kipping při své práci vycházeli z nedávných studií, které se zabývaly poloměry a hmotnostmi planet TRAPPIST-1. Z těchto dat odvodili minimální a maximální Core Radius Fraction (CFR) každé planety.
„Pokud znáte velmi přesně hmotnost a poloměr, stejně jako systém TRAPPIST-1, můžete to porovnat s předpověďmi teoretických modelů vnitřní struktury,“ vysvětlil Kipping. „Problém spočívá v tom, že tyto modely obecně zahrnují čtyři možné vrstvy: železné jádro, silikátový plášť, vodní vrstvu a lehký těkavý obal. Takže čtyři neznámé a dvě změřené veličiny představují v zásadě neomezený a nevyřešitelný problém.“
Gabrielle a David se soustředili na hraniční podmínky problému a dospěli k závěru, že minimální velikost jádra šesti planet TRAPPIST-1 je v podstatě nulová (vzhledem k jejich pozorovanému poloměru a hmotnosti). To znamená, že jejich složení lze objasnit i bez nutnosti postulovat přítomnost železného jádra – mohou mít například jen silikátový plášť. Avšak v případě TRAPPIST-1e se ukázalo, že jádro musí zabírat 50 % až 78 % poloměru planety.
Zdá se tedy, že TRAPPIST-1e se po této stránce nejvíce podobá Zemi, jejíž jádro tvoří asi 55 % poloměru planety. V důsledku toho pravděpodobně disponuje i ochrannou magnetosférou.
„Díky jiným měřením rovněž víme, že TRAPPIST-1e nemá lehký těkavý obal. Dále se zdá, že je klidnější než Proxima, takže pokud jde o potenciální biosféru, jsem momentálně mnohem optimističtější ohledně TRAPPIST-1e, než ohledně Proximy b,“ uvedl Kipping.