Jeden ze scénářů šíření světla raným vesmírem na obrovských škálách (přes 50 milionů světelných let). Foto:  Andrew Pontzen and Fabio Governato ,  CC BY 2.0

Jeden ze scénářů šíření světla raným vesmírem na obrovských škálách (přes 50 milionů světelných let). | Foto: Andrew Pontzen and Fabio Governato, CC BY 2.0

Tento panoramatický pohled odhaluje distribuci galaxií za Mléčnou dráhou. Foto: NASA

Tento panoramatický pohled odhaluje distribuci galaxií za Mléčnou dráhou. | Foto: NASA

Vývoj satelitů určených k měření starodávného světla, které zbylo z Velkého třesku. Foto: NASA

Vývoj satelitů určených k měření starodávného světla, které zbylo z Velkého třesku. | Foto: NASA

Zdroj: NASA

Zdroj: NASA

Foto:  ESO/M. Kornmesser ,  CC BY 4.0

Foto: ESO/M. Kornmesser, CC BY 4.0

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto:  Gamemasterz ,  CC BY-SA 4.0

Foto: Gamemasterz, CC BY-SA 4.0

Foto:  Pervisha Khan (Khanumsays) ,  CC BY-SA 3.0

Foto: Pervisha Khan (Khanumsays), CC BY-SA 3.0

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto:  Steve Jurvetson ,  CC BY 2.0

Foto: Steve Jurvetson, CC BY 2.0

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto:  ESO/Y. Beletsky ,  CC BY 3.0

Foto: ESO/Y. Beletsky, CC BY 3.0

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto:  ESO/Y. Beletsky ,  CC BY 3.0

Foto: ESO/Y. Beletsky, CC BY 3.0

Foto: NASA

Foto: NASA

Tento panoramatický pohled odhaluje distribuci galaxií za Mléčnou dráhou. Foto: NASA
Vývoj satelitů určených k měření starodávného světla, které zbylo z Velkého třesku. Foto: NASA
Zdroj: NASA
Foto:  ESO/M. Kornmesser ,  CC BY 4.0
17
Fotogalerie

Jemné deformace mikrovlnného pozadí vesmíru odhalují kosmickou pavučinu

  • Běžná a temná hmota vesmíru nejsou uspořádané rovnoměrně
  • Vytvářejí kosmickou pavučinu, největší strukturu ve známém vesmíru
  • Na vláknech této pavučiny se jako kosmické drahokamy třpytí kupy galaxií

Běžná a temná hmota vesmíru nejsou uspořádané rovnoměrně. Vytvářejí kosmickou pavučinu, největší strukturu ve známém vesmíru. Vlákna této pavučiny se obvykle táhnou do vzdáleností stovek milionů světelných let a obepínají nezměrné kosmické prázdnoty. Na těchto vláknech se jako kosmické drahokamy třpytí kupy galaxií.

Vlákna kosmické pavučiny očividně hrají velmi významnou roli ve struktuře celého vesmíru. Slouží jako superdálnice, po nichž proudí hmota do kup galaxií. Jejich mapování je ale komplikované, natož pak jejich detailní výzkum. Vědci se proto rozhodli k mapování kosmické pavučiny využít nepatrné deformace reliktního mikrovlnného záření.

Shirley Ho z laboratoří Lawrence Berkeley National Laboratory a její spolupracovníci analyzovali data z dřívějších pozorování oblohy pomocí sofistikované technologie pro rozeznávání obrazu. S touto technologií hledali stopy působení gravitace, z nichž pak mohli pomocí počítačových modelů a soudobých teorií odvozovat tvar vláken kosmické pavučiny.

Ho a její tým použili data z projektu BOSS (Baryon Oscillation Spectroscopic Survey), který shromáždil informace o 1,5 milionu galaxií pro účely výzkumu rozpínání vesmíru a také rozložení hmoty ve vesmíru. A v těchto datech pak badatelé hledali vlákna kosmické pavučiny vlastně stejně, jako Google hledá a rozpoznává podobné obrázky.

Zároveň soustředili pozornost na jemné deformace v reliktním mikrovlnném záření, v nichž pomocí počítačových algoritmů hledali „otisky“ vláken kosmické pavučiny.

Takové deformace vznikaly, když reliktní záření procházelo skrz velká seskupení hmoty. V měřítku celého vesmíru jsou nejvýznamnějšími seskupeními hmoty právě vlákna kosmické pavučiny.

Mapování kosmické pavučiny přináší důkladnější pochopení tvorby a evoluce této ohromující kosmické struktury. Na vlastnostech vláken kosmické pavučiny je rovněž možné testovat různé teorie gravitace, včetně dnes vládnoucí Einsteinovy obecné relativity.

Vědci očekávají, že mapování pavučiny přinese i zajímavé poznatky o kosmických prázdnotách, které se rozkládají mezi jednotlivými vlákny pavučiny. Také bychom se prý mohli dozvědět něco více o temné energii, kterou stále obestírají záhady.

Určitě si přečtěte

Články odjinud