Jeskynní lvi (Panthera spelaea) tvořili nedílnou součást pravěké fauny Evropy a Asie. Ve srovnání s dnešními lvy jim sice chyběla hříva, ale jinak za nimi v ničem nezaostávali. Naopak, byli asi o osminu větší a mohli dorůstat výšky v kohoutku kolem 120 centimetrů, délky bez ocasu kolem 250 centimetrů a hmotnosti přes 300 kilogramů.
O loveckých schopnostech jeskynních lvů vypovídá fakt, že dokázali zdolat i jeskynního medvěda. Pravěkého člověka tyto velké kočky bezpochyby zajímaly. Dokládají to například malby z Chauvetovy jeskyně ve Francii, které jsou staré kolem 35 000 roků a na nichž jsou jeskynní lvi zachyceni.
Není těžké si představit, jaký měl pravěký Homo sapiens z velké kočky respekt. O to větší překvapení přináší nález ostatků jeskynního lva z roku 1985 z německého Siegsdorfu, jejichž detailní průzkum dokládá, že šelmu ulovili před 48 000 roků neandrtálci svými jednoduchými oštěpy se zaostřeným dřevěným hrotem.
O tom, jak byla pro pravěké lidi důležitá lví kožišina, svědčí 190 000 let starý nález ostatků dalších tří jeskynních lvů, který se paleontologům podařil v roce 2019 u německého Einhornhöhle. Těmto lvům pravěcí lovci odřezávali kůži z tlap tak, aby na ní zůstaly drápy.
Protože v té době nežil v oblasti nálezů pravěký Homo sapiens ani jiné druhy člověka (např. Homo erectus), připadá jako „lovec jeskynních lvů“ do úvahy jenom neandrtálec. Tým pod vedením Gabriela Russa z university v Tübingenu zveřejnil výsledky svého výzkumu ve vědeckém časopise Scientific Reports.
Není pochyb o lovu
V roce 2010 publikoval španělský tým archeologů pod vedením Eudalda Carbonella z university v Tarragoně ve vědeckém časopise Journal of Archaeological Science důkazy o porcování jeskynního lva pravěkými lidmi Homo erectus v jeskyni Gran Dolina před 350 000 roky. Tady ale chyběly přesvědčivé důkazy o tom, že pravěcí lidé lva sami ulovili. Mohli se dostat k jeho mršině.
Zápolení mezi jeskynními lvy a jeskynními medvědy nekončila vždycky výhrou velké kočky. Býložravý jeskynní medvěd by usmrceného lva nesežral a ten by byl k dispozici pravěkým lidem. Také v tomto případě se lidé snažili, aby drápy zůstaly na kůži, což naznačuje, že měli se lví kožišinou své plány. Rozhodně ji nestahovali jen proto, aby se dostali k masu zvířete.
Neandrtálci žijící před 48 000 roky na území dnešního Německa ale jeskynní lvy mimo jakoukoli pochybnost lovili. Svědčí o tom stopy, které zanechal na žebrech lva ze Siegsdorfu dřevěný hrot pravěkého oštěpu. Jeho kůži nemuseli nutně používat jen jako oděv. Mohla najít uplatnění při rituálech. Duchovní svět neandrtálců byl totiž zjevně bohatší, než jsme si ještě nedávno připouštěli.
Svědčí o tom například nález kosti obřího jelena s vyrytými ornamenty a staré 51 000 roků. Tým německého archeologa Thomase Terbergera z university v Göttingenu připsal tento nález z Einhornhöhle rovněž neandrtálcům. Důkazů o abstraktním myšlení neandrtálců se našlo víc. Pohřbívali například své mrtvé nebo si vyráběli náhrdelníky z orlích drápů. Dnes se jim dokonce připisují i některé jednoduché jeskynní malby a rytiny.
Lov obřích slonů
Neandrtálské tlupy byly zřejmě velmi dobře organizované a spolupráce tam fungovala na vysoké úrovni. Kromě úspěšného lovu jeskynního lva, při kterém bylo důležité dodržovat strategii a akce jednotlivých lovců velmi dobře koordinovat, o tom svědčí i neandrtálské úlovky pravěkého slona Elephas antiquus, který byl dvakrát větší než dnešní slon africký.
Důkazy se podařilo nalézt u německého Neumarku, kde vědci objevili ostatky nejméně sedmdesáti těchto pravěkých kolosů. Celkem se tu nachází tisíce sloních kostí starých 125 000 let a mnohé z nich nesou jasné stopy po řezech kamenným ostřím. To dokazuje porcování úlovku pravěkými lovci.
Elephas antiquus běžně dorůstal výšky přes 4 metry a hmotnosti až 15 tun. I z poměrně malého slona o hmotnosti kolem 10 tun by svou denní porci masa získalo 2 500 neandrtálců. To znamená, že k lovům se musel shromáždit na jednom místě lidé z většího počtu neandrtálských tlup. I to svědčí o jejich čilém společenském životě a dobré organizaci.
Mezi úlovky převládají dospělí samci slona Elephas antiquus. To svědčí o aktivním lovu, protože pokud by neandrtálci jen dobíjeli slabé kusy nebo konzumovali mršiny, pak by mezi jejich kořistí převládala mláďata a staré kusy neschopné obrany.
Vědci předpokládají, že samci pravěkých slonů Elephas antiquus žili podobně jako dnešní sloni a že dospělí samci se potulovali osaměle, zatímco samice se držely spolu se svými mláďaty ve větších stádech. Neandrtálci si snadno spočítali, že při lovu osamělého samce mají lepší vyhlídky než při útoku na celé stádo.