Kdo by chtěl žít věčně? Život se musí prožít, ne přežít strachy někde v koutě, z alkoholu, z cigaret, z jídla a z čehopak ještě? Mí praprarodiče i prarodiče, vlastně i rodiče / já, jsme vždy jedli vše, tučné, uzené, maso bílé, červené, ryby, sladké vč. zmrzlin, dortů, čokolády (vhodná nejen na náladu, ale také na střeva), pálivé (česnek, cibule i pálivé papričky jsou zdravé, nejen na cévy, tlak, účinky antibakteriální), ale také luštěniny, hodně zeleniny, ovoce, domácí strava, kompoty (vařené hned podávané, např. s hřebíčkem / badyánem (antivirotikum, protinádorové účinky), ořechy, madle a strašně dalšího. Hlavní je rozmanitost, jíst od každého trochu, nepřežírat se, pohyb, nejezdit všude autem, nakonec to nejdůležitější, minimum stresu, nebrat sebe ani okolí zas až tak vážně, radovat se z malých radostí života, zorganizovat si čas jak na práci, tak na rodinu / zábavu a odpočinek. Nesnáším tyhle rady typu, tohle nemůžeš, tamto nemůžeš, nakonec stejně všichni umřeme (no ne, nedá se nic dělat, EU, OSN, USA všem navzdory!), stačí se s tím smířit a věřit, že konec bude rychlý.
