Jak astronomové s oblibou říkají, jsme stvořeni z hvězd. Atomy v našich tělech pocházejí z pradávných hvězd, jejichž jaderná fúze přeměnila vodík a helium na celou řadu těžších chemických prvků. Jak se ale tyto atomy dostanou do okolního vesmíru, aby z nich mohly vznikat hvězdy, planety a případně i organismy?
Po odpovědi na tuto otázku nedávno pátrala letecká infraobservatoř NASA SOFIA (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy), která pracuje na palubě upraveného letounu Boeing 747SP. Tým odborníků, který vedla Kathleen Kraemer z americké Boston College, s touto pozoruhodnou observatoří pozoroval několik typů pulzujících hvězd v Mléčné dráze.
Tyto hvězdy se přímo před našima očima rozpínají a zase smršťují, jako když bije lidské srdce. Soustředili se přitom na uhlík, klíčový prvek organických i biologických molekul, které jsou charakteristické pro život našeho typu.
Uhlík vzniká jadernou fúzí v nitru hvězd. Jak se hvězda vyvíjí, tak se vyrobený uhlík dostává na povrch hvězdy. Otázkou je, jak se pak uhlík dostane do okolního vesmíru.
„Plivance“ hvězd
Badatelé zjistili, že některé pulzující hvězdy typu Mira Ceti, což jsou proměnní červení obři v pozdním stadium vývoje, „vyplivují“ do mezihvězdného prostoru mohutné hvězdné vichry plynu a prachu, které jsou bohaté na uhlík.
Na druhou stranu, některé další typy pulzujících hvězd, především poloproměnné hvězdy, nevytvářejí tak výrazné hvězdné větry. Kraemerová a její kolegové dospěli k závěru, že za podstatné množství uhlíku ve vesmírném prostoru jsou zodpovědní právě červení obři typu Mira Ceti.
Podle Kraemerové mohou silné pulzy hvězd jako je Mira Ceti vysvětlit, jak se uhlík dostává do větší vzdálenosti od hvězd, kde se pak stává součástí mračen kosmického plynu a prachu.
V těchto mračnech pak vznikají složitější molekuly obsahující atomy uhlíku, které se pak případně mohou stát součástí organismů v planetárním systému, jak k tomu došlo i na Zemi. Mnoho atomů uhlíku v našich tělech tedy pochází právě z takových silně pulzujících stárnoucí červených obrů.