Slunce nám v těchto dnech připravilo poměrně neobvyklou podívanou – během víkendu došlo ke dvěma po sobě jdoucím erupcím, které vyslaly směrem k Zemi koronální výrony hmoty (CME; Coronal Mass Ejection). Jde o obrovské oblaky nabitých částic, které se pohybují vesmírem rychlostí stovek kilometrů za sekundu a mají potenciál pořádně zamíchat s naší magnetosférou.
Příchod CME může vyvolat geomagnetickou bouři. Ta aktuální má předpovídanou úroveň G2, což znamená středně silnou aktivitu. Bouře této síly sice neohrozí běžný život, ale může narušit krátkovlnné rádiové přenosy, způsobit drobné výkyvy v elektrických sítích, a hlavně rozšířit polární záři až do oblastí, kde ji běžně nevídáme, například do střední Evropy. Letošní jaro tak nabízí díky zvýšené sluneční aktivitě mimořádnou šanci spatřit tento přírodní úkaz i v místech, kde je jinak vzácností.
Zajímavé je, že tentokrát nebyly na vině klasické sluneční skvrny, ale tzv. magnetické filamenty bez přítomnosti aktivních oblastí. Tyto protáhlé útvary z hustého plazmatu, držené nad povrchem Slunce magnetickými silami, ztratily stabilitu a v sobotu 12. a v neděli 13. dubna explodovaly. Ke dvojité události tohoto typu přitom dochází velmi vzácně.
Jak vzniká polární záře?
Abychom porozuměli tomu, co se vlastně děje, musíme si trochu přiblížit mechanismus těchto událostí. Slunce má jedenáctiletý cyklus, během kterého mění své magnetické pole a dochází k růstu aktivity, zejména v podobě slunečních skvrn, výronů hmoty a erupcí. V současnosti jsme na vrcholu tohoto cyklu, takže podobné jevy – i když ne vždy tak silné – nejsou výjimkou.
Polární záře
Polární záře, známá také jako aurora borealis, vzniká, když nabité částice ze Slunce narazí do horních vrstev zemské atmosféry. Tam excitují atomy kyslíku a dusíku, které pak vyzařují světlo různých barev – nejčastěji zelené, červené, ale při silnějších bouřích i modré nebo fialové. Každý prvek září jinak: kyslík zeleně a červeně, dusík modře a fialově.
Přesné načasování a intenzitu polární záře je těžké předpovědět, protože záleží na orientaci magnetického pole v CME a na aktuálním stavu zemské magnetosféry. Klíčovým ukazatelem je meziplanetární magnetické pole – pokud je jeho složka Bz orientována na jih, šance na silnou záři výrazně stoupá.
Možná uvidíme polární záři i z Česka
Klíčovým ukazatelem globální geomagnetické aktivity je Kp index. Třídenní prognóza Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) předpovídá maximum na noc z 15. na 16. dubna s očekávanou maximální hodnotou 6. V případě pozorování z Česka to znamená, že pouhým okem může být polární záře viditelná jako slabý, pravděpodobně bezbarvý nebo načervenalý oblouk či záře nízko nad severním obzorem, ale pouze při extrémně tmavé obloze a dokonalé průzračnosti atmosféry.
Třídenní předpověď Kp indexu dle NOAA
S o něco vyšší pravděpodobností bude možné zachytit polární záři pomocí fotoaparátu. Moderní digitální foťáky, včetně těch v mobilních telefonech, jsou totiž citlivější na slabé světlo, zejména na červenou barvu, která je ve středoevropských polárních zářích často dominantní. Díky dlouhé expozici dokážou akumulovat světlo a zvýraznit tak i velmi slabé jevy. Nelze vyloučit, že zvýšená geomagnetická aktivita potrvá až do 17. dubna.
Ačkoli polární záře patří k nejkrásnějším přírodním úkazům, geomagnetické bouře mohou mít i své stinné stránky. Silnější výrony mohou rušit rádiové vlny, navigaci GPS a v extrémních případech i energetické sítě. Letos a v příštím roce budou podobné aktivity zřejmě častější – podle expertů se zvýšená sluneční činnost může protáhnout až do roku 2026.