Katastrofy plní televizní a rozhlasové vysílání, noviny i weby. Dozvídáme se o mrtvých, raněných, pohřešovaných a o omračující výši hmotných škod. A aby toho na nás nebylo moc a snáze jsme tragické zprávy strávili, servírují nám sdělovací prostředky i dojemné příběhy těch, kdo jako zázrakem přežili.
Může se zdát, že katastrofy jsou nevyhnutelné, že jich neustále přibývá a jsou stále ničivější. Nový výzkum provedený v rámci projektu Disasters Avoided ale ukazuje něco jiného. Tým vedený Ilanem Kelmanem z Institute for Risk and Disaster Reduction na londýnské University College v tomto projektu dokazuje, že pohromám lze předcházet.
Vědci vyšli z historických údajů. Když v listopadu 1970 zasáhl cyklon Východní Pákistán (dnešní Bangladéš), stoupla hladina v deltě Gangy o 10 metrů a pod vodou se ocitla celá města. O život tehdy přišlo nejméně 300 000 lidí. Podle některých zdrojů bylo obětí na 500 000. Tento cyklon se dodnes řadí k těm nejničivějším.
Něco podobného se opakovalo v roce 1991, kdy při povodních přišlo v Bangladéši o život 139 000 lidí. Cyklony si v této části světa opakovaně vybíraly daň v podobě desetitisíců či dokonce statisíců lidských životů. Dnes žije na stejném území mnohem více lidí a nadále sem přicházejí silné cyklony vyvolávající rozsáhlé záplavy.
Tajfuny dokonce nabírají na síle. Přesto se počty obětí na životech obvykle počítají v desítkách. Například cyklon Amphan z května roku 2020 sice napáchal obrovské materiální škody odhadované na 13 miliard dolarů, ale v Bangladéši při něm přišlo o život 26 lidí.
„Právě to bylo podnětem k našemu výzkumu. Často se setkáváme se zprávami o katastrofách. Ale kde jsou dobré zprávy o zachráněných životech a odvrácených škodách, když ke katastrofám nedojde? Náš výzkum nabízí příklady, z nichž se můžeme poučit,“ říká Ilan Kelman.
Pokračování 2 / 3
Příklady pohrom ze všech kontinentů
Kelman a jeho spolupracovníci pátrali po příkladech katastrof, kterým se podařilo zabránit. Vytyčili si proto poměrně přísná kritéria. Muselo se jednat o závažné nebezpečí, například tornádo, zemětřesení, sucho, požár, nákazu, sesuv půdy, výbuch sopky nebo vlnu veder. A přitom nesmělo dojít k velkým ztrátám na životech nebo k závažnému narušení běžného života, a to díky preventivním opatřením přijatým ještě před katastrofickou událostí.
Vědci podrobně analyzovali u každého typu pohrom desítku příkladů ze všech obydlených světadílů. Některé příklady byly lokálního charakteru. V červenci roku 2016 například vzplanul od nedbale uhašeného táborového ohně les v horské oblasti amerického Colorada. Nikdo nepřišel o život, ale 2 000 lidí muselo být z ohrožené oblasti evakuováno a osm domů vyhořelo do základů.
Osm dalších domů však přečkalo řádění ohně bez větších škod. Jejich majitelé byli bez výjimky držiteli osvědčení nevládní organizace Wildfire Partners, protože použili při stavbě ohnivzdorné materiály, odstraňovali z okolí domů hořlavou vegetaci a dřevo k topení skladovali v bezpečné vzdálenosti od domu. Tito lidé se mohli po uhašení lesního požáru bez problémů nastěhovat do svých domovů. Sousedé, kteří prevenci zanedbali, přišli o střechu nad hlavou.
Vědci našli ale i příklady odvrácení katastrof na rozsáhlejších územích. Sem patří i snížení počtu obětí cyklonů v Bangladéši. To je výsledkem dlouhodobého programu, který zahrnuje osvětu, nácviky, systém včasného varování, systémy zajišťující evakuaci a systém pro zajištění náhradních přístřeší pro evakuované.
V rámci tohoto programu byly budovány bezpečné úkryty ve školách. Byla vytvořena síť dobrovolníků vybavených megafony, kteří jezdili po vesnicích a varovali tamější obyvatele před blížící se pohromou. Počet mrtvých by měl díky tomu i nadále klesat, ale už dnes je posun k vyšší bezpečnosti v rizikových oblastech Bangladéše jasně patrný.
Také Vietnam postihují každoroční záplavy a ohrožují až 12 milionů obyvatel pobřežních oblastí. V rámci pětiletého projektu se zajišťuje výstavba 4 000 domů odolných proti povodním. Je také zajištěna výsadba pobřežních mangrovů schopných zachytit vodní přívaly vzedmuté silnými bouřemi. Když na konci roku 2019 zasáhla pobřeží Vietnamu bouře Matmo, zničila mnoho domů, ale nově postavené domy jí odolaly a poskytly lidem bezpečná útočiště.
Pokračování 3 / 3
Šestero zásad pro boj s katastrofami
Jednotlivé případové studie jsou důležité. Pokud však mají mít nějaký hmatatelný přínos, je třeba z nich vyvodit obecnější ponaučení, protože pak je možné využít tyto zkušenosti i jinde. Ilan Kelman a jeho spolupracovníci došli na základě velkého počtu příkladů odvrácených katastrof k šesti obecným zásadám:
1. Správné smýšlení. Je třeba řešit základní příčiny katastrof a předcházet jim. Musíme pochopit, že katastrofy nevyvolává příroda. Proto bychom neměli používat termín „přírodní katastrofa".
Jsou to prostě katastrofy a jsou vyvolané rozhodnutím lidí žít a stavět v ohrožených oblastech. Ještě častěji jsou ale lidé donuceni žít a pracovat v ohrožených oblastech, a přitom nemají politickou moc, zdroje nebo možnosti k tomu, aby se před těmito hrozbami chránili.
2. Správné investice. Je třeba vynaložit prostředky na správné účely ve správný čas a jasně doložit, že jde o racionálně utracené peníze.
3. Dobrá správa. Je třeba investovat tak, aby to zajistilo zlepšení sociálních podmínek lidí i zlepšení životního prostředí. Opatření musí být podložena hodnověrnými informacemi a jejich realizace musí být prosazena.
4. Kvalitní data pro správné rozhodování. Je třeba shromažďovat a analyzovat data a jednat na základě výsledků těchto analýz. Data mohou mít různou podobu včetně demografických a ekonomických statistik, ale také pozorování ze satelitů, dronů nebo měřících přístrojů instalovaných na místě. Nelze opomíjet ani očitá svědectví a zkušenosti lidí.
5. Smysluplné zapojení všech. Je třeba se dohodnout na tom, jak vytvořit společnost, která dokáže vzdorovat přírodním silám a žít s nimi.
6. Realistické cíle dosažitelné s dostupnými zdroji. Ochranu před katastrofami v místním měřítku lze zajišťovat i v rámci globálních aktivit, jako jsou např. cíle udržitelného rozvoje OSN nebo dohody o boji proti změnám klimatu.
Bylo by naivní se domnívat, že se vždycky podaří předejít katastrofám jen v důsledku cíleně provedených preventivních opatření. Svou roli někdy sehraje i štěstí. Pohroma může např. postihnout rekreační oblast mimo turistickou sezónu.
Na to bychom ale neměli podle Ilana Kelmana příliš spoléhat. Bezpečí před pohromami si můžeme zajistit především dlouhodobým, plánovaným a systematickým úsilím.
„Základem pro úspěšné předcházení katastrofám je souhra akcí, do kterých se zapojí široké spektrum lidí a skupin. Katastrofám se vyhneme, když se všichni starají o všechny,“ říká Ilan Kelman.
Mohlo by se zdát, že se nás pohromy vyvolané cyklóny, sopečnými erupcemi či zemětřeseními netýkají. Podobné studie by nás ale měly přinutit k zamyšlení, zda jsme se z katastrof na našem území pokaždé náležitě poučili. Zcela jistě jsme aspoň nějak reagovali na rozsáhlé povodně v povodí Vltavy z roku 2002.
Rozsáhlý lesní požár v Českém Švýcarsku, ke kterému došlo o dvacet let později, však máme tendenci vydávat za událost, která byla pro tuto oblast bezmála prospěšná, což pro prevenci další podobné katastrofy nevytváří zrovna příhodné klima. Se šesterem zásad formulovaným týmem Ilana Kelmana nemá náš přístup mnoho společného.