Vědci se poslední roky stále častěji věnují mikroplastům v našem životním prostředí, a tak je nalézají naprosto všude. Výzkumníci z Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR objevili plastové mikročástice v úpravnách pitných vod, které je neumějí odfiltrovat, a mikroplasty také jíme a vdechujeme. Neustále.
V Reuters se pokusili vyjádřit množství pozřených plastů podle dosavadních studií něčím lépe představitelným, a tak je přepočítali na… Ne, nebojte se, na naše obligátní fabie ne. Na kostičky stavebnice Lego!
Za měsíc sníme jednu kostku Lega
Ekvivalentem snězeného, vypitého a vdechnutého mikroplastu za jeden měsíc může být jedna základní kostička 4×2. Za rok je to už dvanáct kostiček a v důchodu už budete mít celou stavebnici s mnoha sty kostiček.
Těchto sedm kostiček spořádáme zhruba za půl roku
V každém případě, srovnání od Reuters je ještě odvážnější, za rok množství snězeného plastu odpovídá malé bezpečnostní plastové helmě (bez dalších součástí), za čtyři roky to je už kus domácího odpadního potrubí, no a po deseti letech sníte celý stůl plný plastových dílů, kelímků a dalšího harampádí.
Dlouhodobý vliv zatím neznáme
To všechno vám prošlo zažívacím traktem, a byť tělo mikroplastové vlákénka a částečky povětšinou vyloučilo, část z nich mohla posloužit jako odolný nosič nejrůznějších patogenů. Vliv mikroplastů na naše zdraví totiž v dlouhodobém měřítku zatím nikdo pořádně nezná. Doposud jsme to příliš nezkoumali, a právě proto mikroplasty nedokážou dokonale odfiltrovat ani už zmíněné úpravny pitné vody.
Mikroplastová vlákna a částice pod elektronovým mikroskopem a jejich výskyt ve vzorcích ze tří českých úpraven pitné vody
Pokud platí dnes už slavný výrok, že jsme to, co jíme, pak jej můžeme parafrázovat s tím, že jsme všichni tak trochu z umělé hmoty.