Každý skandál jednou praskne. Někdy to však trvá. V případě krále z irského Newgrange to zabralo několik tisíciletí. Teprve v červnu 2020 předložili irští archeologové a genetici důkazy o tom, že neolitická vladařská dynastie pěstovala incesty.
Mohyla Newgrange leží na mírném návrší jen pár desítek kilometrů od Dublinu. Zvedá se do výšky jedenácti metrů a má zhruba kruhový půdorys s průměrem přes 80 metrů. Na jižní straně je obložena kamennou zdí. Právě odsud vede do nitra mohyly asi dvacet metrů dlouhá chodba zbudovaná z obřích balvanů.
Zhruba po dvanácti metrech se rozšiřuje napravo i nalevo do výklenků, které dávají půdorysu chodby tvar kříže. Ve středu kříže se nachází komora vysoká asi šest metrů s klenbou z navršených velkých kamenných bloků.
Právě v tomto místě narazili archeologové už v 60. letech minulého století na ostatky dospělého muže. On byl tím, pro koho se impozantní hrobka někdy kolem roku 3100 př. n. l. budovala. To kvůli němu museli lidé přemístit 280 000 tun hlíny a kamení.
Vědce zajímalo, kdo byl záhadný muž z Newgrange a pokusili se tuto záhadu rozluštit analýzou DNA izolovanou z mužových ostatků. Čekalo je velké překvapení, které se stalo jádrem studie publikované prestižním britským vědeckým týdeníkem Nature.
Dědičná informace nese neklamné důkazy o tom, že dávný vládce byl zplozen nejbližšími pokrevními příbuznými. S vysokou pravděpodobností byli jeho rodiče bratr a sestra. Z ryze genetického hlediska ale nelze vyloučit ani početí dítěte matkou se synem nebo otcem s dcerou.
Světelná show zimního slunovratu
Mohylu Newgrange stavěli pravěcí zemědělci. Nesloužila jim zřejmě jen jako místo pro pohřby společenské elity, ale také jako významné kultovní místo. Chodba je zbudovaná tak, že do ní pronikají přímé sluneční paprsky na pár minut po východu slunce v období zimního slunovratu.
Tehdy je celá chodba na pár minut ozářená světlem odraženým od stěn a podlahy. Osvíceny jsou dokonce i postranní výklenky. Ten, kdo stál ve správnou chvíli uvnitř mohyly nemohl tohle impozantní světelné divadlo přehlédnout. Mohyla tak sloužila i jako pravěký kalendář určující klíčový moment roku tehdejších lidí.
Pro zemědělce mladší doby kamenné měl zimní slunovrat zcela zásadní význam, protože představoval pevný bod v jejich kalendáři. Mnohé z každoročních událostí si mohly pospíšit, nebo se naopak opozdit. Slunovrat těmto výkyvům nepodléhal. Oznamoval zemědělcům, za jak dlouho bude třeba obdělat půdu a zasít.
Návrat mizejícího slunce
Pravěcí lidé nevěděli nic o fyzikálních zákonitostech pohybu nebeských těles. Vše pro ně bylo výsledkem vůle bohů. A kdyby se bohům zachtělo, jaro a s ním i doba pro zasetí budoucí úrody by nikdy nepřišly.
Archeoložka Alison Sheridanová v komentáři pro Nature vyjadřuje přesvědčení, že elity pravěkých zemědělských společenství dokázaly své současníky přesvědčit, že mají nad během slunce po obloze moc a že dokážou jeho mizení se zkracujícími se zimními dny zastavit.
Lidé tak věřili, že svým náčelníkům vděčí za každoroční prodlužování dne po zimním slunovratu. Byli přesvědčení, že kdyby v nitru Newgrange neproběhly určité rituály slunce by z oblohy úplně zmizelo a zavládla by zima a tma.
Prastaré irské báje zapsané středověkými mnichy vyprávějí o pohanských vladařích, kteří kouzly zastavili pohyb slunce na obloze. Zajímavé je, že v bájích kouzlo selhalo poté, co se vladař dopustil incestu s vlastní sestrou. Lidé tedy možná věřili, že vládnoucí klan musí postupovat incest, aby tím každý rok znovu a znovu zrušil dávnou kletbu.
Irští genetici provedli analýzu DNA 44 lidí žijících z období kolem příchodu pravěkých zemědělců na ostrov. Zjistili, že lidi pochované v jiných mohylových hrobech poutalo s králem z Newgrange pokrevní pouto. Patřili k jeho širšímu příbuzenstvu. Zdá se, že v té době ovládala Irsko elitní skupina lidí, kteří se od zbytku populace vydělili nejen mocenským postavením, ale i geneticky tím, že se ženili a vdávali mezi sebou a plodili děti i mezi nejbližšími pokrevními příbuznými.
Incest stvrzoval výjimečnost vládců
Incestní svazky mezi bratry a sestrami byly nedílnou součástí života mnoha vládnoucích dynastií. Dobře dokumentované jsou takové příbuzenské sňatky u staroegyptských faraónů, ale i u peruánských Inků nebo havajské společenské elity Ali´i. Sestru si brali za ženu třeba i thajští králové.
Příbuzenské sňatky plnily hned několik účelů. Především zajistily, že vláda zůstávala „v rodině“. Řada vládců ale plodila děti i ženami, které s nimi nebyly příbuzné. Například inka Huayna Capac zplodil následníka trůnu Huascara s vlastní sestrou a druhého syna Atahualpu s manželkou pocházející z cizího podmaněného národa.
Incest tedy sloužil i jako „odznak moci a výjimečnosti“. Příbuzenské svazky byly v drtivé většině etnik naprosté tabu, protože se z nich častěji rodily děti s nejrůznějšími postiženími. Stačí vzpomenout na zdegenerovanou a vymřelou větev španělských Habsburků. A u těch uzavírali sňatky nejvýše bratranci a sestřenice.
Svou daň v podobě degenerací si zřejmě vybraly příbuzenské sňatky i na dvorech egyptských faraonů. Naopak, havajští Ali´i patřili k fyzicky i intelektuálně k naprosté elitě polynéské populace. V jejich případě zřejmě sehrála významnou roli „tvrdá selekce“. Dítě, které se narodilo ali´iské elitě a vykazovalo sebemenší nedostatek či dokonce defekt, bylo bez milosti usmrceno.
Titulní foto: Ron Cogswell, CC BY 2.0