Kazetová munice je typ letecké nebo dělostřelecké munice, která se ještě ve vzduchu rozpadá na větší počet menších náloží. Ty potom působí na cíl samostatně a na velkém prostoru.
Typickým příkladem kazetové munice je letecká kazetová bomba. V ní je umístěn značný počet malých pumiček. Po odhození letounem se otevře vnější ochranný obal a vnitřní konstrukce bombičky uvolní, nejčastěji jen díky odstředivé síle dané rotací kazety.
Další možností dopravy kazetové munice na cíl je dělostřelecká případně raketová munice. Její princip je stejný, mění se pouze systém odpalu, kdy je raketa/střela odpalována ze země a nikoli shazována z letounu. Nad cílovou oblastí působí stejně.
Náplní kazetových bomb nebo raket jsou nejčastěji jednoduché výbušné prvky submunice, které jsou určeny zejména proti slabě chráněným cílům, jakými jsou živá síla, automobily, lehce pancéřovaná technika, dělostřelecká nebo protiletadlová postavení. Proti těžce pancéřovaným cílům, jako jsou obrněné transportéry, nebo tanky, existuje submunice ve formě kumulativních náloží. Protože na cíl dopadají shora, kde mají obrněná vozidla zpravidla nejmenší pancíř, stačí k jeho probití i menší kumulativní nálož.
Ačkoli se první pokusy s municí podobného typu objevily už během 2. světové války, kazetová munice byla poprvé ve větší míře použitá americkou armádou během války ve Vietnamu. Velmi rozsáhle byla také použita během sovětské války v Afghánistánu.
Sofistikované technologie existují, ale útočníkům se za ně nechce platit
Právě použití v rozsáhlých válkách poukázalo na značné nevýhody kazetové munice – nepřesné zaměření a zamoření rozsáhlých oblastí nevybuchlou municí.
V průběhu let byly vyvinuté i typy submunice, která aktivně vyhledává cíle (zejména obrněnou techniku), a řada výrobců zavedla prvek samozničení v případě, že submunice nezasáhne cíl. Nicméně tyto pokročilé systémy jsou drahé, a tak je většina vyrobené a použité kazetové nemá, tedy zachovává výše zmíněné nevýhody.
Izraelská kazetová bomba IMI RAM určená k ničení přistávacích ploch
Kvůli tomu se v mnoha válkách zbytečně zvýšily ztráty civilního obyvatelstva během bojů i po jejich skončení. Například ve Vietnamu a Laosu dodnes umírají ročně stovky lidí po kontaktu s nevybuchlou submunicí kazetových bomb ze 60. a 70. let.
Zákaz nezákaz
Rozsáhlé protesty proti používání kazetové munice přinesla válka v Libanonu v roce 2006, kde ji použilo izraelské letectvo. Podle různých odhadů 20 až 40 % submunice izraelských kazetových bomb dodnes nevybuchlo a představují riziko pro civilní obyvatelstvo.
Zejména v reakci na válku v Libanonu byla v roce 2008 přijata Úmluva o kazetové munici, která zakazuje její veškeré používání, přepravu, výrobu a skladování a kterou přijala více než stovka zemí celého světa. Česká republika tuto smlouvu podepsala 3. prosince 2008 a ratifikovala 22. září 2011 se vstupem v platnost od 1. března 2012.
Signatáři Úmluvy o kazetové munici
Stejně jako v případě dalších podobných smluv se nepřipojily Rusko, Čína, Izrael a Spojené státy. Ruská armáda kazetovou munici prokazatelně použila během války na Ukrajině – leteckou i raketovou.
Kazetová munice, USA, Ukrajina
I v reakci na to přislíbily Spojené státy, že kazetovou munici dodají Ukrajině. Rozhodnutí je to kontroverzní, trvalo dlouho a USA za to sklidily kritiku od některých partnerů. Ukrajina si od kazet slibuje prolomení ruských líní, případně vytvoření průchodu přes minová pole.