Když ve svém projevu severokorejský vůdce Kim Čong-un prohlásil, že má na stole tlačítko, kterým je schopen okamžitě odpálit jaderné zbraně, nenechalo to amerického prezidenta Donalda Trumpa chladným. Na Twitteru napsal, že má také jaderné tlačítko, které je ještě větší, silnější a že funguje. S velkou pravděpodobností jde v obou případech jen o slovíčkaření, jaderné zbraně se odpalují jinak.
Samotný odpal rakety s jadernou hlavicí provede obsluha dané zbraně, což jsou pečlivě vybraní armádní specialisté. Samozřejmě jde ale o to, kdo jim dá rozkaz. Domnělé „jaderné tlačítko na stole“ je jen metaforou této pravomoci. Novináři z The New York Times se dali nicméně do pátrání, jak by takový odpal jaderné zbraně opravdu probíhal. Rozhodně by to nebylo tak rychlé jako stisk tlačítka na stole.
K použití jaderné zbraně je vypracován protokol, podle kterého se musí postupovat. V USA jsou pravidla nastavena tak, že konečně slovo k odpalu jaderné zbraně dává prezident a ten může samotný odpal i iniciovat.
Neslouží mu k tomu však tlačítko, ale brašna (byť se jí říká kufřík), kterou má prezident neustále u sebe. Přesněji řečeno, v jeho blízkosti ji neustále nosí jeden z pěti prezidentových vojenských pobočníků. Ten se vždy pohybuje jen pár metrů od prezidenta, má speciální výcvik a stejnou úroveň osobní ochrany.
Uvnitř kožené tašky je instruktážní návod, jak postupovat, plán rozmístění více než tisícovky raket amerického jaderného arzenálu, bunkrů pro bezpečný úkryt a dále pak rádiový vysílač a autentizační kód.
Vysílačka zajišťuje přímé spojení na armádní velitelství, které na pokyn může začít s procedurami příprav raket a jejich odpalu. Jen tak někoho ale neposlechnou, kromě autorizačního kódu je potřeba ještě ověření osobním kódem prezidenta USA. Ten nosí na speciální plaketě přímo u sebe.
Je pozoruhodné, že prezident USA teoreticky nepotřebuje žádné další schválení. Pokud se například nechá vyprovokovat severokorejským diktátorem, záleží čistě na jeho povaze, zda se k útoku odhodlá, což řada kritiků prezidenta Trumpa označuje za vážné ohrožení bezpečnosti celé planety. Předpokládá se však, že by tak důležité rozhodnutí nečinil prezident sám, ale až po uvážlivé poradě v okruhu poradců.
Velitel amerického strategického velení však ujišťuje, že je v procesu několik vrstev ochranných opatření, které rozdělují zodpovědnost a mají zamezit fatální chybě. Prezident má sice ústavní pravomoc ke spuštění jakékoli vojenské akce, ale zejména v případě jaderného útoku se to bez posouzení dalších vysokých vojenských i civilních vůdců neobejde. Rozkaz prezidenta k útoku sice nelze neuposlechnout, ale může například dojít k přehodnocení, jaká zbraň k němu bude použita.
Jenže jak to funguje v Severní Koreji? O tom už se pochopitelně moc neví. Dá se očekávat, že Kim Čong-un přímou pravomoc na použití konkrétních zbraní severokorejské armády má. Tlačítko na stole k jejich ovládání asi ne. A je otázkou, jestli má vůbec použitelné jaderné hlavice a rakety, které by je unesly. Zatím jsou o tom stále dost silné pochybnosti.