V České republice se vede debata o nákupu bojových letounů 5. generace. V mezinárodním leteckém průmyslu je ale už několik programů na výrobu dalších generací. Jedním z nejnovějších je GCAP, který společně ohlásily Japonsko, Velká Británie a Itálie.
Nejmodernějším sériově vyráběným stíhacím letadlem současnosti je americký F-22 Raptor. Těch však nebylo vyrobeno ani 200 a poté byla nákladná výroba ukončena. Letoun, který měl nahradit ve výzbroji amerického letectva masivní flotilu těžkých stíhačů F-15, doplatil na konec studené války. A protože nebyl nikdy exportován, stal se jeho exportním nástupcem až F-35 Lightning II.
Lockheed Martin F-35 Lightning II
„Panther“, jak mu říkají piloti, však má mít řadu následovníků. Ačkoli se po konci studené války v armádních rozpočtech spíše škrtalo, v posledních letech se trend obrátil. Dal tak šanci novým leteckým programům. Staví se bombardéry, staví se bezpilotní letouny různých velikostí a výkonů, staví se stroje námořní i pozemní, vrtulové i proudové, připravují se nové typy vrtulníků.
Jádrem všech leteckých sil však zůstává střední bojový letoun, stíhačka, která jednou nahradí v současnosti provozované stroje JAS-39 Gripen, Eurofighter Typhoon, F/A-18, Dassault Rafale a řadu dalších.
Čtyři hlavní hráči
Čtyřmi nejdůležitějšími programy na letoun budoucnosti jsou v současnosti:
- NGAD: Next Generation Air Dominance, projekt financuje americké letectvo, má přinést letoun 6. generace, který doplní a později nahradí v současnosti zaváděné letouny F-35
- F/A-XX: program financuje americké námořnictvo, výsledkem má být palubní letoun, který nahradí palubní verze F-35 a také dvoumotorové letouny F/A-18E/F.
- Tempest: tento projekt zahájila Velká Británie (alespoň formálně) opouštějící evropské společenství, později se připojila Itálie. Tento projekt si zapamatujte, bude o něm řeč v závěru článku.
- FCAS: program spustili tahouni evropské integrace – Německo a Francie prostřednictvím svých výrobců Dassault a Airbus. Později se připojilo Španělsko.
...tedy evropské státy, která měly zkušenost se společným vývojem už od letounů Panavia Tornado a Eurofighter Typhoon, se tentokrát rozdělily na dva tábory.
Jedním ze dvou amerických letounů 6. generace je projekt NGAD. Jeho hlavním viditelným rozdílem proti starším typům má být absence svislých oceasních ploch, což má přispět k ještě větší radarové neviditelnosti.
Pokračování 2 / 4
Pátá, šestá, nebo prostě jen budoucí generace
Nutno podotknout, že někteří výrobci označují své letouny za 5. jiní a 6. generaci, nejčastěji podle toho, zda už nějaký podobný typ vyprodukovali. Zatímco americké firmy jednoznačně mluví o letounech 6. generace, protože s F-22 a F-35 již mají 5. generaci za sebou, evropští a asijští výrobci mluví spíše o „letounech budoucnosti“, aby se vyhnuli konstatování faktu, že Evropa je ve vývoji letadel o generaci pozadu.
Také nesmíme zapomínat, že současné programy ve skutečnosti nevyvíjí jen a pouze jeden typ letadla, ale systém, do kterého často patří i družicový průzkum, bojový cloud, tedy moderní sdílení informací mezi jednotlivými složkami armády a nové taktiky, opřené o účast bezpilotních letounů na bojových akcích letounů pilotovaných.
Fakt, že se program F/A-XX zaměřuje na příští palubní letoun amerického námořnictva, naznačuje jak název, evokující pokračovatele slavného palubního letounu F/A-18 Hornet, ale také rendery, které do světa vypustila společnost Boeing.
Snaží se i další
Mimo vyjmenované čtyři hlavní programy (vzlet prototypů po roce 2030, vstup do služby kolem roku 2040) existují v Evropě ještě minimálně dva další. Turecko s proměnlivými snahami akceleruje svůj program TF-X. Zejména protože bylo po nákup ruských protiletadlových systémů vyřazeno z programu letounů F-35.
Naproti tomu tradiční letecký výrobce, Švédsko (tedy Saab), už několik let s místními univerzitami pracuje na programu s názvem Flygsystem 2020, v jehož rámci má také vzniknout nový stroj.
Další vývoj probíhal v Japonsku v rámci projektu F-X, dále v Indii a samozřejmě Číně a Rusku.
Pokračování 3 / 4
Británie s Japonskem
Jakkoli se předpokládalo, že se jednotlivé programy budou postupem času integrovat, protože zkrátka není v silách některých států vyvíjet vlastní takto pokročilé bojové letouny, zaskočila v posledních dnech informace, že Japonsko a Velká Británie své vývojové programy ukončí a jejich dosavadní výsledky vloží do vývoje společného letounu. Končí tedy Tempest i F-X, nový program dostal název GCAP.
Provedené koncepční studie potvrzují, že oba programy jsou natolik sladěné, že je možné je spojit, GCAP se tak stane rovnocenným partnerstvím tří zemí, přičemž britská BAE Systems povede projekt v Británii, italská firma Leonardo v Itálii a Mitsubishi Heavy Industries v Japonsku.
V oficiálním prohlášení britská vláda říká: „Spojením sil s Itálií a Japonskem v další fázi programu Spojené království využije jejich odborných znalostí, sdílí náklady a zajistí, že RAF zůstane interoperabilní s našimi nejbližšími partnery.“ Premiér Rishi Sunak k tomu poznamenal: „Námi navržené bojové letouny nové generace budou chránit nás a naše spojence po celém světě, a to díky využití síly našeho obranného průmyslu, který je světovou špičkou - bude vytvářet pracovní místa a zároveň zachraňovat životy.“
Stroj programu Tempest měl od počátku poměrně odvážné tvary, nikoli nepodobné letounům 5. generace F-22 a F-35.
Jonny Moreton, ředitel programu za Velkou Británii, s poukazem na rozšiřování hypersonických technologií vysvětlil operační požadavky na tento budoucí stíhací systém: „Konečným stavem je agilní, přizpůsobivý bojový letecký systém, který dokáže čelit hrozbě pohybující se rychlostí, kterou naše současné bojové letecké systémy nedokážou zvládnout.“
Jednou z největších otázek, které projekt Tempest od jeho ohlášení provázely, bylo, zda bude základní bojová platforma s posádkou, bez posádky nebo s oběma možnostmi volitelně. „Za současného stavu plánujeme, že v roce 2035 budeme mít v kokpitu pilota,“ prozradil Moreton. „V roce 2050 už by tam nemusel být, protože technologie (autonomie a umělá inteligence) by mohly pokročit. Proto potřebujeme mít program, který bude dostatečně přizpůsobivý, aby nám to umožnil. Nesoustředíme se jen na rok 2035, protože to je teprve začátek cesty.“
Od svého zahájení v roce 2018 projekt vzbudil značný mezinárodní zájem, partnerství a spolupráce byly oznámeny s Itálií, Švédskem a nejnověji také s Japonskem. Švédové sice v poslední době od projektu spíše ustupují, resp. nedávají dostatečně najevo, ke kterému z evropských programů se přidají. Jak však potvrdil Herman Claesen z BAE Systems, je třeba zvážit, v jakém bodě programu se partneři připojí. „Fáze koncepce a posuzování nás dovede do roku 2025, poté přejdeme do fáze vývoje a výroby produktu. Existují skutečné praktické úvahy o zapojení dalších partnerů během probíhající fáze, protože by to zvýšilo složitost sladění požadavků a my se velmi soustředíme na udržení současného tempa programu. Z hlediska strategie však zůstáváme otevřeni tomu, aby se k programu následně připojili další partneři.“
Pokračování 4 / 4
A co drony?
Zrušení programu bojového dronu Mosquito UCAV na začátku roku 2022 vedlo ke spekulacím o budoucnosti „Loyal Wingmana“ (dronu následujícího pilotované letouny) a jeho místě v ekosystému chystaného leteckého prostředku. BAE však potvrdilo, že se o něm stále vážně uvažuje. „Nikdo z nás neví, jak budou bezpilotní letouny vypadat do roku 2050, ale všichni víme, že budou důležité,“ poznamenal Berthon.
O rovnováze mezi základními letouny a křídlovými letouny UCAV/pomocnými letouny se však stále diskutuje. „Je důležité mít na paměti úlohu a funkci, kterou má projekt plnit,“ pokračoval. „Tempest je něco, co musí plnit některé z nejtěžších úkolů, včetně použití smrtící síly, často na dálku, často proti některým z nejobtížněji porazitelných hrozeb. Posádka a systém musí přežít, a když už tam je, musí dělat něco užitečného. Tempest proto musí mít dostatečnou bojovou sílu, aby dokázal porazit vyvíjející se hrozbu, případně ve spolupráci s našimi spojenci, proti potenciálnímu protivníkovi, který může mít z hlediska bojové síly značnou převahu.“
Poté, co se spojily Itálie, Británie a Japonsko, se začalo pracovat na zcela novém bojovém stroji 5./6. generace. Program se jmenuje FGAD.
Tokio se vrací na scénu
Od konce 2. světové války se Japonsko při vyzbrojování své armády navzdory obrovské průmyslové a technologické síle do značné míry spoléhalo na americké platformy, od letounů F-86 až po F-35. Zdá se však, že směr vývoje amerického letectva směrem ke špičkovým, exkluzivním platformám, jako jsou B-21 a NGAD (program letounu 6. generace, který jsme zmiňovali na začátku), nyní odrazuje od jejich pořízení i klíčové spojence. Proto se otevírá významná mezera pro cenově dostupnější stíhací letoun nové generace, který by se nacházel mezi NGAD a F-35 (a GCAP by ji mohl zaplnit).
Ať už bude spolupráce všech tří stran, Británie, Japonska a Itálie probíhat jakkoli, ať již bude úspěšná či nikoli, ať už se program GCAP v budoucnu spojí s jakýmkoli jiným, nebo zůstane sám, svět vojenského letectví čeká zajímavý závod o nejlepší leteckou technologii budoucnosti. Západní státy v něm mají zatím výrazný náskok, je proto otázka, jestli se jej podaří dohnat Číně nebo Rusku.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně