Umíte resuscitovat? Nová studie ukazuje, že když dojde k zástavě srdce, může o životě, nebo smrti rozhodovat doslova každá minuta. Vědci z Pittsburské univerzity zjistili, že i když je pacient v nemocnici, pravděpodobnost přežití zástavy srdce po provedení kardiopulmonální resuscitace (KPR) klesá z 22 % po jedné minutě na méně než 1 % po necelých 40 minutách.
Komplexní retrospektivní kohortová studie, která zahrnovala 348 996 dospělých pacientů ze Spojených států z let 2000 až 2021, ukazuje účinnost KPR v nemocnicích. Mimo jiné naznačuje, že šance na propuštění pacienta z nemocnice bez významného poškození mozku klesá z 15 % po jedné minutě KPR na méně než 1 % po 32 minutách bez srdečního tepu.
Jaká je pravděpodobnost přežití?
Jádrem studie byla snaha zjistit, jaký vliv má doba trvání resuscitace na pravděpodobnost, že pacient nejen přežije, ale také se zotaví bez vážného poškození mozku. Zjištění jsou zásadní a vrhají světlo na téma, které zdravotníky trápí už léta: kdy je čas rozhodnout, že pokračování v resuscitaci již nemusí být přínosné?
Srdeční zástava během hospitalizace v nemocnici představuje závažný stav, který jen v USA každoročně postihne přibližně 300 000 dospělých. Navzdory soustavným pokrokům v lékařské péči se míra přežití po zástavě srdce od roku 2010 pohybuje kolem 25 %.
Kardiopulmonální resuscitace je život zachraňující technika, jejímž cílem je oddálení klinické smrti a zamezení nevratného poškození životně důležitých orgánů. Jedná se o nepřímou srdeční masáž a umělou plicní ventilaci, které dočasně suplují základní životní funkce – srdeční činnost a dýchání. Když se člověku zastaví srdce, začíná závod s časem a výsledky studie jsou střízlivou připomínkou této naléhavosti.
Vědci analyzovali data z registru Get With The Guidelines-Resuscitation, který je rozsáhlým úložištěm informací o srdečních zástavách v nemocnicích obsahující výsledky stovek tisíc pacientů. Na základě analýzy bylo zjištěno kritické okno: většina pacientů, kteří přežili, byla úspěšně resuscitována v průměru do sedmi minut. Za touto hranicí se pravděpodobnost pozitivního výsledku rychle snižuje.
Nepříliš optimistické výsledky
Výsledky ukázaly, že 67 % účastníků se podařilo obnovit spontánní oběh, přičemž k tomu došlo v mediánu intervalu 7 minut. Zbývajícím 33 % se oběh obnovit nepodařilo, přičemž střední doba trvání resuscitace byla 20 minut. Až do propuštění z nemocnice přežilo pouze 78 799 (22,6 %) pacientů.
Pravděpodobnosti přežití a příznivých funkčních výsledků (tj. výsledku, kdy se pacient vrátí do stavu, kdy může efektivně vykonávat běžné denní aktivit) závisí na čase. U pacientů, u nichž kardiopulmonální resuscitace trvala do jedné minuty, to bylo 22,0 %, respektive 15,1 %. Pravděpodobnosti se v průběhu času snižovaly a činily < 1 % pro přežití po 39 minutách a < 1 % pro příznivý funkční výsledek po 32 minutách trvání KPR.
„Tato zjištění poskytují resuscitačním týmům a pacientům informace o pravděpodobnosti příznivých výsledků, pokud budou pacienti, u kterých se čeká na první obnovení spontánního oběhu, pokračovat v další kardiopulmonální resuscitaci,“ uvádí v prohlášení pro média docent Masashi Okubo z University of Pittsburgh School of Medicine.
Tyto poznatky mění pravidla hry v péči o pacienty během jednoho z nejkritičtějších okamžiků v nemocničním prostředí. Umožňují zdravotnickým týmům získat znalosti, které jim pomohou vyvážit vytrvalost s realistickým přístupem, a mohou tak být vodítkem pro komunikaci s rodinami pacientů v těchto těžkých chvílích. Kromě toho zdůrazňují význam rychlé reakce a účinnosti KPR v prvních okamžicích po zástavě srdce.
Rozhodnutí o ukončení resuscitace
Rozhodnutí o ukončení resuscitace je však stále poměrně složité a ovlivňuje ho řada dalších faktorů – rozhodně nejde jen o čas. Při rozhodování o životě a smrti hraje roli celkový stav každého pacienta, jeho základní zdravotní problémy a další okolnosti. Studie tyto nuance uznává a naznačuje, že i když je čas rozhodujícím faktorem, není jediným hlediskem.
Výsledky studie jsou zásadním krokem vpřed v našem chápání účinnosti kardiopulmonální resuscitace a pravděpodobně ovlivní budoucí doporučení a školení. Vymezení kritického okna pro úspěch KPR otevírá cestu k informovanějším rozhodnutím v oblasti neodkladné péče, což může zachránit životy a zachovat kvalitu života po zotavení.
Z těchto zjištění vyplývá jasný závěr: v boji proti srdeční zástavě hraje zásadní roli čas. Tento výzkum poskytuje nejen vodítko pro zdravotníky, ale také zdůrazňuje potřebu neustálého zlepšování přístupů k resuscitaci a péči po zástavě srdce. Výsledky vědeckého bádání byly publikovány v jednom z předních lékařských časopisů – BMJ.