Od nástupu moderního věku v 18. století lidstvo využívá fosilní paliva a jejich spalováním získává energii (obvykle elektrickou), která pak pohání rozmanité stroje a zařízení. Má to ale háček. Spálením uhlí, ropy i zemního plynu se za tu dobu uvolnily asi 2 biliony tun oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, které předtím spočívaly pod zemí.
Lidská civilizace se rozvinula během posledních 10 tisíc let. Podle odborníků jsme zatím měli štěstí na poměrně stále klima, které nevykazovalo přílišné výkyvy ani jedním směrem. Zároveň ale z historie víme, že i poměrně malé změny klimatu mohou zásadně ovlivnit hospodářství a vést k pádu celých říší.
Skleníkové plyny nám postupně ohřívají planetu, která je teď asi o 1,2 °C teplejší, než byla v době před rozvojem průmyslu. Na první pohled takový nárůst nevypadá příliš dramaticky. Ohřátí planety (byť jen o jediný stupeň Celsia) ale vyžaduje ohromující množství energie.
Jak uvádějí australští odborníci na klimatické vědy Andrew King z University of Melbourne a Steven Sherwood z UNSW Sydney na portálu The Conversation, globální oteplování jen za posledních 50 let absorbovalo energii, jejíž množství odpovídá asi 380 zettajoulům, čili 380 krát 10 na 21 joulům.
Toto neuvěřitelné množství energie se zhruba rovná 21 miliardám explozí jaderných bomb, jako byla ta v Hirošimě. Naprostá většina této energie končí v oceánech, které se tím pádem citelně ohřívají.
V případě oceánů je absorbovaná energie obsažená především v horní vrstvě, zhruba do hloubky jednoho kilometru. Voda je přitom výborný materiál pro pohlcování energie, která odtamtud jen tak nezmizí. Ohřívající se oceány nepříznivě ovlivňují mořské organismy a zároveň dochází k vzestupu hladiny, což ohrožuje pobřežní oblasti, včetně mnoha velkých měst.
Pokud bychom dosáhli uhlíkově neutrálních emisí, kdy nebudeme přidávat žádný další uhlík navíc, růst teploty se zvolna zastaví a koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře začne pozvolna klesat. Pro ochlazování planety na úroveň před průmyslovou revolucí bychom ale potřebovali uhlíkově negativní emise. Jinými slovy, museli bychom polapit a uskladnit více uhlíku, než ho vypustíme do ovzduší.
V současné době jsme takovému stavu dost vzdálení. Emise uhlíku trhají rekordy a planeta se dál ohřívá. Zároveň se ale bouřlivě rozvíjejí „čisté“ technologie výroby energie, s jejichž pomocí se snad v budoucnu začneme blížit alespoň k uhlíkově neutrálním emisím. Čeká nás závod s časem.
Via Science Alert