V době elektronických čteček a audioknih už lidé neberou do rukou papírové knihy tak často. A ještě vzácněji se nám dostanou do rukou knihy z 19. století. Na první pohled vypadají hezky.
Ale například výrazně zelená plátěná vazba vděčí za svou barvu tzv. svinibrodské zeleni známé také jako zeleň pařížská či smaragdová. Po chemické stránce se jedná o anorganickou sloučeninu s poněkud spletitým názvem bis(trisarsenitan)-bis(octan) tetraměďnatý. A právě přítomnost atomů arsenu dodává této látce na toxicitě.
Svinibrodská zeleň byla ve své době velmi populární. Používala se na výrobu tapet, oděvů a knih. V tapetách a oděvech už ji zřejmě běžně nepotkáme, ale na deskách starých knih se nachází celkem běžně. Podobných látek se najde ve starých knihách povícero.
Projekt „Jedovatá kniha“
Chemici z University of Delaware a knihovníci z amerického Winterthur Museum, Garden & Library spojili síly v projektu s názvem Poison Book Project a v jeho rámci použili špičkové analytické metody k odhalení toxických látek ve vazbách cenných starých výtisků. Knihy s toxickými barvivy se mohou nacházet na univerzitách, ve veřejných knihovnách, zámeckých expozicích ale i v soukromých sbírkách.
Ti, kdo s knihami manipulují, jsou vystaveni nebezpečí, že jim pigmenty z látkových potahů ulpí na rukou nebo se dostanou do vzduchu, odkud je pak lidé mohou vdechnout. Chemici se proto snaží nebezpečné knihy identifikovat. Knihovnici následně usilují o to, aby „otravné knihy“ bezpečně uložili a stanovili podmínky, za jakých je lze bez rizika používat.
Poison Book Project inspiroval chemiky z dalších amerických univerzit. Vědci z Lipscomb University referovali o výsledcích vlastních analýz knih na nedávném podzimním zasedání American Chemical Society. Tým pod vedením Josepha Weinstein-Webba odhalil v některých knihách z univerzitní knihovny olovo a chrom. Některé vazby knih obsahovaly oba kovy ve vysokých koncentracích a to ve formě chromanu olovnatého.
Ten se nepoužíval pouze na barvení vazeb knih, ale byl komponentou pro přípravu chromové žluti. Tou jsou namalované i slavné slunečnice Vincenta van Gogha. Pro své silné oxidační účinky nacházel chroman olovnatý uplatnění i při přípravě pyrotechnických směsí, a dokonce i k odbarvování vlasů. Dnes je o něm známo, že má nejen toxické, ale také karcinogenní účinky.
Pro obálky knih z universitní knihovny se ale asi nepoužíval jen chroman olovnatý, protože olova našli chemici z Lipscomb University v pigmentech knižních vazeb mnohem více než chromu.
V chromanu olovnatém je poměr obou prvků vyrovnaný, a tak byly zřejmě použity ještě další sloučeniny olova, např. oxid olovnatý, který se vyskytuje ve žluté formě (tzv. masikot) a červené formě (tzv. klejt). Nelze ale vyloučit ani použití sulfidu olovnatého, který má barvu hnědočernou.
U některých knih zjistili chemici množství toxických kovů překračující normy dané americkým Centers for Disease Control and Prevention. Třeba koncentrace chrómu překračovaly normu více než šestkrát. Při častějším kontaktu s takto „zamořenými“ knihami by mohly uživatelům hrozit závažné zdravotní problémy, např. zhoubné nádorové bujení, plicní choroby a poruchy plodnosti.
Knihy, které zatím neprošly kontrolou chemiků, opatřili knihovníci z Lipscomb University plastovými obaly. Knihy, u kterých se prokázal významný výskyt toxických látek, byly rovněž uloženy do plastových obalů, a navíc byly vyňaty z běžných výpůjček.
Chemici z Lipscomb University vyzývají knihovny, aby nechaly prověřit staré knihy na výskyt toxických látek. Zároveň apelují na chemiky, aby využili pro analýzy nejmodernější techniky, které dovolí odhalit toxické látky a stanovit jejich obsah, aniž by byly vazby starých vzácných tisků poškozeny.