Skoda ze autor chtel pribalit nejakou omacku a bud o tematu moc (skoro nic) nevi, a nebo to nechal zadat AI a nezkontroloval to.Takze staci vynechat reci o aktvite GPS prijimace a problematice prijmu GPS nad oceanem a spise uvest ze hlavni vyhoda je (i oproti INS) ze se nemusi kalibrovat pocatecni poloha a system je plne autonomni v tom si zjistit kde se v kterem okamziku nachazi. Jako model byl pouzit 4 metry siroky model "letajiciho kridla" (flying wing - nevim jak prelozit). Toliko k velikosti. Tim si odpovidam i na moji otazku z jineho prispevku - ano, INS by se dal pozuit a byl by presnejsi, nicmene tam se musi zadavat vychozi poloha, coz se u tohoto systemu nemusi.
"Klíčovou výhodou je jeho pasivita – nevysílá žádné signály, díky čemuž je vhodný například pro vojenské operace nebo situace, kde je nutné zůstat neviditelný."Ani navigační systémy na dronech, mobilech, samostatných foťákách nepotřebují vysílat signál, který by je prozradil. Stačí jim jen přijímat signál z navigačních družic a z toho si vypočítat polohu.Jinak když není k dispozici americký GPS, využijí se jiné GNSS - družicové navigační systémy, třeba přesnější evropský Galileo, čínský BeiDou a ruský Glonass."nedostupný, například nad oceánem"Proč by byl nedostupný nad oceánem? Navigační družice létají stejně tak nad oceány jako nad pevninou a díky tomu lodě už hvězdy nepoužívají.Článek je o zajímavé užitečné novince, ale proč tam jsou takové nesmysly? Byla snad poradcem AI, jako např GPT, Copilot, ..?
Tohle mne take dostalo. Autor si mysli ze GPS prijimac neco vysila? Asi ti to popletl s nejakym clankem treba o 5G mobilnich sitich. Pak by daval smysl i ten nesmysl o nedostupnosti v odlehlych oblastech. Navic to cele moc nedava smysl ta jak je to popsane - pokud udavaji ze je to vyhodne pro "male" drony - a pak presnost 4km. Bud se jedna opravdu i maly dron, kde 130g za INS je moc velka vaha, ale to uz se musime bavit o dronech ktere maji dolet par desitek km maximalne. A nebo jsou drony s delsim doletem a vyssi nosnosti kde tech 130g nehraje roli a mam presnost (s INS) o rady jinde. Ale jako koncept zajimave.
>> Klíčovou výhodou je jeho pasivita – nevysílá žádné signály, díky čemuž je vhodný například pro vojenské operace nebo situace, kde je nutné zůstat neviditelný.Akorát vojenské operace bude trochu komplikovat skutečnost, že to funguje jenom v noci. A za jasné oblohy, infra kamera sice umožňuje něco vidět, ale hvězdy za mraky bych netipoval. Je teda trochu zvláštní, že na jednom místě se píše, že to chtějí řešit IR kamerami a o kus dál, že to jasnou oblohu vyžaduje.>> Použití hvězd k navigaci není novinkou – dříve je využívali námořníci a piloti, kteří pomocí sextantu a tabulek určovali svou polohu.Sextant se ale používal se Sluncem, nevím o tom, že by to bylo počítané i pro hvězdy.
Tohle me dlouho zajima. Stejny princip vyuzivaly pro orientaci i vesmirne druzice snad od sveho pocatku.Ale dodnes jsem si nenasel cas zjistit, jak to vlastne s tehdejsi technikou delaly.
Že to používaly družice nevím. Nicméně u nich je podle mě výhoda v tom, že máte pořád stejnou viditelnost hvězd - neblokují je mraky a změna vzdálenosti od Země v čase je zanedbatelná. Pokud vyfotí oblohu a vezmou prvních x nejjasnějších, tak by to mohlo zvládnout z vzájemné pozice určit, co je to za hvězdy a z toho pak nějak odvodit vlastní pozici, na to by nemuselo být ani nějaké velké množství dat. Ještě to budou komplikovat planety, které budou jasnější než ty hvězdy.Hodil jsem to do chatgpt, jako jednu možnost píší "Sluneční a hvězdné senzory: Družice určovaly svou orientaci a polohu pozorováním Slunce nebo známých hvězd. Sluneční senzory měřily polohu vůči Slunci, zatímco hvězdné senzory mapovaly polohu hvězd vůči družici." Takže jsem to v podstatě trefil 🙂. To Slunce je pravda ještě jednodušší, to se pozná celkem jednoznačně.Ono teda teoreticky by měla být poloha družice v čase daná celkem přesně, aby se udržela na orbitě, tak musí mít celkem přesně danou rychlost, jinak odletí nebo spadne. Problém budou počáteční podmínky, které tam předem nenadrátujeme (start rakety se může opozdit nebo odložit na jindy).Ještě se myslím používal nějaký optický systém, na zemi byly nakreslené větší čtverce (něco na způsob dnešních QR kódů), to satelity dokázaly detekovat a podle toho si synchronizovat informaci o poloze. To se pak dá kombinovat třeba s inerciální navigací (ta je založená na měření zrychlení v čase, ale zase to má nepřesnosti a časem se to může rozjet).
První odkaz z Google, jak to bylo v Apollo: https://www.ion.org/museum/item_vi...mp;iid=293Ve vesmíru potřebujete znát celkem 6 souřadnic. 3 polohové, 3 orientační. Tohle mělo sloužit primárně k té orientaci. Orientaci potřebujete kvůli solárním panelům, ale i směrování antén a jiných senzorů, a taky potřebujete znát rychlost rotace kolem těch os. Na to vám jen Slunce neposlouží, těch bodů potřebujete více.QR kódy jsou na šedesátá léta poněkud scifi 🙂 tehdy nebyla ani digitální fotografie.Inerciální navigace vyžadovala donedávna obří výkon. Pamatuji si tu autonomní dodávku tuším od Bosche z devadesátek, která byla dodávka, aby se tam celý ten inerciální výpočetní systém vešel 😀Musím si na to najít někdy čas a nastudovat si to, určitě to bude elegantní technika.
No QR to nebylo, ale princip podobný (možná to byly jenom nějaké primitivní tvary, co byly dostatečně velké, aby to družice sejmula). Já o tom četl na nějakém webu, ale nenašel jsem to (buď tady nebo technet?). Nicméně mělo to fakt existovat už od šedesátých let (podle chatGPT). Digitální foto sice nebylo, ale i z kamery jde nějaký signál (dřív analogový) a ten se dá nějak zpracovat. A něco zajišťujícího zpracování mít museli, data ze špionážních družic taky museli nějak získávat a ruličky filmů asi na Zemi neshazovali 🙂. Ale třeba to bylo až později.>> Pasivní značky, jako jsou optické vzory a terče pro kalibraci družicových senzorů, se začaly používat od počátků družicového dálkového průzkumu Země v 60. letech 20. století. Tyto značky byly nezbytné pro ověření přesnosti prvních zobrazovacích systémů a navigačních technologií.První použití a příklady 60. léta – počátky dálkového průzkumu Družice, jako například americký program Corona (první špionážní družice, 1960), potřebovaly kalibrovat své snímače a určovat přesnou geolokaci. Byly proto zavedeny pozemní značky, které mohly být snímány kamerami z oběžné dráhy. Značky měly jednoduché geometrické tvary a byly jasně viditelné z výšek několika stovek kilometrů. Landsat 1 (1972): První civilní družice pro dálkový průzkum používala značky pro kalibraci multispektrálních dat a ověřování geometrické přesnosti.
Názor byl 2× upraven, naposled 7. 12. 2024 23:52
Prosim, kdykoli na jakekoli informace pouzijete ChatGPT, overte si ty informace, a uvedte puvodni zdroj. Vzdycky.Zkusil jsem si najit neco k te Corone:https://en.m.wikipedia.org/wiki/CORONA_(satellite)"These claims about the purpose of the targets, perpetuated by online forums and featured in National Geographic and NPR articles, have since been disputed, with aerial photogrammetry proposed as a more likely purpose for them.[53]"https://en.m.wikipedia.org/wiki/Casa_Gran...Test_Range"The markers are commonly (and erroneously) believed to have been used to aid camera calibration for the US Central Intelligence Agency's Corona spy satellite program"Nevim, jak to tehdy bylo, ale tezko tomu verit jen proto, ze neco takoveho rekl ChatGPT. Je to jazykovy model, ne studnice moudrosti. A navic ted (davno) umi dohledavat zdroje, takze to overovani je o dost snazsi.
jo, to souhlas, chce to pak dohledavat jinde, obcas si to vymysli.
Navic mi prijde, ze by ty znacky slouzily pro kalibraci az na Zemi, kdyz se fotografie vyvolavaly.Tak nejak prvni spionazni satelity fungovaly. Byl to fotoaparat s filmem, nejak nahodne to fotilo, a kdyz pak kapsle s negativy pristala, zacal zavod, ktera strana se k te kapsli dostane drive, a pak se to vyvolavalo. Spousta tech fotografii vubec nezobrazovala zadne zajimave cile, proste se to tam nejak bimcalo a s casovou periodou to fotilo, nez dosel film nebo to spadlo.Proto vznikly projekty orbitalnich stanic, jak v USA, tak v Sovetskem svazu. V USA to byl projekt MOL, ktery se nerealizoval, je o nem luxusni serial na Kosmonautixu (https://kosmonautix.cz/stitek/mol-serial/), a nahradila ho pak prave automatizace, ale to taky bylo az po Apollo. Sovetsky svaz v tech stanicich jel ve velkem.
Názor byl 2× upraven, naposled 8. 12. 2024 09:24
"aby se udržela na orbitě, tak musí mít celkem přesně danou rychlost, jinak odletí nebo spadne."To ne, jen změní výšku.
Ještě jsem z něj dostal tohle...5. Praktické technické koncepty Princip fungování hvězdných senzorů: Kamera snímá polohu hvězd na obloze. Software porovnává zaznamenaný vzor hvězd s hvězdnými katalogy (např. Tycho-2, Hipparcos). Algoritmy jako k-vzory nebo rychlé Fourierovy transformace umožňují rychlé vyhledání shody. Hardwarové komponenty: CCD nebo CMOS kamery s vysokou citlivostí. Precizní optické systémy a filtry minimalizující rušení. Procesory schopné rychlého porovnávání dat v reálném čase.
Prvni CMOS cip vznikl v roce 1968. To by do Apolla nestihl. Prvni CCD dokonce o dva roky pozdeji.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.