Počasí jako kdyby se zbláznilo. Stačí si vzpomenout na přelom února března, kdy celou Evropu sevřela do své mrazivé náruče „bestie z východu“ – tedy vlna mrazů přinášená intenzivním prouděním studeného vzduchu ze severního Ruska. V Arktidě v té době šplhala rtuť teploměru vysoko nad nulu. Nemusí trvat dlouho, a budeme stírat pot z čela ve vlně veder.
Pro mnohé lidi představují podobné extrémy počastí smrtelné nebezpečí. Například žhavé léto roku 2003 si vyžádalo v západní Evropě asi 70 000 obětí na životech. Jen Francie jich tehdy vedrům připsala na vrub zhruba 17 000.
Tým vedený epidemiologem Matteem Convertinem působícím v Japonsku na Hokkaidské univerzitě nyní prozkoumal detailní data nasbírané zdravotnickými úřady státu Minnesota v Twin Cities. Tato oblast je známá krutými zimními mrazy a letními vlnami veder, takže představuje opravdu vynikající objekt pro výzkum vlivu extrémních projevů počasí.
Vědci se zaměřili na rizika, jimž čelí lidé s určitými typy onemocnění. Výzkum si kladl za cíl získat základní informace pro vybudování výstražného systému. Ten by s ohledem na předpovědi počasí s předstihem varoval vybrané skupiny lidí trpících určitým typem chronických onemocnění před zvýšeným rizikem vážných zdravotních komplikací. Varování by tak dostávali zvlášť například kardiaci nebo lidé s onemocněním ledvin.
Autory studie publikované ve vědeckém časopise Rick Analysis nepřekvapilo, že se nemocným lidem vede při vlně veder či mrazů hůře než jejich zdravým vrstevníkům. Zajímavé závěry však nabídly detailnější pohledy na zdravotní stav nemocných.
Lidé s kardiovaskulárními chorobami a dechovými potížemi by si měli dávat pozor především při silných mrazech. Vedra je kupodivu tolik neohrožují. Opačným rizikům čelí lidé s nemocnými ledvinami. Těm se výrazně přitíží v horku, kdy má tělo zvýšenou spotřebu tekutin. Mrazy jim nevadí. A například diabetici na extrémy počasí nijak vyhraněně nereagují.
Určit, při jakých teplotách by měli být pacienti varováni, není také úplně jednoduché. Podle analýz Convertinova týmu nelze spoléhat na limit v podobě konkrétních teplot, např. +30°C pro vedra a -10°C pro mrazy.
Mnohem přesnější je údaj vycházející z toho, nakolik se konkrétní teplota vymyká z teplot běžných na daném území. Jako vážné se ukázaly teploty, které patří mezi naměřenými hodnotami do tří procent nejvyšších či nejnižších teplot.
