Kolik buněk v našich tělech vlastně není našich? Tato otázka na první pohled vypadá trochu divně. Stačí si ale uvědomit, že naše útroby obývá spousta mikroorganismů a hned začne dávat větší smysl. Pokud si ještě navíc někde přečtete, že poměr mikrobiálních buněk k těm lidským činí 10:1, možná vás to i trochu vyděsí.
Přestože se však tento poměr běžně uvádí v populárně-naučných knihách, článcích a dokonce i vědeckých studiích, má jednu vadu – v roce 2016 vyšlo najevo, že pro něj vlastně neexistuje žádný důkaz. Takže jak to vlastně je?
Aby zjistil skutečný počet mikrobů v našich tělech, tým biologů vedený Ronem Miloem z Weizmann Institute of Science analyzoval veškerou dostupnou literaturu, která se daným tématem zabývá.
Na tomto základě dospěl k závěru, že „referenční muž“ – tedy muž ve věku 20 až 30 let s výškou 170 cm a váhou kolem 70 kg – hostí cca 39 bilionů mikrobiálních buněk. Ty si spokojeně žijí mezi 30 biliony lidskými buňkami, což odpovídá poměru 1,3:1.
Původ výše uvedeného poměru 10:1 lze vystopovat k americkému mikrobiologovi jménem Thomas D. Luckey (1919-2014), který svého času odhadl, že 1 gram střevní tekutiny či stolice obsahuje 100 miliard mikrobů. A protože v dospělém jedinci se prý nachází v průměru 1000 gramů těchto materiálů, máme v sobě 100 bilionů mikrobů.
O sedm let později Dwayne Savage tyto odhady „obohatil“ o zjištění, že člověk má v průměru 10 bilionů lidských buněk a zcela nadhodnocený údaj byl na světě. Svým způsobem je smutné, že vědci ho následně slepě přebírali a až do roku 2014 nikoho nenapadlo, že by možná nebylo špatné zkusit ho ověřit.
Ani poměr 1,3:1 ovšem není něčím, co by mělo být uvedeno v učebnicích. Ptáte se proč? Jak vysvětlil redaktor The Atlantic Ed Yong, důvodem rozhodně není jen nutnost použít výše zmíněného „referenčního člověka“ (bez stanovení pohlaví, věku, váhy a výšky by totiž zjišťování průměrného počtu lidských buněk představovalo takřka sisyfovskou práci) – v potaz je třeba vzít i další skutečnosti.
„Tyto nové odhady mohou být tím nejlepším, co v současnosti máme, ale studie a čísla shromážděná Miloem přicházejí se svými vlastními předsudky a nejistotami,“ uvedl Yong. „Osobně bych preferoval, aby se vůbec žádný poměr nezmiňoval – k objasnění důležitosti mikrobiomu to nepotřebujete.“