Množství oxidu uhličitého v atmosféře, který způsobuje oteplování planety, překročilo klíčový milník – je o více než 50 % vyšší než v předindustriální době. V pátek to podle agentury Associated Press oznámil americký Národní úřad pro oceány a atmosféru (NOAA) s tím, že taková úroveň nebyla zaznamenána od doby před miliony let.
Monitorovací stanice na sopce Mauna Loa na Havaji dosáhla v květnu 2022 průměrné hodnoty oxidu uhličitého 421 ppm (částic na jeden milion). Pro srovnání: před průmyslovou revolucí na konci 19. století se hladina oxidu uhličitého pohybovala na úrovni 280 ppm. Průmyslové emise oxidu uhličitého pocházejí především ze spalování uhlí, ropy a plynu.
Rekordní hodnoty CO2
Vědci uvedli, že navzdory mnoha snahám o omezení emisí skleníkových plynů jejich množství neustále roste. To je alarmující, protože další nárůst by mohl zvýšit rizika, jako jsou častější záplavy, extrémnější horka, sucha a zhoršující se požáry. Letošní hladina oxidu uhličitého je téměř o 1,9 ppm vyšší než dosud nejvyšší hodnota naměřená před rokem.
„Sledovat z roku na rok postupné, ale stálé zvyšování emisí CO2 je jako sledovat vlak, který se řítí po kolejích ve zpomaleném záběru. Je to děsivé,“ uvedla pro Associated Press klimatoložka Andrea Dutton z University of Wisconsin-Madison. A metaforicky dodala: „Pokud zůstaneme na kolejích s plánem na poslední chvíli uskočit z cesty, můžeme zemřít na úpal dřív, než se k nám vlak vůbec dostane.“
Zpomalení ekonomiky způsobené pandemií covidu-19 vedlo v roce 2020 k mírnému snížení hladiny oxidu uhličitého, ale jakmile se situace posunula zpět k normálu, jeho hladina se rychle vrátila zpět. Před tímto poklesem se hladiny oxidu uhličitého v roce 2019 zvyšovaly již sedmý rok po sobě, což naznačuje alarmující trend, který pokračuje dodnes.
Co se stane, pokud emise neomezíme?
Lidstvo každoročně vypustí do ovzduší asi 10 miliard tun uhlíkových zplodin, přičemž velkou část z nich odčerpají oceány a rostliny. Právě proto v květnu vrcholí hladina oxidu uhličitého v atmosféře – poté rostliny na severní polokouli začínají v létě při svém růstu nasávat více oxidu uhličitého a jeho hladina tak klesá.
Jestliže zásadně neomezíme vypouštění škodlivých emisí, bude to mít pro lidstvo dalekosáhlé následky. Renomované vědecké časopisy ukazují, že pokud se zeměkoule oteplí o více než 2 stupně, můžeme se do roku 2035 dočkat bodu, ze kterého již nebude návratu. Přibude lesních požárů a vysokými teplotami budou pravděpodobně ohroženy životy lidí a zvířat. Počítat musíme i s extrémními výkyvy počasí.
V případě dalšího nárůstu teplot hrozí vyhynutí více než jednoho milionu živočišných a rostlinných druhů. Kromě toho se očekává prudký nárůst počtu odolného hmyzu, jako jsou komáři, což může zvýšit riziko malárie a dalších jimi přenášených nemocí.