Rok 1831 patří k těm, které se do dějin zapsaly nenápadně, ale s globálním dopadem. Na přelomu července a srpna došlo k výraznému ochlazení severní polokoule, průměrně asi o 1 °C. Lidé si stěžovali na šedé, chladné léto, obloha hrála podivnými barvami a v mnoha regionech následovaly neúrody a hladomory. Už poměrně dlouho víme, že za tím vším stála mohutná sopečná erupce, ale její původce zůstával záhadou téměř dvě století.
Klimatologové si dlouho lámali hlavu, která sopka mohla stát za tímto globálním ochlazením. Teprve koncem roku 2024 přinesla mezinárodní vědecká spolupráce zásadní objev: detailní analýza ledovcových jader z Grónska a Antarktidy obsahujících mikroskopické úlomky vulkanického skla jednoznačně ukázala na sopku Zavaritskij na ostrově Simušir v Kurilském souostroví.
Poloha sopky Zavaritskij
Tato kaldera vysoká 624 metrů, ležící v řadě s dalšími třemi sopkami, zůstávala dlouho mimo vědecký zájem – mimo jiné i kvůli své odlehlosti a vojenské minulosti ostrova, který v době studené války sloužil jako tajná sovětská základna.
Po výbuchu bylo slunce modré
Vulkán Zavaritskij tvoří tři do sebe vnořené kaldery, přičemž nejmladší je částečně zaplněná jezerem Birjuzovoje. Toto uspořádání svědčí o opakovaných explozivních erupcích. Právě ta z roku 1831 se podle nových dat jeví jako mimořádná.
Snímek ostrova Simušir (Kurilské ostrovy, Rusko) v Tichém oceánu pořízený astronautem NASA
Index vulkanické explozivity (VEI – Volcanic Explosivity Index) byl 5 až 6, došlo k vyvržení asi 12 až 13 milionů tun síry do stratosféry a celkový objem vyvrženého materiálu byl 3,3 až 4,5 km³. Následně vznikl globální závoj sulfátových aerosolů, jenž odrážely sluneční záření. To vedlo k ochlazení, které se projevilo v klimatických archivech.
Kromě ochlazení přinesla vulkanická aktivita i spektakulární atmosférické úkazy. Záznamy z Evropy, Asie i Severní Ameriky popisují slunce modré, zelené či fialové barvy, „suché mlhy“ a zvláštní optické jevy. Tyto efekty, známé také z erupce Krakatoa v roce 1883, vznikají rozptylem světla na jemných částicích v atmosféře.
Pak přišla neúroda a hladomor
Atmosférické úkazy pozorované v srpnu 1831, jako je „modré slunce“, mohly být ale také důsledkem výbuchu menší sopky Ferdinandea ve Středozemním moři. Zavaritskij měl naopak dominantní dopad na globální klima a dlouhodobější ochlazení.
Ledovcová jádra z Grónska ukazují sezonní síru, sodík a popel
Pokles teplot se projevil především oslabením monzunů. To vedlo k neúrodě například v jižní Indii. V Japonsku začal hladomor až v roce 1833, tedy s určitým zpožděním po erupci. Tyto následky názorně připomínají, jak úzce je klima spjato s geologickými procesy v zemských hlubinách.
Identifikace sopky Zavaritskij coby zdroje této „záhadné erupce“ byla možná díky kombinaci několika špičkových metod. Vědci použili geochemickou analýzu mikroskopických úlomků popela, zkoumali izotopové složení síry v ledovcových jádrech, použili radiokarbonové datování vrstev přímo na ostrově a srovnávali objem vyvrženého materiálu s klimatickými modely.
Vulkanická laboratoř světa
Všechny linie důkazů se nakonec protnuly právě u této kaldery. Výsledky ukázaly, že erupce vulkánu Zavaritskij byla co do množství síry a klimatického dopadu srovnatelná s erupcí sopky Pinatuba v roce 1991, která je považována za referenční případ moderní vulkanické klimatické události.
Kurilské ostrovy lze označit za vulkanickou laboratoř světa – tvoří součást tzv. Pacifického ohnivého kruhu, kde se odehrává většina světových sopečných erupcí a zemětřesení. Ostrov Simušir je dnes neobydlený, ale jeho minulost je pestrá: od původních Ainů přes japonské a ruské osadníky až po sovětskou ponorkovou základnu. Právě izolace a vojenský režim přispěly k tomu, že zdejší vulkanismus byl dlouho podceňován a systematický výzkum začal až v posledních dekádách.
Objev ukazuje, že i sopky v odlehlých, málo monitorovaných oblastech mohou ovlivnit klima celé planety a zasáhnout miliony lidí tisíce kilometrů daleko. Připomíná nám, že globální systém včasného varování a monitoringu sopečné aktivity je stále nedostatečný – a že další „záhadné erupce“ z minulosti čekají na své objasnění.