Ačkoliv mnohé větší zbytky raket a družic na nízkých oběžných drahách dříve či později klesnou a shoří v atmosféře, i tak nad námi poletují stovky tisíc drobků všech různých velikostí. Ty větší mohou astronomové sice sledovat, aby se nestřetly s funkčními družicemi nebo ISS, avšak přesnou polohu nejmenších a stále potenciálních šrapnelů pouze odhadují.
Astronomka Celine D’Orgeville z Australské národní univerzity nyní navrhuje do hry zapojit lasery, pomocí kterých bychom mohli zaostřit pozemské teleskopy i na objekty o velikosti mezi 1-10 centimetry.
Simulace umělého i přírodního smetí v blízkosti Země a o velikosti více než 1 mm
To dnes není prakticky možné kvůli turbulentní atmosféře, skrze kterou se musíme dívat. Pohled na noční oblohu posetou hvězdami, které poblikávají díky tetelícímu se vzduchu, je sice romantický, ovšem ze stejného důvodu znesnadňuje pozorování těch nejmenších objektů na oběžných drahách.
Nejprve žlutý laser, pak infračervený
Co s tím? Podle Celine by měla pomoci technika z ranku tzv. adaptivní optiky. Nejprve použijeme silný žlutý laser, kterým ozáříme oblohu. Paprsek se odrazí od částic sodíku ve svrchních vrstvách atmosféry, odrazí se zpět a podle jeho změny po průstupu celým sloupcem atmosféry můžeme upravit velmi citlivými aktuátory naklonění teleskopu.
V podstatě jde tedy o jakýsi supercitlivý gimbal, který by stabilizoval zařízení takovým způsobem, že odstraníme efekt tetelícího vzduchu a dokážeme zaostřit skutečně i na takto maličké objekty stovky kilometrů nad povrchem.
Kalibrační žlutý laser na observatoři ESO v Chile (Zdroj: ESO)
Jenže to ještě není konec. Pokud by hrozila kolize s dalšími zbytky, použili bychom naopak infračervený laser s výkonem v řádu desítek kilowattů.
Podobné laserové dělo samozřejmě nemá dostatečnou sílu k tomu, aby drobné smetí v řádu jednotek centimetrů zahřálo a nadobro zničilo, soustředěný světelný tlak by ale měl být dostatečný k tomu, abychom lehce pozměnili jejich trajektorii. Drobné zbytky by pak při jejich obrovské rychlosti minuly ty na kolizní dráze s bezpečnou vzdáleností.
ESA: Jak vznikají vesmírné odpadky a kde se nacházejí