Pokud jde o lékařské studie, myši díky svým biologickým vlastnostem i chování představují zcela ideální modelové organismy. Jejich využívání (nebo spíš „zneužívání“?) k různým pokusům je dnes natolik běžnou záležitostí, že někteří badatelé je pracovně nazývají „zkumavky s ocasy“.
V určitých specifických případech jde však o velice kontroverzní přístup – a to i z pohledu lidí, kteří se rozhodně nepočítají k vášnivým bojovníkům za práva zvířat. Vědci například nedisponují žádným opravdu účinným způsobem jak poznat, zda myši momentálně trpí depresí.
Už několik desetiletí se v této oblasti výzkumu nicméně můžete setkat s tzv. testem nuceného plavání. Ten v praxi probíhá tak, že nebohá myška je vhozena do vody, kde musí bojovat o přežití. Výchozí myšlenka je taková, že čím dříve svou snahu vzdá, tím pravděpodobněji je deprimovaná.
Jen špatná věda?
Někteří odborníci v poslední době začali zvažovat, že se výše popsaného testu konečně vzdají. Důvodem přitom není jen jeho očividná krutost, ale i nízká spolehlivost.
„Vědci by už neměli tyto testy používat,“ konstatoval behaviorální biolog Hanno Würbel z University of Bern v rozhovoru pro Nature. „Podle mého názoru je to jen špatná věda.“
Stejný pohled na věc mají i členové skupiny People for the Ethical Treatment of Animals, kteří počátkem července kontaktovali americký National Institute of Mental Health (NIMH) a vyzvali ho, aby testy nuceného plavání zastavil. Ovšem bezúspěšně. Ředitel NIMH Joshua Gordon sice uznal, že dotyčný test má své nedostatky, avšak navzdory tomu ho stále považuje za „klíčový“ pro zodpovězení jistých otázek.