Medicína | Léky | Bakterie | Rostliny

Lektvar z války Severu proti Jihu zabírá i tam, kde selhávají moderní antibiotika

  • Američtí farmakologové hledali inspiraci pro vývoj nových léků v brožuře z americké občanské války
  • Jižanští felčaři podle ní připravovali rostlinné extrakty chránící rány před zánětem
  • Výluhy ze tří dřevin zabírají i proti bakteriím rezistentním k antibiotikům
Lektvar z války Severu proti Jihu zabírá i tam, kde selhávají moderní antibiotika

Staré recepty patří nejednou k šarlatánským výtvorům, které v lepším případě nepomáhají, v tom horším mohou pacientovi dokonce ublížit. Přesto má asi jedna čtvrtina dnešních léků své přímé předchůdce v lécích lidové medicíny.

Známý je příběh artemisininu z byliny pelyňku ročního, kterým staří Číňané léčili horečky a který moderní medicína znovuobjevila až v roce 1972 jako jeden z nejlepších léků proti malárii. V roce 2015 dostala čínská farmakoložka Tuová za objev artemisininu Nobelovu cenu.

Poučení ze starých receptur čerpáme i v 21. století. Američtí farmakologové je našli v dokumentech z války Severu proti Jihu (1861-1865). V tomto ozbrojeném konfliktu se jižanské státy Konfederace ocitly pod blokádu severské Unie a zůstaly odříznuty od dovozu důležitých léků.

Botanik Francis Porcher proto dostal za úkol vyhledat za nedostatkové léky náhradu ze zdrojů, které nabízela příroda amerického Jihu. Porcher čerpal nejen z lidové medicíny bílých osadníků, ale zajímal se i o léčebné postupy černých otroků a indiánů. Nakonec přišel se seznamem sedmatřiceti bylin využitelných v medicíně k potlačování zánětů.

Hlavní lékař Konfederace Samuel Moore využil Porcherova katalogu léčivých bylin k sepsání příručky, v které dostávali frontoví lékaři informace o tom, kde rostliny najít, jak je sbírat, zpracovat a jak podávat z nich připravené léky.

V té době kosily infekce ran obě strany konfliktu masivněji než děla, pušky a šavle. Pro zánětlivé komplikace neexistovalo často jiné řešení než amputace postižené končetiny. Porcher a Moore si tenkým spiskem připsali na své konto dlouhou řadu zachráněných končetin i životů.

Mnohostranné účinky starých receptur

Jižanská armáda měla díky Porcherovi a Morreovi k dispozici kromě jiného i lektvary připravované z listů a kůry liliovníku tulipánokvětého (Liriodendron tulipifera), listů arálie ostnité (Aralia spinosa) a kůry a hálek z listů dubu bílého (Quercus alba). Jak moc byly tyto léky účinné a jaké byly výsledky léčby ve srovnání s dnešními produkty farmaceutického průmyslu?

Tým vedený botaničkou Cassandrou Quaveovou z Emory University v americké Atlantě otestoval různě připravené extrakty ze všech tří dřevin proti bakteriím způsobujícím běžně záněty nejrůznějších poranění. Výsledky experimentů zveřejnili američtí vědci ve vědeckém časopise Scientific Reports.

Pro pokusy vědci vybrali kmeny bakterií Staphylococcus aureus, Klebsiella pneumoniae a Acinetobacter baumannii vzdorující hned několika různým antibiotikům.  Rostlinné extrakty významně zpomalovaly množení bakterií a to i těch, které v přítomnosti antibiotik celkem nerušeně rostly.

Efekty rostlinných lektvarů však byly mnohem všestrannější. Potlačovaly například schopnost bakterií Staphylococcus aureus přilnout k nejrůznějším povrchům a vytvářet na nich povlaky označované jako biofilmy.

Biofilmy jsou problém

Tvorba biofilmu představuje jednu z velkých komplikací při boji s choroboplodnými bakteriemi. Mikroby při ní vylučují velké množství látek, které vytvoří hustou gelovou síť. V té jsou bakterie dokonale chráněné před nepříznivými vlivy z okolí. Velmi špatně k nim pronikají jakékoli léky. Při infekci ran představuje tvorba biofilmu jednu z velkých hrozeb.

Extrakty připravené na základě manuálu pro felčary z války Severu proti Jihu narušují i vzájemnou komunikaci mezi bakteriemi označovanou odborně jako quorum-sensing.

Bakterie vylučují do svého okolí některé látky, jejichž koncentrace stoupá s koncentrací bakteriálních buněk. Pokud dosáhne koncentrace signální molekuly prahové hodnoty, mění bakterie své životní aktivity. Reagují tak na své přemnožení. Například Staphylococcus aureus produkuje v této situaci v ranách toxiny schopné vyvolat prudký rozklad tkání.

Mnohostranný účinek rostlinných extraktů připravený podle příručky pro felčary z války Severu proti Jihu představuje příjemné překvapení. Tradiční antibiotika blokují v mikrobech obvykle jen jeden určitý proces. Proti takhle jednostranně účinkujícímu léku nebývá těžké si vyvinout rezistenci.

Proti mnohastranně účinkujícím lékům je ale vznik rezistence podstatně nepravděpodobnější, protože i když si bakterie vyvine ochranu proti jednomu z léčivých mechanismů, ty zbývající ji stačí zlikvidovat.

Pramen: Scientific Reports

Diskuze (2) Další článek: ARM představil procesory Cortex-A77 a Mali-G77. Dostane se k nim i Huawei?

Témata článku: Zdraví, Výzkum, Medicína, Léky, Bakterie, Rostliny, Antibiotika, Emory University, Atlanta, Jih, Stafylokok aureus, Extrakt, Osadník, Unie, Zánět, Lék, Nobelova cena, Farmakolog, Scientific Reports