Od úsvitu lidstva se díváme do nebe a toužíme létat. Dokonce i ti, kteří mají jen minimální znalosti z oborů letectví a aerodynamiky, vědí, že k létání jsou zapotřebí křídla, která vytvářejí vztlak, aby se letadlo odlepilo od země. Francouzští konstruktéři se pokusili v padesátých letech minulého století toto dogma narušit projektem Coléoptère, který koncem minulého týdne připomněl magazín SlashGear.
Klasická letadla potřebují ke svému vzletu a přistání dlouhé vzletové a přistávací dráhy, které jsou ze své podstaty problematické, protože zabírají obrovské plochy a jejich výstavba a údržba je nákladná. Zejména vojenská letiště se pak ve válce stávají prvním cílem, protože pokud nepříteli zničíte vzletové a přistávací dráhy, fakticky tím eliminujete jeho letectvo.
Zkusme to bez křídel!
V 50. letech minulého století začali letečtí konstruktéři přemýšlet jinak. Vycházeli z toho, že kdyby letadla měla větší výkon, nemusela by vůbec potřebovat vzletové a přistávací dráhy. Tak začala vlna experimentů s prvními formami letadel s vertikálním vzletem a přistáním (VTOL). V případě úspěchu by v podstatě zcela odstranila potřebu startovacích drah, protože by mohla startovat prakticky odkudkoli.
Francouzský výrobce leteckých motorů SNECMA (Société Nationale d'Études et Construction de Moteurs d'Aviation; dnes Safran Aircraft Engines) začal na základě návrhů rakouského inženýra Helmuta von Zborowského stavět prototyp letadla, které nepoužívalo typická křídla ve tvaru delty. Stroj C.450 Coléoptère (francouzský výraz pro brouka) prostě vůbec neměl křídla v té podobě, ve které je známe.
Coléoptère, poháněný proudovým motorem s axiálním kompresorem, měl „křídlo“ ve tvaru prstence o průměru 10,5 metru, které obepínalo spodní polovinu letadla. Výrobce doufal, že z něj nakonec udělá tryskový letoun, který bude fungovat tak, že stlačí procházející vzduch, smíchá ho s palivem a zapálí oheň, který ho pošle daleko za nadzvukovou rychlost.
Coléoptère – francouzská inovace, která nevyšla
Při vzletu a přistání se měl tah vychylovat pomocí lopatek umístěných ve výfukovém potrubí motoru. Čtyři malé ploutve strategicky umístěné kolem „křídla“ měly fungovat jako kormidla, která zajišťovala řízení směru během letu. Výsuvné ploutve uložené v přídi se měly vysouvat a pomoci letadlu naklonit se při přistání do vzpřímené polohy.
Inovativní otočné sedadlo v kokpitu umožňovalo pilotovi zůstat v zajištěné a vzpřímené poloze podle aktuální orientace letadla. Protože to bylo v době před výkonnými počítačovými simulacemi, museli se do těchto prototypů připoutat a vyzkoušet je lidští zkušební piloti.
Testování v reálném provozu začalo v dubnu 1959 a téměř okamžitě se objevily první vážné problémy. Bez stabilizačního křídla se letadlo při vznášení ve fázi svislého vzletu roztáčelo. Piloti, kteří seděli jako astronauti na vrcholu rakety, měli problémy s výhledem na zem. Navíc bez křídel, která by teoreticky umožnila klouzání do bezpečí v případě selhání motorů, byl Coléoptère odsouzen k zániku.
25. července 1959 SNECMA testovala schopnost letounu přejít z režimu vertikálního vzletu do fáze horizontálního letu. Stroj se však příliš naklonil a pilot nad ním nedokázal získat kontrolu. Následně se katapultoval, zatímco Coléoptère spadl na zem a byl zcela zničen. Financování druhého prototypu se nikdy neuskutečnilo a celý projekt byl nakonec zrušen.