V neděli 27. března bude po čase 1:59:59 následovat čas 3:00:00. Pomyslné ručičky hodinek se posunou o jednu hodinu vpřed a začne takzvaný letní čas. Do původních kolejí, tedy k pásmovému, respektive středoevropskému času, se vrátíme až poslední neděli v říjnu.
Jak, kdy a kde vlastně letní čas vznikl? Co měl přinést, jaké jsou jeho výhody a nevýhody? Má nějaké negativní dopady na lidské zdraví? Nejen na tyto otázky se pokusíme odpovědět tímto článkem.
Stručná historie letního času
Jisté zásluhy na myšlence letního času nelze upřít americkému spisovateli, vědci, vynálezci, státníkovi a diplomatovi v jedné osobě Benjaminu Franklinovi. Ten v roce 1874 v dopise adresovaném redaktorovi časopisu Journal of Paris žertem doporučil, aby lidé ráno vstávali z postelí dříve a minimalizovali tak spotřebu svíček a oleje do lamp. Nápad, míněný jako vtip, ještě neobsahoval posouvání ručiček hodin tam a zpět.
Benjamin Franklin
S moderním konceptem letního času přišel v roce 1895 entomolog z Nového Zélandu George Hudson. Navrhl dvouhodinový posun času, aby měl v létě po práci více sluncem prosvětlených hodin na lov brouků. Konkrétně doporučoval v říjnu posunout hodiny o dvě hodiny dopředu a poté v březnu o dvě hodiny zpět.
S výrazně absurdnějším návrhem přišel v roce 1905 britský stavitel William Willett. Ten navrhoval, aby se každou neděli v dubnu posunul čas o dvacet minut dopředu a každou neděli v září zase o dvacet minut dozadu. Možná můžeme být rádi, že tento nápad skončil v propadlišti dějin – představa, že bychom měli posouvat čas osmkrát ročně, zní dosti šíleně.
Zásadní první světová válka
K prvnímu praktickému použití letního času došlo až během první světové války. 30. dubna 1916 se na území Německé říše posunuly hodiny o hodinu dopředu, aby se snížila spotřeba energie na svícení a ušetřilo se palivo pro válečné účely.
Ačkoli v jednom malém městě v Kanadě se sezónními změnami času experimentovali již v roce 1908, právě zavedení v Německu podnítilo trend, který se brzy rozšířil po celé Evropě. Během několika týdnů začala letní čas používat celá řada zemí – mimo jiné Spojené království, Francie, Itálie, Rusko, a dokonce i Austrálie. Ve Spojených státech došlo k první změně letního času v roce 1918.
Počáteční nadšení však většinou netrvalo dlouho. Německo přestalo používat letní čas v roce 1919 a Rakousko o dva roky pozdějí. Naopak Velká Británie, Irsko a města jako Paříž ve Francii nadále posouvala hodiny tam a zpět.
Druhá světová válka – druhý dech letního času
Během druhé světové války se praxe posouvání hodin z Německa opět rozšířila do mnoha evropských zemí. Hitlerovi velitelé toto opatření zavedli v mnoha okupovaných státech – například v Dánsku a Polsku.
Během druhé světové války se praxe posouvání hodin z Německa opět rozšířila
V Nizozemsku Němci posunuli místní čas o 1 hodinu a 40 minut, čímž fakticky změnili jeho časové pásmo z „holandského času“, který byl přibližným slunečním časem v Amsterdamu, na středoevropský letní čas (SELČ).
Nizozemsko zůstalo v celoročním letním čase až do roku 1942. Od roku 1942 do roku 1945 se nizozemské hodiny řídily německým harmonogramem střídání letního a zimního času. Po osvobození země byl letní čas zrušen a ke změnám času pak nedocházelo až do roku 1977.
Francouzi se zpočátku letnímu času bránili, ale v roce 1941 už v zemi oficiálně posouvali ručičky hodinek tam a zpět. Někteří francouzští vlastenci však zůstali u starého francouzského času, který byl o dvě hodiny pozadu za berlínským letním časem.
Poválečná přestávka
V některých zemích se letní čas používal i po druhé světové válce, především kvůli úsporám paliva pro programy obnovy a rekonstrukce. Spojené království dokonce zavedlo během druhé světové války i po ní „britský dvojitý letní čas“, který byl o dvě hodiny před standardním časem.
Mnoho evropských zemí však později od tohoto opatření upustilo, protože se stalo připomínkou válečného období. Itálie, Francie a mnoho dalších zemí zrušilo letní čas hned poté, jak byly odklizeny trosky z německé okupace.
Byla to další světová krize, která vedla k znovuzavedení letního času ve většině evropských zemí. Když Organizace arabských zemí vyvážejících ropu (OAPEC) uvalila v říjnu 1973 ropné embargo, ceny energií prudce vzrostly a způsobily recesi na celém kontinentu.
Situace si vyžádala řadu drastických opatření. První evropskou zemí, která v roce 1976 obnovila letní čas, byla Francie. Koncem 70. let minulého století se ve většině Evropy opět dvakrát ročně střídal letní a pásmový čas.
Rozhodla Evropská unie
Historicky se v evropských zemích používal různý letní čas, což ztěžovalo koordinaci dopravy, komunikace a dalších přeshraničních aktivit. Od roku 1981 proto začala Evropská komise vydávat směrnice, které členským státům ukládaly povinnost uzákonit harmonizované datum začátku a konce letního času.
Od roku 1981 začala Evropská komise vydávat směrnice
V roce 1996 Evropská unie sjednotila harmonogram letního času. Země Evropského hospodářského prostoru (EHP), s výjimkou Islandu, zahajovaly letní čas poslední neděli v březnu a čtvrtou neděli v říjnu vracely hodiny zpět na standardní čas. V roce 1998 bylo datum konce letního času změněno na poslední neděli v říjnu. Stejným harmonogramem se řídí i Švýcarsko, přestože není součástí EHP.
Letní čas v USA
Udělejme si nyní malou odbočku a podívejme se na situaci v zámoří. Ve Spojených státech byl letní čas poprvé použit v roce 1918, kdy byl zákonem zaveden sezónní posun času. Trvalo však pouhých sedm měsíců, než byl zákon zrušen. Během druhé světové války pak prezident Franklin Roosevelt myšlenku letního času znovu zavedl. Takzvaný „válečný čas“ začal v únoru 1942 a trval do konce září 1945.
V roce 1966 byla zákonem o jednotném čase zavedena každoroční změna času. Letní čas začínal poslední neděli v dubnu a končil poslední neděli v říjnu. Během ropného embarga v roce 1973 nařídil Kongres celoroční období letního času, aby se ušetřila energie. Toto období mělo trvat od ledna 1974 do dubna 1975. Plán však k úspoře energie příliš nepřispěl, takže se v říjnu 1974 USA vrátily ke standardnímu času.
Od roku 1987 do roku 2006 začínal letní čas první víkend v dubnu a trval až do posledního víkendu v říjnu. V roce 2007 se opět posunul začátek a konec letního času – od tohoto roku začínal druhou neděli v březnu a končil první neděli v listopadu. Americké ministerstvo energetiky v roce 2008 odhadlo, že prodloužení letního času o tři týdny přineslo zanedbatelnou úsporu elektrické energie jen 0,03 %.
Letos v březnu americký Senát jednomyslně schválil návrh zákona, který definitivně ruší nutnost dvakrát ročně posouvat ručičky hodinek o hodinu vpřed a vzad. Obyvatelé Spojených států přejdou na jaře příštího roku naposledy na letní čas, u kterého již zůstanou.
Snahy o zrušení letního času
V letech 2015 a 2016 se objevily návrhy poslanců Evropského parlamentu na zrušení letního času. Evropská komise však tehdy nepředložila návrhy k posouzení s tím, že nenašla přesvědčivé důkazy ve prospěch změny, a členské státy byly v názorech rozdělené. V roce 2017 finský a litevský parlament hlasoval pro návrhy vyzývající EU k přehodnocení letního času. Kriticky se k této otázce vyjádřilo i Polsko a Švédsko.
Snahy o zrušení letního času
Evropský parlament 8. února 2018 odhlasoval, že požádá Evropskou komisi, aby přehodnotila používání letního čas v Evropě. Poté, co internetový průzkum, kterého se zúčastnilo 4,6 milionu evropských občanů, ukázal vysokou podporu myšlence, aby se čas dvakrát ročně neměnil, se Evropská komise 12. září 2018 rozhodla navrhnout, aby se sezónní střídání hodin ukončilo zrušením směrnice 2000/84/ES.
Podle návrhu se měly členské země do 31. března 2019 rozhodnout, který čas budou celoročně dodržovat. 29. října 2018 se na neformálním zasedání ministrů dopravy EU ukázalo, že mnoho členských států „nerealistický“ harmonogram nepodpoří a jeho zavedení bylo posunuto až na rok 2021.
Nejednotnost potvrzuje skutečnost, že celoroční „zimní čas“ podporují např. v Dánsku, Nizozemsku a Finsku, zatímco trvalý letní čas podpořilo Portugalsko, Polsko a Kypr. Některé země ani nedokázaly zaujmout názor – například v případě Španělska je pevninská část země převážně pro přechod na UTC, zatímco Baleárské ostrovy by raději zůstaly na UTC+01:00 a Kanárské ostrovy na UTC-01:00.
Zatím nedotaženo do konce
4. března 2019 výbor Evropského parlamentu pro dopravu a cestovní ruch schválil návrh Komise 23 hlasy proti 11. Datum začátku platnosti mělo být odloženo nejdříve na rok 2021, aby byl zajištěn hladký přechod. Komise měla zajistit, aby rozhodnutí zemí o zachování „zimního“ nebo letního času byla koordinována a nenarušila vnitřní trh.
26. března toto rozhodnutí potvrdil celý Evropský parlament a následně ho měla schválit Rada Evropské unie. Zatím jsme se však tohoto schválení nedočkali. Dle návrhu směrnice by si členské státy měly vybrat, zda chtějí zůstat u svého stávajícího letního času (v takovém případě měl poslední přechod nastat poslední neděli v březnu 2021), nebo u svého stávajícího zimního času (ten měl nabýt trvalé účinnosti od poslední neděle v říjnu 2021).
Od prosince 2021 Rada Evropské unie rozhodnutí nepotvrdila. Místo toho požádala Komisi o vypracování podrobného posouzení dopadů. Podle Komise je nalezení společného postoje v Radě na členských státech, v důsledku čehož je pokrok v této otázce od té doby fakticky zablokován.
Negativa střídání času
Střídání letního a pásmového času má své jednoznačné příznivce, ale i skalní odpůrce. Nutno konstatovat, že objektivních pozitiv není příliš mnoho, zatímco s negativy se v posledních letech doslova roztrhl pytel.
Letní čas má vliv na náš spánkový režim
Vzhledem k tomu, že světlo je pro náš organismus hlavním ukazatelem času, není překvapením, že posunem hodinek o hodinu dopředu narušujeme svůj cirkadiánní rytmus. Proto může mít letní čas na naše vnitřní hodiny podobný vliv jako jet lag, které zažíváme při cestování do jiného časového pásma.
Letní čas má sice méně drastický vliv na náš spánkový režim než například cestování přes Atlantik, ale jeho dopad není úplně zanedbatelný. Podle výzkumu provedeného na Michiganské státní univerzitě spí Američané během prvních nocí následujících po začátku letního času o celých 40 minut méně.
Německá studie z roku 2014, publikovaná v časopise Economics Letters, ukazuje na přímou souvislost mezi letním časem a pohodou jednotlivců. Podle abstraktu výzkumníci zjistili, že „po přechodu na letní čas se zhoršuje spokojenost se životem, kterou sami uvádějí“. Tento efekt je hlubší u lidí, kteří jsou zaměstnáni na plný úvazek.
Podle australské studie publikované v roce 2008 v časopise Sleep and Biological Rhythms je letní čas spojen také se zvýšeným počtem sebevražd. Po prozkoumání údajů o sebevraždách z let 1971 až 2001 dospěli vědci k závěru, že zejména počet sebevražd mužů má po začátku letního času tendenci se zvyšovat.
Infarkty, mrtvice, úrazy a nehody
Letní čas může podle vědců zvýšit riziko infarktu myokardu a případně i mrtvice. Dle materiálů Americké kardiologické asociace z roku 2018 přináší letní čas vyšší riziko infarktu. Výzkumná studie provedená ve Švédsku zjistila, že ve třech dnech následujících po přechodu na letní čas je riziko infarktu vyšší v průměru o 6,7 %. Jiné studie zmiňují zvýšení rizika dokonce až o 10 %.
Další studie z roku 2014, publikovaná v časopise Open Heart, zjistila, že první pondělí po začátku letního času má infarkt o 24 % více lidí než v ostatní pondělky během roku. Na druhé straně studie zaznamenala 21% pokles infarktů v úterý po skončení letního času.
Posun času má vliv také na pracovní úrazy – ty se však týkají především manuálně pracujících. Studie z roku 2009, zveřejněná v časopise Journal of Applied Psychology, na základě údajů Národního institutu pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci o úrazech v dolech ukázala, že v pondělí bezprostředně po přechodu na letní čas se zvýšil výskyt a závažnost úrazů na pracovišti.
Odborný asistent na ekonomické fakultě Miami University Austin C. Smith se ve své práci z roku 2014 zabýval možným vztahem mezi letním časem a smrtelnými dopravními nehodami. Zjistil, že během šesti dnů po změně času došlo ke zvýšení počtu smrtelných dopravních nehod o 6,3 %.
Další negativa letního času
Pondělí po změně času na letní se často označuje jako „ospalé pondělí“, protože následuje po jedné z nejhůře prospaných nocí v roce. V týdnu po změně času dochází k nárůstu „cyber-loafingu“, kdy zaměstnanci plýtvají časem surfováním po internetu, protože jsou unavení.
Zaměstnanci plýtvají časem surfováním po internetu
Německý chronobiolog Till Roenneberg, který se zabývá vztahem těla ke světlu a tmě, uvádí, že lidské cirkadiánní hodiny se nepřizpůsobují letnímu času. „Následkem toho je, že většina populace má drasticky sníženou produktivitu, sníženou kvalitu života, zvýšenou náchylnost k nemocem a je prostě unavená.“
Ekonom ze Státní univerzity v Utahu William F. Shughart II uvádí kuriózní, ale relevantní argument, že pouhé přeřizování hodin stojí Američany 1,7 miliardy dolarů v podobě ztracených příležitostí. Každý obyvatel prý stráví přibližně deset minut posunováním hodin, hodinek a zařízení dopředu a dozadu, přičemž tento čas by mohl být věnován něčemu produktivnějšímu.
Podle ekonomického indexu ztracených hodin (Lost-Hour Economic Index) způsobuje posouvání hodin dopředu pro ekonomiku USA celkové náklady ve výši 434 milionů dolarů. Do této částky jsou započteny zdravotní problémy, snížená produktivita a úrazy na pracovišti.
Pozitiva letního času
Abychom nebyli jen negativní, podívejme se i na výhody letního času. Denní světlo panující déle do večerních hodin zvyšuje bezpečnost jízdy autem, snižuje počet dopravních nehod a riziko sražení chodce.
Ekonomové Jennifer Doleac a Nicholas Sanders zjistili, že po změně času klesne počet loupeží celkově asi o 7 % a ve večerních hodinách dokonce o 27 %. Díky dennímu světlu ve večerních hodinách je bezpečněji mimo jiné pro běžce, lidi venčící psy a děti hrající si venku.
Déle trvající denní světlo je také dobré pro ekonomiku. Znamená více lidí, kteří ve večerních hodinách nakupují, což zvyšuje maloobchodní tržby, a také více lidí, kteří jezdí autem, což přináší vyšší tržby za pohonné hmoty. Golfový průmysl uvádí, že jeden měsíc letního času přinese 200 až 400 milionů dolarů díky prodloužení večerní doby, kdy mohou golfisté hrát. Díky večerním grilovačkám se měsíčně zvyšují tržby o 150 milionů dolarů.
Do třetice všeho dobrého najdeme i pozitiva týkající se zdraví. Když je déle světlo, lidé se po práci častěji věnují venkovním aktivitám. Docent ekonomie na Simon Fraser University Hendrik Wolff uvedl, že díky letnímu času „se lidé více věnují venkovní rekreaci a méně sledují televizi. Do outdoorových aktivit se zapojuje o 3 % více lidí, kteří by jinak zůstali doma.“
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně
