Slunce v polovině května opět ukázalo, že jeho aktivita dokáže zasáhnout i dění na Zemi. Ve středu 14. května v 08:25 UTC vybuchla v jeho atmosféře zatím nejsilnější erupce letošního roku, klasifikovaná jako X2.7. Tato událost, kterou zaznamenaly observatoře po celém světě, způsobila výpadky vysokofrekvenčního rádiového spojení na osvětlené polovině Země, především v Evropě, Asii a na Blízkém východě. Menší výpadky byly zaznamenány i v Africe a částečně v Indickém oceánu, některé zdroje zmiňují také krátkodobé výpadky v Severní a Jižní Americe.
Za erupcí stojí aktivní oblast AR4087, tedy skupina slunečních skvrn s mimořádně komplikovaným magnetickým polem. Právě taková magnetická „pavučina“ je ideálním místem pro vznik prudkých výbuchů energie. Erupce X2.7 trvala necelou půlhodinu, přičemž její hlavní fáze byla otázkou několika minut. Během krátké doby Slunce vyzářilo energii srovnatelnou s explozí miliardy vodíkových bomb.
Erupce nejvyšší třídy
V průběhu úterý „vyletělo“ z této oblasti několik dalších výbuchů – jeden z nich dokonce o síle M7.7, což je těsně pod hranicí třídy X. A co je horší: jak se tato oblast postupně otáčí směrem k Zemi, roste pravděpodobnost, že příště budeme stát přímo v cestě.
Erupce třídy X představují nejsilnější kategorii těchto slunečních jevů. Každá třída (A, B, C, M, X) je desetkrát silnější než ta předchozí, přičemž číslo za písmenem upřesňuje, jak silná je erupce v rámci dané třídy. Hodnota 2,7 znamená, že šlo o 2,7× silnější jev než základní erupce X1. I když to nebyla nejsilnější erupce posledních let (v roce 2024 jsme zaznamenali X9), je to důkaz, že se naše hvězda nachází na vrcholu své aktivní fáze.
Výpadky rádiového signálu
Sluneční erupce mohou mít citelný dopad na rádiovou komunikaci. Rentgenové a extrémně ultrafialové záření z erupce dorazí k Zemi během osmi minut (pohybuje se totiž rychlostí světla) a způsobí v prudkou ionizaci v takzvané D-vrstvě ionosféry, což je nejnižší vrstva ionosféry, kterou využívají krátkovlnné signály k odrazu a šíření.
Výsledkem je, že vysokofrekvenční rádiové vlny, které běžně umožňují dálkovou komunikaci, jsou místo odrážení pohlcovány a signál mizí. O výpadcích se v tomto případě dozvěděli jako první radioamatéři a operátoři v letectví i námořní dopravě.
Rádiové výpadky byly tentokrát klasifikovány stupněm R3 (silný). To znamená, že v postižených oblastech došlo na desítky minut k úplnému výpadku spojení v pásmu 3 až 30 MHz. Kromě toho byla zaznamenána i krátkodobá interference na dalších rádiových frekvencích, včetně těch, které využívají satelity a navigační systémy GPS.
Výron koronální hmoty nás naštěstí minul
Erupci sice doprovázel výron koronální hmoty, tedy oblak plazmatu, který by mohl způsobit geomagnetickou bouři, ale jeho trajektorie mířila mimo Zemi. Podle NASA měl zasáhnout Mars. Díky tomu se Země vyhnula dalším potenciálním komplikacím, například problémům v elektrických sítích, v letecké dopravě či se satelity na oběžné dráze Země, ale bohužel i polárním zářím.
Celá událost se odehrála v době, kdy Slunce vstupuje do vrcholné fáze jedenáctiletého cyklu aktivity. Šlo o osmou a zatím nejsilnější erupci třídy X v roce 2025, což je téměř dvojnásobek oproti stejnému období předchozího cyklu. Pokud bude oblast AR4087 dál takto aktivní, můžeme s jejím otočením přímo směrem k Zemi čekat další silné erupce a s nimi i možnost výraznějších geomagnetických bouří.
Podle předpovědí je sluneční cyklus 25, který začal v roce 2019, aktivnější, než se čekalo. Nyní se blíží ke svému vrcholu (maximum je předpovídáno na červenec 2025) a s ním roste i pravděpodobnost dalších silných erupcí. Ačkoli Zemi tentokrát koronální mrak minul, příští rána může mířit přímo. Astronomové proto pečlivě sledují další vývoj.
Sluneční erupce jsou připomínkou, že žijeme ve světě propojeném nejen internetem, ale i vesmírem. Každý výbuch naší hvězdy může během několika minut ovlivnit technologie, na kterých jsme závislí. Proto vědci po celém světě neustále sledují sluneční aktivitu a zdokonalují předpovědi kosmického počasí.