Většina v současnosti testovaných autonomních vozidel je osazena širokou škálou senzorů, jejichž cílem je sledovat dění kolem něj. Navzdory nemalým investicím a mnohaletému vývoji je však auto, které by se dokázalo pohybovat v provozu zcela bez řidiče, zatím stále nedosaženým snem.
Se zcela novým přístupem vstupuje do hry britský startup Wayve, který o sobě dal poprvé vědět v loňském roce. Místo drahého hardwaru spoléhá jen na satelitní navigaci, kamery a umělou inteligenci. Jeho autonomní auta se učí řídit podobným způsobem, jako člověk v autoškole. Výsledky lze na základě ukázky označit jako skutečně fascinující.
První na světě
Autoři projektu prohlašují, že postavili první autonomní auto na světě, které může jezdit po silnicích, jež nebyly „natrénovány“ a nepotřebuje dokonce ani LIDAR či mapu ve vysokém rozlišení. Svou platformu testují na plně elektrických vozech Jaguar I-PACE.
Zakladatel a technický ředitel Alex Kendall říká: „Naše vozy se učí řídit na základě dat s pomocí strojového učení. Pokaždé, když řidič zasáhne do řízení, učí tím auto lépe řídit. Neříkáme vozidlu, jak má řídit, raději ho necháváme, ať se učí ze zkušeností, příkladů a zpětné vazby, podobně jako člověk. Je to bezpečnější a škálovatelnější přístup než jakýkoli jiný.“
Společnost Wayve, která vzešla z výzkumu University of Cambridge, již provedla rozsáhlé testování na veřejných britských silnicích. Většina konkurentů dnes sází na mapy, drahou sadu senzorů a zakódovaná pravidla. Wayve spoléhá primárně na strojové učení, přičemž náklady na počítače a senzory jsou zhruba desetinové.
Ukázali, že to jde
Až dosud jsme se pohybovali pouze ve sféře prohlášení a slibů. Firma však na svém webu publikovala video, na kterém ukazuje, jak její autonomní vůz brázdí komunikace v britském městě Cambridge. K orientaci v prostoru přitom používá pouze satelitní navigaci a základní kamery.
Řidič vozu nejprve na mobilním telefonu zadá cíl a upravený vůz Renault Twizy se vydává na cestu. Úspěšně se proplétá uličkami s relativně slabým provozem, v záběru jsou však poměrně často vidět korekce směru, a to i na rovných úsecích. Jízda není úplně plynulá – v některých momentech auto možná až zbytečně zpomaluje, jinde zase kličkuje, ač by mohlo jet přímo.
Automobil nevyužívá přednastavené vzorce chování – vše se postupně učí v ostrém provozu, podobně jako žáci v autoškole během praktických jízd. Jednou z výhod je, že k provozu systému umělé inteligence stačí počítač s výkonem ekvivalentním modernímu notebooku.