Vědci se doposud hodně zabývali vikingskými expanzemi v severním Atlantiku. Staré norské ságy vyprávějí o kolonizaci Islandu a v ságách islandských Vikingů se dochovalo svědectví o cestách do Grónska a na Newfoundland na americké pevnině. Archeologické nálezy pravdivost těchto příběhů potvrdily. Archeologům by se asi vyplatilo zapátrat po zbytcích vikingského osídlení i na Azorských ostrovech.
Doposud brali vědci jako fakt, že na Azory jako první dopluli Portugalci při svých pokusech o dosažení břehů Asie západní cestou. V roce 1427 objevili ostrov Santa Maria a v roce 1452 pak ostrov Flores Corvo.
Nejnovější výzkumy ale svědčí o tom, že Azorské ostrovy byly osídleny o sedm století dříve. Početný mezinárodní tým vedený Pedrem Raposeirem z Universidade dos Acores z azorského Ponta Delgada publikoval důkazy o tomto osídlení ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Stopy po chovatelích dobytka
Raposeiro a jeho kolegové odebrali usazeniny z několika ostrovních jezer a provedli jejich analýzy. Zároveň určili stáří těchto usazenin. Pátrali po pylu rostlin, které se mohly dostat na ostrovy jen s člověkem a dále po stopách prozrazujících přítomnost velkých savců – tedy člověka a hospodářských zvířat. Na Azorách původně žádní velcí suchozemští savci nežili. Jejich objevení by bylo jasným důkazem, že se na ostrovech usadili lidé.
Vědci neklamné stopy lidského osídlení skutečně našli. Ve vrstvičkách bahna našli látky pocházející z exkrementů velkých přežvýkavců spolu se sporami hub rostoucích na hnoji s výkaly domácích zvířat. Našli tam také látky pocházející z lidských exkrementů.
Překvapením je stáří těchto stop po lidské přítomnosti. Pocházejí z doby mezi roky 700 až 800 našeho letopočtu. Ve stejném období ubylo v usazeninách pylu z místních dřevin, a naopak přibylo pylu z travin. Mezi těmi se nacházelo významné množství jílku, který není na ostrovech původní. To vše svědčí o mýcení lesů a jejich proměně na pastviny.
Myši ukazují na Vikingy
Pedro Raposeiro a jeho spolupracovníci jsou přesvědčeni, že mohou s vysokou pravděpodobností určit i původ prvních obyvatel Azorských ostrovů. „Podle našeho nejlepšího přesvědčení to byli Norové. Ti patřili ve své době k vynikajícím mořeplavcům,“ říká Raposeiro.
Zprávy o prvním nájezdu Vikingů mimo Skandinávii pocházejí z roku 789 našeho letopočtu. V té době už tedy podnikali dlouhé cesty, které je mohly zavést až na Azorské ostrovy. Jejich cestám na Azory svědčily i klimatické podmínky. Raposeiro a jeho tým došli k závěru, že právě v osmém století našeho letopočtu došlo ke změně klimatu a v Atlantiku začaly vát pravidelné větry ze severovýchodu na jihozápad.
Ty mohly lodi opatřené plachtami snadno dotlačit od pobřeží Norska až na Azorské ostrovy. Směr větrů nad Atlantikem se změnil s nástupem středověké „malé doby ledové“ a v 15. století tyto větry pomohly k dosažení Azorských ostrovů Portugalcům.
Ve prospěch severské imigrace svědčí i nepřímé důkazy odhalené dřívějšími badateli. V usazeninách z 8. století našeho letopočtu se například našly zbytky koster a zubů myši domácí. Ta není na Azorách původní a doputovala tam jako černý pasažér na lodích vezoucích zásoby potravin.
Genetické analýzy potvrdily, že dnešní azorské myši domácí nesou varianty dědičné informace typické pro skandinávskou myší populaci a že tato příměs „skandinávské krve“ je starší než varianty dědičné informace typické pro myši z Pyrenejského poloostrova, které zřejmě přicestovaly na Azory v 15. století s Portugalci.
K výsledkům vikingským transoceánských plaveb tal může počítat nejen objev Islandu, Grónska Newfoundlandu, ale také objevení Azorských ostrovů.