Ve vědeckém pokroku platí pravidlo "nikdy neříkej nikdy". Historie je plná omylů, zejména u vědeckých kapacit dané doby se to stává s odstupem času velmi pikantní. Přesto se lidé nepoučí a mají tendenci vynášet rezolutní soudy, že něco v budoucnu nikdy nepůjde.Za současného stavu poznání a technologie je kolonizace exoplanet nereálná. Ovšem ne proto, že by to nebylo fyzikálně/technicky možné, ale protože by to bylo tak extrémně náročné a drahé, že na to prostě nemáme. Princip je relativně jednoduchý - obří generační loď, která tam poletí třeba dvě stě let. To je zkonstruovatelné, principy jsou známé, zdroje energie i pohonu také. Lze to. Jenom to je v této podobě naprosté šílenství a ekonomický nesmysl.To ale neznamená, že daný projekt nezačne dávat smysl za dvacet, padesát, sto let. Mám velmi rád knihu Ze Země na Měsíc od Julese Vernea. Byla napsána v roce 1865 a Jules Verne si tam na základě tehdejších znalostí a tehdejší technologie vysnil cestu na Měsíc. Ta kniha je naivní a z dnešního pohledu plná chyb a omylů, ale přesto se jí nedá upřít jedna věc - dosáhnout Měsíce navrženým způsobem by opravdu bylo možné. Ne tedy s lidmi, protože by přetížení nevydrželi, ale dosáhnout výstřelem až na Měsíc skutečně možné je a bylo by to i tehdejšími technologiemi postavitelné. Jen by to tedy byl naprostý ekonomický nesmysl, protože při tehdejší úrovni metalurgie a chemie by musela být hlaveň postavena prakticky uvnitř hodně velké hory, nálož by byla extrémně objemná atd. Verne to sice odhadoval správným směrem - hlaveň byla dlouhá 270 metrů, zakopaná do země, umístěná na Floridě (i zde uvažoval velmi správně), ale celou konstrukci velmi podcenil. Ale ano, šlo by to zkonstruovat a zrealizovat. Sice by na jediném výstřelu finančně vykrvácelo několik států, ale ano, bylo to reálné i s jejich úrovní poznání.Od napsání románu trvalo sto let a fantazie, kterou si vysnil spisovatel, se stala realitou. Byly použity úplně jiné technologie, daleko pokročilo poznání o tom, jak Měsíc skutečně vypadá a co tam lze očekávat, a pochopitelně i cena (ač obrovská) byla o mnoho řádů nižší, než kdyby se to pokusili udělat o sto let dříve. A jen perlička na okraj - vystřelování drobných satelitů na oběžnou dráhu dělem bylo opravdu vyzkoušeno. Úspěšně. Rakety ale mají více výhod.Jsem naprosto přesvědčen o tom, že nemalá část věcí, které dnes čteme ve sci-fi románech, bude za sto let realizována. Pochopitelně jinak, protože autoři staví jen na současném poznání, ale nemyslím si, že to, co si vysnili autoři jako třeba Clarke, Heinlein, Bradbury, Troska, Procházka, Neff či Hlávka jsou věci úplně nereálné. U těch starších autorů je už dnes vidět, že vývoj skutečně tou cestou, kterou viděli, opravdu jde. Myslím si, že za dalších dvacet let bude vidět posun vývoje i u nápadů autorů současných.Jakým způsobem ale budeme exoplanety kolonizovat, to si odhadovat netroufám. Mám sice svou osobní ideu, na kterou bych si i vsadil, ale byla by to sázka maximálně pro zábavu, nic hodnotného bych reálně nevsadil (ani své boty, jak říká běžné úsloví). Myslím si, že teoretická fyzika časem objeví řešení Einstein-Rosenova mostu a bude možné ho zkonstruovat. Znamenalo by to v takovém případě vypravit loď s potřebnou technologií na postavení daného zařízení na dalším místě ve vesmíru (kde budou suroviny a energie) a následně by se dal další materiál přenášet skrze toho zařízení. Expanze by tedy postupovala jen rychlostí cestování těch lodí, ale další rozvoj v místě s tímto zařízením už by mohl probíhat rychle. Ale je to opravdu velká neznámá - teoretické úvahy v tomto směru jsou a mají konkrétní základ, ale mít to za jisté? Ani náhodou. Nejsem věštec.