V odborném časopise Nature vyšel minulý týden článek „Co se vědci naučili z covidových lockdownů?“ Hodnotí vládní opatření, jejichž cílem byla snaha o omezení sociálních kontaktů a tím i šíření nemoci covid-19. Jednalo se především o rušení sportovních a kulturních akcí, zavírání prodejen, restaurací, škol a univerzit a nařizování lidem, aby zůstali doma.
Několik studií prokázalo, že lockdowny přinesly kýžený efekt – tedy zejména pokud byla opatření vynucována dostatečně přísně, aby se razantně omezily sociální kontakty. Brazilský porodník a gynekolog Ricardo Savaris z Federální univerzity Rio Grande do Sul v Porto Alegre se spolu se třemi kolegy (kteří pracovali v oblasti statistiky, informatiky a výpočetní techniky) pokusil o novou analýzu.
Brazilská analýza dopadu lockdownů
Savaris a jeho kolegové porovnávali proti sobě 87 lokalit po celém světě ve snaze zjistit, zda nižší počet úmrtí na covid-19 koreluje s delším časem stráveným doma. Pohyb lidí hodnotili na základě anonymizovaných údajů z mobilních telefonů zveřejňovaných Googlem. Ve většině případů to podle závěru jejich práce, publikované v časopise Scientific Reports, neplatilo.
Na výsledky bádání upozornily některé zpravodajské weby a zpráva se začala rychle šířit. „Zjištění byla na první pohled pozoruhodná,“ říká epidemiolog z univerzity v australském Wollongongu Gideon Meyerowitz-Katz. On a další odborníci později prokázali, že výsledky jsou chybné kvůli chybám ve volbě statistických metod.
Následující týden přidal časopis Scientific Reports k článku „poznámku editora“, v níž čtenáře upozornil na kritiku. O devět měsíců později zveřejnil dva dopisy, v nichž byly vyjmenovány konkrétní chyby. Týden poté práci stáhl, nicméně Savaris a spoluautoři s tímto rozhodnutím nesouhlasili.
Stažený článek není jediný, jež tvrdí, že lockdowny nezachránily žádné životy. Tyto analýzy se však vymykají – většina vědců se shoduje na tom, že lockdowny reálně omezily počet úmrtí na covid-19 a že vlády neměly na počátku roku 2020 jinou možnost než omezit sociální kontakty, aby zpomalily šíření viru a zabránily kolapsu systému zdravotní péče.
Negativní dopady lockdownů
Nelze zpochybnit, že s lockdowny byly spojené obrovské náklady. Uzavření škol a univerzit narušilo výuku. Uzavření podniků přispělo k finančním a sociálním potížím, špatnému duševnímu zdraví a hospodářskému poklesu. „Existují náklady a přínosy,“ konstatuje statistik z Imperial College London Samir Bhatt.
Vědci zkoumali dopady lockdownů během pandemie v naději, že by jejich zjištění mohla sloužit jako podklad pro reakci na budoucí krize. Dospěli k několika závěrům: například že země, které jednaly rychle a zavedly přísná opatření, si vedly nejlépe při ochraně životů i ekonomiky.
Častý problém těchto studií spočívá v tom, že analýza škod a přínosů většinou nestojí na vědeckých výpočtech, ale na hodnotových soudech. Jak například zvážit náklady, které dopadají na některé části společnosti více než na jiné? To je důvod, proč je tak obtížné studovat lockdowny – a může to vést k ostrým neshodám.
Složitý výpočet
Analýza dopadů lockdownů má ještě jeden zásadní problém: je těžké zjistit, co by se stalo, kdyby k nim nedošlo. Nejsou pochybnosti o tom, že podobná opatření skutečně snižují přenos viru, jak ukázal lockdown v čínském Wu-chanu, když se zde poprvé objevil koronavirus SARS-CoV-2.
Dokonce i v zemích, jež nenapodobily čínský přístup spočívající v uzavření hranic, nařizování občanům, aby zůstali doma, a izolaci nakažených osob v centrálních zařízeních, lockdowny omezily šíření nemoci. Například v květnu 2020 Bhatt a další analyzovali lockdowny v jedenácti evropských zemích a na základě poklesu přenosu viru extrapolovali, že jen toto opatření zachránilo více než 3 miliony životů.
Metodika této práce však byla rovněž zpochybněna. Jedním z problémů je, že mohla nadhodnotit přínos, protože předpokládá, že bez lockdownů by lidé sami o sobě neomezili sociální kontakty. Ve skutečnosti by rostoucí počet úmrtí pravděpodobně změnil chování lidí. To se stalo například na Floridě, kde údaje ukazují snížení mobility během první vlny asi dva týdny před lockdowny.
Potvrzuje to i analýza politologa Christophera Berryho a jeho kolegů z Chicagské univerzity v Illinois. Vyplývá z ní, že lockdowny vyhlášené v jednotlivých státech USA jen málo přispěly k dalšímu snížení počtu případů a úmrtí na covid-19, a to nikoli proto, že by sociální distancování nefungovalo, ale jednoduše proto, že se lidé vyhýbali kontaktům již před jejich vyhlášením.
Objektivní posouzení je těžké
Jiní vědci se snažili porovnat, zda si země s přísnějšími zásadami vedly lépe než země s mírnějšími zásadami v ukazatelích, jako je míra přenosu onemocnění nebo úmrtí. Ani to není jednoduché: prosazování, úroveň vládní pomoci a ochota k dodržování oficiálních opatření se v jednotlivých regionech lišily – stejně jako kulturní kontext a řada dalších faktorů, včetně hustoty obyvatelstva, úrovně sociálních kontaktů a výskytu virů.
Například Švédsko, které na začátku roku 2020 zavedlo poměrně mírná omezení a nechalo otevřené školy pro všechny kromě nejstarších žáků, zaznamenalo nižší míru nadměrné úmrtnosti než mnoho jiných západoevropských zemí. Je to však země, kde mnoho lidí žije osaměle a kde mají občané vysokou důvěru ve vládu, takže je mnohem snazší, aby pouhá oficiální doporučení omezila sociální kontakty a zpomalila šíření nemocí.
Jak ukazují údaje o mobilních telefonech, Švédové zdaleka nepokračovali v běžném životě, ale výrazně omezili svou mobilitu. Přesto si severští sousedé, kteří zavedli lockdowny, vedli v roce 2020 lépe: věkově standardizované míry úmrtnosti ukazují, že v Dánsku, Finsku a Norsku došlo v tomto roce k menšímu počtu úmrtí než obvykle, zatímco ve Švédsku jich bylo o něco více.
Ještě obtížnější je zjistit jemnější poznatky, například to, která z celé řady opatření omezujících pohyb osob – od uzavření škol až po příkaz zůstat doma – měla největší účinek, zejména proto, že opatření byla často vyhlašována v rychlém sledu za sebou.
Rychle a tvrdě
Období před pandemií ukazuje, že země, které jednaly tvrdě a rychle, často dopadly lépe než ty, které se zavedením opatření na uzavření svého území vyčkávaly. V Číně se díky tvrdým opatřením podařilo covid-19 na určitou dobu na místní úrovni eliminovat.
Epidemiolog Edward Knock a další členové týmu z Imperial College dospěli k závěru, že celostátní lockdown byl jediným opatřením, jež v Anglii trvale snížilo reprodukční číslo pod 1. Čím dříve byla přísná opatření zavedena, tím lépe. Knock odhadl, že kdyby Anglie zavedla celostátní lockdown o týden dříve, snížil by se počet úmrtí během první vlny na polovinu.
Přísnější lockdowny však nejsou vždy samy o sobě účinnější. Příkladem je Peru, kde sice zavedli včasná a přísná opatření, ale přesto zaznamenali nadměrnou úmrtnost – mnohem vyšší než jiné země v regionu. Proto je Peru často uváděno jako důkaz, že lockdowny nefungují. Skutečnou roli však hraje nejen drahá a nedostatečná zdravotnická infrastruktura, ale i prostý fakt, že Peruánci nedodržovali stanovená opatření.
Přínosy proti škodám
Epidemiolog infekčních nemocí na Edinburské univerzitě ve Velké Británii Mark Woolhouse tvrdí, že se málo diskutovalo o rozsahu potenciálních škod způsobených lockdowny. Politici proto nebyli schopni řádně zvážit náklady a přínosy. Konstatuje, že mnoho zemí na počátku přijalo přístup „zachraň životy za každou cenu“.
Lockdowny oddálily vypuknutí epidemie a zachránily životy, protože umožnily zemím vyčkat na dostupnost vakcín a léků. Přinesly však také značnou sociální izolaci a s ní spojené problémy s duševním zdravím, nárůst domácího násilí a násilí na ženách, rušení lékařských prohlídek a narušení vzdělávání dětí a studentů vysokých škol. A často (i když ne vždy) je doprovázel hospodářský pokles.
Jedna analýza z listopadu 2021 odhaduje, že Spojené státy během lockdownů přicházely měsíčně o 65,3 miliardy dolarů. Jiná však odhadovala, že lockdowny v USA od začátku března do konce července 2020 přinesly ekonomice 632,5 až 765 miliard dolarů v porovnání s alternativou, kdy by nebyly.
Co jsme se tedy naučili?
Co se tedy vědci naučili a co může být podkladem pro rozhodování, až přijde další virová pandemie? Jedním ze zásadních poučení ze studií lockdownů je, že existovala včasná příležitost, kdy bylo možné virus eliminovat – jak se to v podstatě stalo v zemích, jako je Čína, Austrálie a Nový Zéland. Kdyby byla přísnější opatření přijata dříve a ve větším rozsahu, mohla pandemie dopadnout zcela jinak.
Budoucí hrozba se samozřejmě může šířit i zcela jiným způsobem než covid-19. Rozhodnutí by mohla vypadat zcela jinak, pokud by příští pandemii způsobil například virus chřipky, který by postihoval a šířil se převážně mezi malými dětmi.
Opatření v podobě lockdownů přinášejí ještě jedno jasné poučení: prohlubují nerovnosti, které ve společnosti již existují. Nejvíce jsou postiženi ti, kteří žijí v chudobě a nejistotě. Ochrana před těmito dopady vyžaduje lepší přístup ke zdravotní péči a finanční záruky.
Klíčová je také transparentnost: veřejnost by měla vědět více o tom, jak se rozhoduje o politice boje proti pandemiím, říká výzkumný pracovník v oblasti zdravotní politiky Thomas Tsai. „Díky tomu bude evidentní, že tvorba politiky veřejného zdraví není tak rozmarná, protože reaguje na vědecké poznatky i hodnoty.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
