Kapitoly článku:
Každý zná ze školy číslo π, ačkoliv asi jen nemnozí si pamatují alespoň ty základní vzorce na výpočet obvodu či obsahu kruhu, o kouli a dalších tělesech nemluvě. Ti starší si možná pamatují, že toto iracionální číslo bylo dříve nazýváno též Ludolfovým.
Kdo to ale byl, ten Ludolf? Číslo samotné rozhodně nevynalezl, protože to znali už staří Sumerové a Babylóňané. Ovšem právě pan Ludolf pro znalost jeho co nejpřesnější hodnoty udělal celkem dost. Hodně se přitom nadřel. Jo, a jeho příjmení znělo van Ceulen.
Ludolf van Ceulen (čte se Kélen) se narodil v německém Hildesheimu do protestantské rodiny, což byl v tom požehnaném roce 1540 poněkud problém. Protestanté to zde neměli jednoduché, takže rodina se krátce na to přestěhovala do holandského Delftu. Těžko říci, zda tímto nedobrovolným přesunem zchudla, nebo byla chudá už předtím, každopádně malému Ludolfovi nemohli rodiče dopřát univerzitní vzdělání.
Navzdory tomuto nedostatku šlo asi o bystrého, talentovaného, a hlavně velice vytrvalého mladíka, který se mnohému naučil jako samouk. O jeho životě je známo velice málo, takže kde a jak se zvládl vypracovat na solidně vzdělaného matematika, to se neví.
Žil v několika městech tehdejších nizozemských provincií, v Amsterdamu, Bredě, Arnhemu, kde se živil vyučováním matematiky, a nakonec v Leidenu. V roce 1594 zde zakládá školu…šermu. Jak se naučil tomuto umění, to se neví taktéž.
V roce 1600 byl jmenován profesorem matematiky na Leidenské univerzitě, a to navzdory chybějícímu formálnímu vzdělání. Přednášel zde nikoliv latinsky, ale holandsky, což bylo tehdy značně neotřelé, protože jazykem vzdělanců přeci byla latina.
Ceulen ji ale asi zas tak dokonale neovládal, protože i své životní dílo Van den Circkel (O Kruhu) sepsal v holandštině. Sám se bezesporu považoval za Holanďana, což ovšem nebránilo Němcům, aby jej zařadili do svých biografických spisů jako slavného soukmenovce.
Posedlost počítáním čísla π
Ať už se Ceulen živil šermem či učením žáčků, měl jeden velký a časově určitě hodně náročný koníček. Zkoušel co nejpřesněji spočítat číslo π. V jeho době ještě nebylo známo, že toto číslo je iracionální (to dokázal až v roce 1768 matematik J. H. Lambert), takže Ceulen mohl čistě teoreticky doufat, že najde v rozvoji nějakou pravidelnost. Metoda výpočtu, kterou zvolil, nebyla nijak originální – stejně jako Archimedes prostě kruh nahrazoval mnohoúhelníkem.
V onom spise O kruhu se mu podařilo π spočítat na 20 desetinných míst, posmrtně byly vydány komentáře, kde uvedl výpočet na 35 míst, takže se nelze divit, že bylo pojmenováno po něm. Pro takto detailní výpočet bylo totiž zapotřebí nahradit kruh pravidelným mnohoúhelníkem s 262 vrcholy, což je obrazec, který má 1 073 741 284 stran. To není málo. A to vše spočítal bez moderních počítačů či kalkulaček.