Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (National Aeronautics and Space Administration; NASA) ohlásil na svém webu objev, který může být důležitý pro dlouhodobý pobyt lidské posádky na Měsíci. Na povrchu naší přirozené družice se podařilo odhalit vodu v místě, na které dopadají sluneční paprsky.

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (National Aeronautics and Space Administration; NASA) ohlásil na svém webu objev, který může být důležitý pro dlouhodobý pobyt lidské posádky na Měsíci. Na povrchu naší přirozené družice se podařilo odhalit vodu v místě, na které dopadají sluneční paprsky.

Až dosud se mělo za to, že na povrchu Měsíce existuje voda pouze v kráterech „věčného stínu“, kam nikdy nesvítí slunce. Převratné odhalení přinesla Stratosférická observatoř pro infračervenou astronomii (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy; SOFIA). Její objev naznačuje, že voda může být distribuována po měsíčním povrchu a není omezena pouze na chladná místa ve stínu.

Až dosud se mělo za to, že na povrchu Měsíce existuje voda pouze v kráterech „věčného stínu“, kam nikdy nesvítí slunce. Převratné odhalení přinesla Stratosférická observatoř pro infračervenou astronomii (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy; SOFIA). Její objev naznačuje, že voda může být distribuována po měsíčním povrchu a není omezena pouze na chladná místa ve stínu.

Proč je přítomnost vody na sluncem osvětlovaném povrchu takovým překvapením? Především kvůli teplotám, které oscilují od -181 °C na noční straně do +123 °C na denní straně. V kráterech „věčného stínu“ na pólech pak dosahují až -248 °C.

Proč je přítomnost vody na sluncem osvětlovaném povrchu takovým překvapením? Především kvůli teplotám, které oscilují od -181 °C na noční straně do +123 °C na denní straně. V kráterech „věčného stínu“ na pólech pak dosahují až -248 °C.

SOFIA detekovala molekuly vody (H2O) v kráteru Clavius – tedy v jednom z největších kráterů viditelných ze Země, který se nachází na jižní polokouli Měsíce. Předchozí pozorování měsíčního povrchu detekovala nějakou formu vodíku, ale nedokázala rozlišit mezi vodou a jejím blízkým chemickým příbuzným – hydroxylem (HO).

SOFIA detekovala molekuly vody (H2O) v kráteru Clavius – tedy v jednom z největších kráterů viditelných ze Země, který se nachází na jižní polokouli Měsíce. Předchozí pozorování měsíčního povrchu detekovala nějakou formu vodíku, ale nedokázala rozlišit mezi vodou a jejím blízkým chemickým příbuzným – hydroxylem (HO).

Data z tohoto místa odhalují vodu v koncentracích 100 až 412 dílů na milion dílů. V jednom krychlovém metru půdy rozprostřeném po měsíčním povrchu je tak zhruba 340 mililitrů vody. Výsledky byly publikovány v nejnovějším vydání odborného časopisu Nature Astronomy.

Data z tohoto místa odhalují vodu v koncentracích 100 až 412 dílů na milion dílů. V jednom krychlovém metru půdy rozprostřeném po měsíčním povrchu je tak zhruba 340 mililitrů vody. Výsledky byly publikovány v nejnovějším vydání odborného časopisu Nature Astronomy.

Pro srovnání: poušť Sahara obsahuje stokrát větší množství vody, než kolik zjistila SOFIA v měsíční půdě. Navzdory malému množství přináší objev nové otázky o tom, jak vzniká voda a jak přetrvává na drsném a nehostinném měsíčním povrchu bez vzduchu.

Pro srovnání: poušť Sahara obsahuje stokrát větší množství vody, než kolik zjistila SOFIA v měsíční půdě. Navzdory malému množství přináší objev nové otázky o tom, jak vzniká voda a jak přetrvává na drsném a nehostinném měsíčním povrchu bez vzduchu.

„Měli jsme náznaky, že H2O – tedy voda tak, jak ji známe – může být přítomna na sluncem zalité straně Měsíce,“ řekl ředitel divize astrofyziky Paul Hertz. „Nyní víme, že tam opravdu je. Tento objev zpochybňuje naše chápání měsíčního povrchu a vyvolává zajímavé otázky týkající se zdrojů důležitých pro průzkum hlubokého vesmíru.“

„Měli jsme náznaky, že H2O – tedy voda tak, jak ji známe – může být přítomna na sluncem zalité straně Měsíce,“ řekl ředitel divize astrofyziky Paul Hertz. „Nyní víme, že tam opravdu je. Tento objev zpochybňuje naše chápání měsíčního povrchu a vyvolává zajímavé otázky týkající se zdrojů důležitých pro průzkum hlubokého vesmíru.“

Voda je ve vesmíru vzácným zdrojem a klíčovou složkou života, jak ho známe. Nyní bude nutné určit, jak snadno je nalezená voda dostupná pro případné použití. NASA se tímto tématem bude zabývat v rámci programu Artemis před vysláním lidí na měsíční povrch, které je plánované na rok 2024.

Voda je ve vesmíru vzácným zdrojem a klíčovou složkou života, jak ho známe. Nyní bude nutné určit, jak snadno je nalezená voda dostupná pro případné použití. NASA se tímto tématem bude zabývat v rámci programu Artemis před vysláním lidí na měsíční povrch, které je plánované na rok 2024.

Měsíc  Foto: NASA

Měsíc | Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto:  阿爾特斯 ,  CC BY-SA 3.0

Foto: 阿爾特斯, CC BY-SA 3.0

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto:  James Stuby based on NASA image ,  CC0

Foto: James Stuby based on NASA image, CC0

Foto: NASA

Foto: NASA

Až dosud se mělo za to, že na povrchu Měsíce existuje voda pouze v kráterech „věčného stínu“, kam nikdy nesvítí slunce. Převratné odhalení přinesla Stratosférická observatoř pro infračervenou astronomii (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy; SOFIA). Její objev naznačuje, že voda může být distribuována po měsíčním povrchu a není omezena pouze na chladná místa ve stínu.
Proč je přítomnost vody na sluncem osvětlovaném povrchu takovým překvapením? Především kvůli teplotám, které oscilují od -181 °C na noční straně do +123 °C na denní straně. V kráterech „věčného stínu“ na pólech pak dosahují až -248 °C.
SOFIA detekovala molekuly vody (H2O) v kráteru Clavius – tedy v jednom z největších kráterů viditelných ze Země, který se nachází na jižní polokouli Měsíce. Předchozí pozorování měsíčního povrchu detekovala nějakou formu vodíku, ale nedokázala rozlišit mezi vodou a jejím blízkým chemickým příbuzným – hydroxylem (HO).
Data z tohoto místa odhalují vodu v koncentracích 100 až 412 dílů na milion dílů. V jednom krychlovém metru půdy rozprostřeném po měsíčním povrchu je tak zhruba 340 mililitrů vody. Výsledky byly publikovány v nejnovějším vydání odborného časopisu Nature Astronomy.
14
Fotogalerie

Magnetické pole Země může vytvářet vodu na Měsíci, zjistili kosmochemici

  • Sluneční vítr nemusí být jediným zdrojem iontů vody na Měsíci
  • Voda na Měsíci možná vzniká také působením Země
  • Pokud ano, pak planety mohou ovlivňovat přítomnost vody na svých oběžnicích

Před dobytím Měsíce americkými astronauty jsme ho považovali za vyprahlou pustinu, kde extrémní podmínky neumožňují přítomnost většího množství vody.

Od té doby bylo na Měsíci objeveno hned několik typů materiálů, které právě vodu obsahují. V polárních kráterech je spousta vodního ledu, voda je vázaná v měsíčních vyvřelých horninách a nachází se i ve vrstvách rzi objevených v měsíční půdě.

Zároveň ale stále není jasné, kolik vlastně je na Měsíci vody a kde se tam vzala. Podle převládající teorie se na povrchu Měsíce díky slunečnímu větru objevují kladně nabité ionty vodíku. Ty pak samovolně reagují a vytvářejí molekulární vodu nebo hydroxylové anionty.

Podle nové studie mezinárodního týmu kosmochemiků by ale sluneční vítr nemusel být jediným zdrojem iontů vody na Měsíci. Jsou přesvědčeni, že voda na Měsíci vzniká také působením Země. Jestliže mají pravdu, tak to znamená, že planety mohou ovlivňovat přítomnost vody na svých oběžnicích.

Co doplňuje vodu na povrchu Měsíce?

Badatelé porovnali mapy výskytu vody na povrchu Měsíce, které byly pořízeny v různých fázích oběhu Měsíce kolem Země. Z těchto porovnání vyplývá, že vodu na povrchu Měsíci doplňují průchody Měsíce zemskou magnetosférou.

Až doposud jsme se přitom domnívali, že při těchto průchodech voda na lunárním povrchu naopak ubývá, protože zemská magnetosféra blokuje sluneční vítr.

Zdá se, že vodu na povrchu Měsíce doplňuje „déšť“ iontů, které pocházejí ze zemské magnetosféry. V takovém případě se hovoří o „zemském větru“ (anglicky Earth wind). Přítomnost těchto iontů v blízkosti Měsíce potvrzují pozorování japonské lunární mise Kaguja, které sledovala Měsíc a jeho okolí, až do svého plánovaného pádu na Měsíc 10. června 2009.

Pozorování americké mise THEMIS-ARTEMIS, rovněž staršího data, zase potvrdila, že se sluneční vítr a „zemský vítr“ navzájem liší. Vše nasvědčuje tomu, že magnetosféra Země vytváří „vodní most“ k Měsíci, který tam může doplňovat zásoby této životodárné látky. O vodě na Měsíci musíme mít co nejlepší povědomí, především kvůli budoucím obyvatelům měsíčních základen.

Určitě si přečtěte

Články odjinud