Jak zabránit vyhynutí lidstva v případě, že by se Země stala neobyvatelnou? Jednou z možností je kolonizovat nějakou potenciálně obyvatelnou exoplanetu – například Proximu Centauri b. A přesně o tom uvažují vědci z Initiative for Interstellar Studies (i4is), kteří připravili teoretický plán, jak by se dalo něco takového uskutečnit.
Se současnými technologiemi by ovšem cesta do jiné sluneční soustavy trvala stovky až tisíce let, což znamená, že v jejím průběhu by se rodily a umíraly celé generace. Tato vize tedy na první pohled vypadá jako naprostá šílenost, nicméně její zastánci jsou optimističtí.
„Z fyzikálního hlediska neexistuje žádná zásadní překážka,“ konstatoval výkonný ředitel i4is Andreas Hein v rozhovoru pro OneZero. „Je zde mnoho výzev, ale není porušen žádný základní princip fyziky.“
Nejistý cíl
Mezi výše zmíněné výzvy patří i vymyšlení způsobu, jakým by bylo možné udržet lidi ve vesmíru tak dlouhou dobu naživu. Samotné lidské tělo by dlouhodobý pobyt v beztížném stavu mělo zvládnout, případně by pomohla simulace gravitace za pomoci rotace vesmírné lodi. Ta by byla potřebná i pro potřebu pěstování rostlin k obživě. Pro potřeby multigenerační posádky by údajně stačila „zahrádka“ o velikosti rotujícího válce, který by měl poloměr 224 metrů a výšku 25 metrů. Rostliny by byly pěstovány na principu aeroponie.
Pokud bychom ale vycházeli z výsledků dosavadního výzkumu, pak bychom astronautům s čistým svědomím nemohli doporučit ani výlet na Mars. Mimo jiné proto, že dosud nedisponujeme opravdu účinnou ochrannou proti smrtícímu kosmickému záření.
Aby toho nebylo málo, zvolená exoplaneta ve skutečnosti vůbec nemusí být tak pohostinná jak se domníváme – což by však osadníci zjistili teprve v okamžiku, kdy by k ní konečně dorazili.
Titulní foto: ESO/M. Kornmesser, CC BY 4.0