Americká mise InSight ukázala, že Mars je stále seizmicky aktivní, nicméně oblast Tharsis – největší sopečně-tektonická část planety – byla mimo dosah seismometru SEIS. To znamená, že případné otřesy v této oblasti by nebyly zaznamenány, protože seismické vlny mohlo odstínit jádro planety.
Vědci, včetně odborníků z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, se proto rozhodli zkoumat tuto oblast pomocí snímků ve vysokém rozlišení. Na jejich základě našli geologicky mladé praskliny, které jsou méně než milion let staré. Výsledky studie, publikované v odborném časopise Icarus, naznačují, že jihovýchod oblasti Tharsis zažil v nedávné geologické minulosti seismické otřesy.
Pravdu odhalily snímky
Seismometr SEIS během svého provozu (2019 až 2022) zaznamenal celkem 1319 otřesů různé intenzity, což pomohlo vědcům lépe pochopit vnitřní stavbu Marsu. Žádný z těchto otřesů však nebyl jednoznačně spojen s oblastí Tharsis. Tato přibližně pět tisíc kilometrů široká a až sedm kilometrů vysoká lokalita během svého vzniku výrazně zdeformovala a rozpraskala povrch rudé planety.
Mezinárodní tým vedený Bartoszem Pieterekem z Polského geologického ústavu NRI zkoumal snímky ve vysokém rozlišení pořízené kamerou HiRISE umístěnou na palubě americké sondy Mars Reconnaissance Orbiter. Sledované oblasti Claritas Fossae dominuje několik stovek kilometrů dlouhá a až dva kilometry vysoká skalní stěna nazývaná Claritas Rupes.
Na svazích více než tři miliardy let staré tektonické poruchy objevili vědci skupinu menších prasklin. Tyto praskliny, dlouhé několik set metrů a vysoké několik metrů, vykazují jasnou spojitost s čerstvými stopami po skalních říceních, což naznačuje nedávnou tektonickou aktivitu.
Příklady mladě vypadajících prasklin ve studované oblasti
Na Marsu, stejně jako na Zemi, dochází k erozi a sedimentaci. Ostré skalní útvary se postupně rozpadají na malé úlomky, které jsou přenášeny gravitací a větrem na jiná místa. Povrch se tak vyrovnává a trhliny se postupně zanášejí a překrývají.
Nečekaně mladá tektonická aktivita
„K našemu překvapení nejsou tyto praskliny vystupující do svahu pokryty balvany pocházejícími ze skalních řícení, které se na strmých svazích skalní stěny Claritas Rupes hojně vyskytují. Dřívější studie naznačovaly, že tektonická aktivita v této části Marsu měla ustat před přibližně dvěma a půl miliardami let. Jenže tento objev ukazuje, že tomu tak nebylo. Tyto malé praskliny musejí být totiž mladé. Velice mladé. Nevíme sice s jistotou, kdy přesně vznikly, ale z hlediska geologického času to muselo být nedávno,“ říká Bartosz Pieterek.
Na výzkumu se podílel i český vědec Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Ten podotýká, že pokud se budeme bavit o skutečném stáří nalezených prasklin, tak nemohou být starší než jeden milion let. Kdyby byly starší, už dávno by je musely překrýt balvany, které neustále padají ze skalní stěny.
Mechanismus vzniku malých, do svahu vystupujících prasklin na svahu skalní stěny
„Jde o důkaz, že v téhle části Marsu jsme svědky nečekaně mladé tektonické aktivity. Doposud se přitom jinde na Marsu podařilo objevit jen velmi málo mladě vypadajících prasklin. Jejich objev tak pomůže zlepšit naše porozumění o tom, kde a jak často se planeta v nedávné geologické minulosti třásla.“ vysvětluje Brož.
Dokud nebude na Marsu umístěn další seismometr schopný detekovat otřesy v oblasti Tharsis, bude jediným způsobem, jak hledat stopy po tektonické aktivitě, analýza satelitních snímků. Stačí pečlivě hledat malé praskliny na povrchu Marsu, což může odhalit místa, kde by mohlo stále probíhat marsotřesení.