Slunce se nachází v období zvýšené aktivity známém jako sluneční maximum. Jedná se o součást jedenáctiletého cyklu (vizte Wikipedii), během kterého Slunce prochází fázemi klidu a zvýšené bouřlivosti. Aktuálně se nacházíme v solárním cyklu číslo 25, který začal v roce 2019, a který je obzvláště aktivní.
Jako první tento cyklus pozoroval německý astronom Heinrich Schwabe v devatenáctém století. Již v sedmnáctém století však astronomové jako Galileo Galilei začali popisovat sluneční skvrny. Jako cyklus číslo jedna se označuje ten, který probíhal v letech 1755 až 1766.
Je tu sluneční maximum
Sluneční (nebo též solární) maximum, tedy období největší aktivity, nastává přibližně každých jedenáct let, když Slunce prochází magnetickou přeměnou, při níž se obrátí jeho magnetické póly. V této fázi přibývá slunečních skvrn, které jsou přímo spojeny s událostmi jako jsou sluneční erupce a výrony koronální hmoty. Tyto bouřlivé jevy mohou mít vliv nejen na okolní vesmír, ale také na Zemi.
Přítomnost slunečních skvrn naznačuje, že Slunce prochází obdobím zvýšené aktivity. Skvrny vznikají tam, kde je koncentrace magnetického pole natolik silná, že dochází k poklesu teploty oproti okolním oblastem přibližně o 2000 °C.
Porovnání solárního minima (vlevo) a maxima (vpravo)
Z těchto oblastí mohou vystřelovat obrovské erupce plazmatu, které poté putují vesmírem a často zasáhnou i Zemi. Erupce jsou zodpovědné za tzv. vesmírné počasí, což je souhrn vlivů, které má aktivita Slunce na naše technologické systémy.
Co to znamená pro nás?
Co to tedy znamená pro nás na Zemi? Především to, že zvýšená sluneční aktivita může způsobit problémy s technikou. Silné geomagnetické bouře, které jsou vyvolány koronálními výrony, mohou například narušit navigační systémy, satelitní komunikaci, rádiové vlny, a dokonce poškodit elektrické sítě.
V tomto směru můžeme zmínit například výpadek elektrické sítě v Quebecu v roce 1989 nebo tzv. Carringtonovu událost v roce 1859 (vizte Wikipedie). Obě zmíněné události patří mezi známé příklady vlivu slunečních bouří na pozemní energetickou infrastrukturu.
Sluneční erupce navíc představují vážné riziko pro astronauty na Mezinárodní vesmírné stanici. Při bouřlivých výronech energie dochází k uvolnění velkého množství radiace, která může být pro člověka v kosmickém prostoru extrémně nebezpečná.
Možná se dočkáme polární záře
Na druhou stranu máme díky solárnímu maximu možnost pozorovat více polárních září. Tento dechberoucí úkaz vzniká, když částice z koronálních výronů narazí na zemskou atmosféru a začnou interagovat s magnetickým polem Země.
Polární záře byly v posledních měsících viditelné dokonce i na místech, kde se obvykle vůbec nevyskytují – například v jižních částech Evropy nebo v Texasu. Došlo k tomu při silných geomagnetických bouřích, které byly následkem výronů koronální hmoty v květnu a říjnu 2024. Takže pokud jste dosud polární záři neviděli, teď bude skvělá příležitost.
Předpovědi odborníků z NASA a NOAA naznačují, že současné sluneční maximum potrvá ještě asi rok. Slunce se momentálně nachází na vrcholu své aktivity, což znamená, že budou pokračovat bouřlivé události, jako sluneční erupce a geomagnetické bouře. Vědci nebudou schopni přesně určit, kdy se Slunce dostane na vrchol, dokud nezaznamenají trvalý pokles aktivity.
NASA a další vědecké instituce nepřetržitě monitorují sluneční aktivitu. Pro lepší pochopení kosmického počasí je například v prosinci 2024 naplánován další průlet sondy Parker Solar Probe, která se přiblíží k samotnému povrchu Slunce blíž než kdykoli předtím. Tato mise může přinést klíčové informace o tom, jak vznikají sluneční erupce a jak přesně ovlivňují naše technologie a život na Zemi.
Zdroje: science.nasa.gov, gizmodo.com, forbes.com.