Planetu Mars obíhají dva měsíce – větší Phobos a menší Deimos. V dávné minulosti to ale mohlo být úplně jinak. Ve studii, publikované v odborném časopise Nature, vědci vyslovují přesvědčení, že se původně jednalo o jedno těleso.
Studie vychází z dat získaných robotickou meziplanetární sondou NASA InSight. Na jejich základě byla vytvořena simulace, která – zjednodušeně řečeno – funguje jako stroj času. Když se vědci podívali do hluboké minulosti, našli okamžik, kdy se dráhy obou měsíců protínaly.
Teorie jednoho měsíce
Na základě těchto informací přišli s teorií, podle níž se původně jednalo o jedno těleso. Vedví ho mohla rozdělit srážka s jiným kosmickým objektem. Tento názor podporuje i skutečnost, že většina měsíců v naší soustavě má tvar koule, což ovšem pro Phobos a Deimos zdaleka neplatí.
Hlavní autor studie Amirhossein Bagheri z Geofyzikálního ústavu při Švýcarském federálním technologickém institutu v Curychu v telefonickém rozhovoru konstatoval, že měsíce Marsu jsou zcela nepravidelné. „Vypadají jako brambory, nikoli jako náš Měsíc.“ konstatoval.
Phobos a Deimos jsou také relativně malé. Rozměry Phobosu jsou 27 × 22 × 20 kilometrů, zatímco Deimos měří jen 15 × 12 × 10 kilometrů. Pro srovnání: náš Měsíc s je rovníkovým průměrem 3476 kilometrů řádově větší. Měsíce Marsu také vykazují výrazně nižší hustotu, což může naznačovat, že jsou uvnitř porézní.
Stávající teorie se otřásá v základech
Po misích Viking 1 a Viking 2, uskutečněných v sedmdesátých letech minulého století, panovalo ve vědecké komunitě přesvědčení, že Phobos a Deimos byly původně asteroidy, pohybující se sluneční soustavou. Dle této teorie měl Mars oba objekty zachytit svým gravitačním polem.
Ve světle současných dat však vyplavala na povrch skutečnost, že této teorii neodpovídají oběžné dráhy měsíců. Asteroid, zachycený rudou planetou, by totiž v takovém případě měl mít protáhlou eliptickou orbitu. Ve skutečnosti však Phobos a Deimos obíhají téměř v kruhu.
Oběžné dráhy navíc do značné míry kopírují rovník, což je typické pro měsíce, které byly vytvořeny vedle nebo z rotující planety – takzvaně „in situ“ (latinsky „na místě“). Zajímavostí je, že zatímco Phobos se k Marsu přibližuje rychlostí zhruba 1,8 metrů za rok, Deimos se od planety pomalu ale jistě (doslova po centimetrech) vzdaluje.
Potřebujeme další důkazy
„Ukazuje se, že v určitém okamžiku se oběžné dráhy Phobosu a Deimosu protínaly nebo byly extrémně blízko, což nám dává důvod domnívat se, že jsou to pravděpodobně zbytky jednoho většího tělesa,“ uvedl Michael Efroimsky z Námořní observatoře Spojených států.
Pokud se toto těleso střetlo s nějakým velkým objektem, mohlo dojít k jeho rozpadu na dva kusy. K potvrzení této teorie však bude nutné získat další důkazy. Ty by mohla přinést japonská robotická mise Martian Moons Exploration, během které sonda proletí kolem Deimosu, přistane a odebere vzorky z Phobosu. Její start je naplánován na září 2024.
