Měsíční led ukrývá velká tajemství. Přistání na povrchu je může zničit, varují vědci

NASA se vrací na Měsíc. Lidská noha na něj má vkročit v roce 2024 a ještě dříve mají přistát na povrchu sondy s experimenty. Měsíc nemá významnější atmosféru, takže přistání na povrchu musí proběhnout s využitím motorů. To je docela komplikace v případě, že máme statickou sondu a chceme prozkoumat složení povrchu v okolí.

Vědci z Johns Hopkins Applied Physics Laboratory (APL) teď vnesli do diskuse okolo výzkumu Měsíce ještě jeden aspekt.

Jedním z velkých cílů při dobývání Měsíce bude led v oblasti pólů. Těžba ledu z regolitu pro potřeby základny sice nebude úplně snadná, ale led na Měsíci má také vědeckou hodnotu. Je miliardy let starý a obsahuje tak cenné informace o vzniku Sluneční soustavy i původu vody na Zemi.

Vědci ve své studii varují, že přistání už středně velkého landeru o hmotnosti 1200 kg (čtvrtiny hmotnosti lunárního modulu z programu Apollo) může vzorky ledu poškodit. Nejde přitom jen o přistání někde poblíž místa, kde chceme led prozkoumat.

Co ukázaly simulace?

Podle simulací trvá zplodinám z přistání jen několik hodin, než se rozptýlí po celém Měsíci. Přibližně 30 až 40 % páry přetrvalo v měsíční „atmosféře“ a na povrchu ještě po dvou měsících a 20 % nakonec zamrzlo poblíž pólu. 

Jsou to přitom jediná místa ve vnitřní části Sluneční soustavy, ve kterých můžeme najít stopy původní vody. Vědci by rádi studovali složení těchto ledů a jejich různých izotopů, aby bylo možné odvodit, odkud pravděpodobně pocházejí.

Zmrzlé výfukové plyny z přistávacích modulů mohou tato měření ovlivnit a to přesto, že k přistání dojde stovky kilometrů od místa, kde budou vzorky odebrány. Podle vědců lze očekávat, že plyny výrazně pokryjí povrch ve vzdálenosti asi 100 km od místa přistání.

Simulace na Zemi jsou jedna věc, realita na Měsíci druhá. Model má značné nejistoty. Jednou z nich je to, že předpokládá míru interakce vody a „přilnutí“ k lunárnímu povrchu, což je stále nejisté. Přesto má velký význam pro pochopení toho, jak snadno je voda transportována kolem Měsíce.

Model také sleduje pouze vodní páru, což představuje asi třetinu složení výfukových plynů většiny landerů. Jiné molekuly, jako jsou vodík, amoniak a oxid uhelnatý, se mohou chovat odlišně a možná přetrvávají i déle.

NASA připravuje pro sondy, které na povrch dopraví soukromé firmy, řadu experimentů. Jeden z nich s názvem SEAL (Surface Exosphere Alterations by Landers) bude zkoumat chemickou odezvu měsíčního povrchu během přistání a veškeré kontaminující látky, které mohly být injektovány.