Svět je znečištěn plasty. Ty se rozkládají na mikroplasty – malé kousky plastů menší než 5 milimetrů. Vědci předpokládají, že mikroplasty škodí zdraví, ale zatím neexistuje dostatek výzkumů o tom, jak ovlivňují savce. Nová studie publikovaná v odborném časopise International Journal of Molecular Science se pokusila pochopit dlouhodobé zdravotní dopady tohoto jevu a její výsledky jsou velice znepokojivé.
Vědci z University of Rhode Island vystavili myši různým množstvím mikroplastů v pitné vodě, aby zjistili, jaký vliv mají na jejich chování a jak se usazují v jejich těle. Zjistili, že se mikroplasty hromadí ve tkáních mnoha orgánů, včetně těch mimo trávicí soustavu. Profesorka neurověd Jamie Ross uvedla, že vědci byli překvapeni, kolik mikroplastů se v průběhu času nahromadilo.
Mikroplasty ve všech orgánech
„Očekávali jsme, že mikroplasty uvidíme ve výkalech zvířat, což by nebylo úplně překvapivé,“ řekla Ross. „Pak jsme je ale našli hluboko v jaterních buňkách, slezině a ledvinách. Nejen v rámci trávicího traktu, ale i ve tkáních.“ Protože byly mikroplasty nalezeny v orgánech včetně jater, sleziny a mozku, znamenalo to, že se jejich kousky dostaly do krevního oběhu a přes něj následně do orgánů mimo trávicí trakt.
Vědecký tým se také zabýval změnami chování myší, které soustavně přijímaly mikroplasty, ve srovnání s těmi, které je nepřijímaly, a těmi, jež byly vystaveny menšímu množství mikroplastů. Po třech týdnech pití mikroplastů ve vodě byly myši podrobeny tzv. „testu v otevřeném terénu“, kdy po dobu 90 minut zkoumaly slabě osvětlenou komoru a byly sledovány jejich spontánní pohyby.
Myši, které byly vystaveny vyššímu množství mikroplastů ve vodě, se častěji pohybovaly venku v „polním“ prostředí ve srovnání s myšmi, jež nebyly vystaveny mikroplastům, a s těmi, které byly mikroplastům vystaveny méně. Tyto myši měly nepravidelnější pohyby a urazily delší vzdálenosti. To bylo nápadné zejména u starších myší. Rozdíly v chování byly alarmující zejména proto, že myši záměrně požívaly mikroplasty pouze tři týdny.
Neurodegenerativní změny v mozku
Při zkoumání myší vědci zaznamenali také záněty v jejich mozcích a pokles proteinu známého jako GFAP, který podporuje buněčné procesy v mozku. Nižší hladiny tohoto proteinu jsou spojovány s ranými stádii některých neurodegenerativních onemocnění včetně Alzheimerovy choroby. Vědci tato zjištění neočekávali a hodlají v budoucnu provést další výzkum, aby porozuměli roli mikroplastů v neurologických poruchách a onemocněních.
„Chceme pochopit životní cyklus mikroplastů v těle... porozumět, co se s nimi děje, jakmile se dostanou do těla,“ uvedla Ross. „A chceme pochopit, jak mohou plasty změnit schopnost mozku udržovat jeho homeostázu (pozn. red.: udržování stálosti vnitřního prostředí).“
Ross doufá, že tuto práci bude možné spojit s dalšími snahami o boj proti znečišťování životního prostředí a o postupné vyřazení nepotřebných plastových výrobků. „Musíme přehodnotit, jaké plasty používáme, zejména plasty na jedno použití, které nejsou nezbytné“ řekla.