V románu Marťan i v jeho filmové adaptaci velí martské misi Ares 3 Melissa Lewisová. To je od autora románové předlohy Andyho Weira celkem nestandardní tah, protože třeba za dvacet let existence Mezinárodní vesmírné stanice by se daly posádky pod velením žen spočítat na prstech jedné ruky. Zatím to je tak, že v kosmu velí až na výjimky chlapi.
Je Andy Weir v otázce pohlaví velitelů misí na rudou planetu vedle? Anebo předvídá tenhle aspekt budoucího vývoje dlouhých letů do kosmu správně? Ve svém bestselleru se Weir sekl nejednou. Chybná je už samotná počáteční zápletka, kdy zuřící větrná smršť hrozí převrácením přistávacího modulu. V extrémně řídké atmosféře Marsu ale vichr těžký modul nepřevrátí. Ani při závratných rychlostech proudění na to nemá potřebnou sílu.
Výsledky výzkumu litevské psycholožky Ingy Popovaitéové z Kaunaské techniky svědčí ve prospěch druhé možnosti. Studie zveřejněná ve vědeckém časopise Acta Astronautica dokazuje, že na dlouhodobých misích jsou ženy jako velitelé lepší.
Ženy povzbuzují tým
Popovaitéová využila pro svůj výzkum písemné zprávy velitelů z Mars Desert Research Station. Tato výzkumná stanice zřízená Mars Society na jihu amerického státu Utah hostí týmy, které tu provádějí výzkum simulující pobyt posádek astronautů na Marsu. Pobyty trvají obvykle kolem dvou týdnů, ale některé posádky strávily na stanici i čtvrt roku.
Celkem prověřila Popovaitéová 824 zpráv. Ty měly v průměru 348 slov (2008 znaků). Z celkového počtu zpráv jich ženy sepsaly 277 a muži 541. V období, které Popovaitéová hodnotila, se na Mars Desert Research Station vystřídalo 27 velitelek a 49 velitelů.
Důkladná analýza zpráv pomocí špičkových algoritmů pro hodnocení textů odhalila významné rozdíly ve stylu psaní mužů a žen. Zprávy žen byly formulovány o poznání pozitivněji. Ženy také častěji probíraly řešené problémy s posádkou. Velitelé zdůrazňovali při diskusích s posádkou týmového ducha, loajalitu a dosažení cílů. Pro velitelky byly cíle stejně důležité, ale nezapomínaly na vzájemnou podporu členů týmu, motivaci a pozitivní naladění.
„Traduje se, že muži se v roli velitelů soustředí na splnění úkolů, kdežto ženy jsou mnohem společenštější. Můj výzkum ale ukázal, že na splnění úkolů jsou muži i ženy zaměřeni stejně. Jediný rozdíl mezi muži a ženami spočívá v tom, že ženy mnohem častěji povzbuzují svůj tým pozitivně laděnými sděleními,“ říká Inga Popovaitéová.
Čím delší je mise, tím spíš by ji měla vést žena
Předpoklady pro efektivní velení se obvykle spojují s vlastnostmi, jež jsou považovány za typicky mužské. Ženy v roli velitelů dávají posádce mnohem víc najevo pozitivní pocity, a naopak se vyhýbají projevům negativních emocí, např. strachu. Podle Popovaitéové je právě ženský typ velení vhodný v extrémních podmínkách a krizových situacích. Za těchto okolností je důležitý nejen důraz na splnění úkolů, ale také vstřícný přístup k lidem.
„Účastníci simulovaných kosmických misí nezažívají jen dobrodružství, vzrušení a nové objevy. Po většinu doby posádka plní naprosto všední, rutinní úkoly, jako je vaření jídla, praní prádla a uklízení ubikací. Posádky musí přežít dlouhou dobu bez psychické a emoční podpory svých rodin a přátel. Velitel, kterému leží na srdci emoční potřeby týmu, je podstatně spolehlivější a význam tohoto faktoru narůstá s délkou mise,“ říká Popovaitéová a vyvozuje z toho, že na dlouhodobých kosmických misích se hodí za velitele spíše ženy než muži.
Titulní ilustrační foto: D Mitriy, CC BY-SA 3.0